NEDONOŠENÁ MIMINKA

Příběh jedné maminky

Když se mi před 5ti lety /9.12.2001/ narodil můj první syn, nemyslela jsem si, že se budu utkávat každý den s problémy, které maminky donošených dětí vůbec neznají. Při narození druhého syna, který byl donošený až přenošený, jsem byla velmi překvapená, jak je vše kolem miminka"bez práce " a bez speciální péče.

Mé první těhotenství bylo normální, s běžnými problémy, které zažívají všechny ženy. Pojídala jsem snad úplně vše, co je zdravé a stravu jsem doplňovala o vitamínový preparát Materna a 2 x denně jsem popíjela Gravimilk .Moje bříško se kulatilo a kulatilo a miminko přibíralo možná více než je běžné. Pro svůj porod a péči před porodem, jsem si vybrala ÚPMD – Podolí. Nejen s ohledem na miminko, ale i kvůli sobě. Jsem totiž těžká alergička, která nesmí dostat skoro žádnou anestezii, a o porodnici v Podolí vím, že upřednostňují přirozené porody, takže anestezii se snaží vyhnout.

Na poslední ultrazvukové kontrole /cca. 10 týdnů před netermínovaným porodem/ však lékaři shledali, že miminko je zdravé, ale opravdu velmi velké. Sebastien vážil odhadem 2100 g. v 30 tt., takže když se narodí na termín, tak by mohl vážit přes 5 kilogramů...

Test těhotenské cukrovky dopadl negativně a snad jediné, co mi bylo divné, bylo to, že se mi v pátek, 2 dny před porodem, udělalo ráno nevolno a já zvracela. Pak jsem již nemohla nic jíst z důvodu žaludeční nevolnosti.

V noci ze soboty na neděli mi praskla plodová voda, a to jsem už tušila, že moje miminko se narodí o 2 měsíce dříve, než by mělo přijít na svět.

Nechala jsem se odvézt do porodnice v Podolí, která je od místa mého bydliště vzdálená asi 120 km. Tam mě hned zavedli na rizikové oddělení. Moje kontrakce nesílily a ani jsem se neotvírala, nicméně miminko si našlo samo sílu a mě se po osmé večer narodil můj syn.

Bastínek byl celý chlupatý, bez řas a kulil na mě své velké modré oči. Vůbec neplakal. Měřil 45 cm a vážil neuvěřitelných 2,50 kg v 31 tt..Na malinkou chvilku mi ho položili na prsa, ale pak ho rychle odnesli do inkubátoru, protože začal mít problémy s dechem a klesala mu tělesná teplota. Nikdo nemohl uvěřit, že je to nedonošené dítě, které má tak velkou porodní váhu! Měl by prý mít o 1 kg. méně. Nicméně jeho porodní váha mu určitě usnadnila počáteční boj na tomto světě.

Po 5ti dnech ho lékaři zkusili vyndat z inkubátoru, jestli si udrží stabilní teplotu. Byl zabalený v peřové zavinovačce a dostavila se novorozenecká žloutenka, a tak putoval na dalších 5 dnů do fialově osvíceného inkubátoru. Sestřičky ho krmily z kádinky, což mu asi vyhovovalo, protože když mohl opustit vyhřívaný pelíšek, tak neměl sací reflex. I přes velkou snahu se mi nepodařilo syna kojit, a tak jsme skončili na umělém mléce, které se mu špatně trávilo.

V nemocnici jsme já a Bastínek strávili celý měsíc. Byla krutá zima, a tak doma jsme vytápěli na +26 °C, zatím co venku přes den mrzlo –25 °C a noční mrazy klesaly až k –30 °C.

Miminko stále jen spalo a spalo, a když se napapalo, tak plakalo, protože ho bolelo bříško po umělém mléce. To se mu v žaludku srazilo, a tak do 30ti minut bylo všechno venku. Začala jsem jen nakupovat a zkoušet mléka různých typů a výrobců. Jediné, které nedělalo mému malému synovi problémy, byl Nutrilon Pepti.

Když jsme vyřešili stravu, tak přišlo na řadu bříško a i běžná 3 měsíční kolika trvala u nás skoro 6 měsíců . Vše bylo doprovázeno žalostným pláčem.

Myslela jsem si, že malé děti vyluzují libé zvuky, ale můj synáček mě vyvedl z omylu. .Místo broukání chrčel a vrčel a o úsměvu jsem nevěděla až do nějakého 3 měsíce. Nakoupila jsem mu proto spoustu motivačních barevných dotekových hraček. Posadil se v 10ti měsících. Ale první krůčky udělala v 15ti měsících. Jeho řeč – to byl jen shluk zvuků a jeho vlastních slov.

Neuroložka mi v jeho 18ti měsících sdělila, že Bastínek je zaostalý. Když mu bylo 23 měsíců, tak přečetl celou abecedu malých i velkých písmen.Ve 2 letech poznal 10 barev. Ve 3 letech se učil sám anglicky s kazetou od Miroslava Žbirky .Když se měl narodit jeho bráška, tak věděl o všem, co se děje v bříšku, ale i to, jak se vlastně miminko rodí. A tak bych mohla pokračovat dál. Jeho nerovnoměrný vývoj je ale vidět v nechuti oblékat se sám, jíst sám a jeho pohybový projev budí úsměv. Plenky měl do 3 let a na noc skoro do 4 let. Nemluvím o jídle,které je malý horor ještě dnes.

Ale ten nejhorší problém bylo dýchání. Samovolné výpadky dechu bez příčiny trvaly do více jak 2 let s měsíční frekvencí 27 výpadků dechu.

Dnes je mému synovi 5 let , měří 119 cm a váží 20 kg , a to nejhorší máme doufám už za sebou. V porovnání s druhým synem s ním bylo velmi mnoho práce. Kdybych tenkrát měla před ním normální donošené dítě, tak jsem si jistá, že jsem skončila v péči psychologa. Jelikož jsem ale vůbec nevěděla co mě čeká a já se rozhodla, že zvládnu vše sama /nejsem vdaná/ ,brala jsem vše jako možnost utkat se sama se sebou.

Do jeho 3 let bylo ale mnoho momentů, kdy jsem se cítila jako špatná matka, která selhala. Myslím ale, že tyto pocity převládaly hlavně po jeho porodu, kdy byl v inkubátoru a já byla sama na pokoji.A potom když jsme přišli domů a venku byla krutá zima a já byla na vše sama.

Dnes vím, že to nejdůležitější, co můžeme pro naše děťátko udělat je to, že ho budeme milovat a budeme na něho myslet v momentech, kdy nemůžeme být s ním a nemůžeme ho hladit a objímat. Láska a naše myšlenky jsou velmi silné a dokáží i zdánlivě nemožné a děťátko to instinktivně cítí a ví. Cítí přítomnost své maminky a cítí i sílu, kterou mu tím dodává.

Přeji všem maminkám, které potká něco podobného, aby vydržely! Aby byly silné a připravené ustát a přijmout vše, co se stane. A aby milovaly své děti a nikdy nezahořkly, ať už jsou jejich děti jakékoliv.Také aby své děti nikdy nepoměřovaly s jinými dětmi, protože v těchto případech více než v jiných platí pravidlo individualismu. Neočekávejte mnoho a dostanete více než si teď myslíte.

Ještě jednou přeji všem hodně síly a krásné úsměvy na rtech vašich milovaných ratolestí.

Vendula Trpáková - maminka jednoho nedonošeňátka, které už odrostlo plenkám.

Zdroj: www.nedoklubko.cz