neděle 28. února 2010

Máma a já - deník nedonošeného miminka na pokračování


Zázraky se dějí! Porodní váha 730 g

Příběh holčičky Barunky, která přišla na svět po pouhých 26 dnech v maminčině bříšku a její porodní hmotnost byla 730 gramů vychází na pokračování v časopise "Máma a já". Sled všech událostí takřka den po dni zaznamenal její tatínek David Laňka.

Ukázka z "deníku nedonošeňátka":



15. listopadu - Po všech těch jobovkách a nervech je tu zase něco pozitivního. Barunka vydrží dýchat sama bez nCPAPU až tři hodiny! A další úžasná zpráva - doktoři se pokouší Barunku převést zpět na mateřské mléko a vypadá to více než dobře, protože Barunka mléko toleruje.

Alenka si dnes mohla Barunku přebalit. Když mi o tom dnes večer vypráví má něhu v očích a říká: „Pro většinu maminek přebalování nic není, ale pro mě to byla velká chvíle, poprvé se pořádně postarat o vlastní miminko. I když už bych to měla mít v malíčku, bylo to jako poprvé a ruce se mi klepaly.“ K těm klepajícím se rukám ale měla ku pomoci sestřičky. Jsou to úžasné ženské. Obětavé, citlivé, vstřícné. Vím, že jim nikdy nebudeme moci vrátit to, co pro Barunku a nás dělají. Bezmezně je obdivujeme.


21. listopadu – Barunce je zrušen poslední vstup do těla, tzv. zátka, kudy se podávaly vitamíny. Zůstává ji už „pouze“ sonda a „cpapik“. Zkouší stále dýchat bez něho po 2-3 hodinách.


24. listopadu – Tak ta naše prďka váží už 1300 g!!!


26. listopadu – Barunka se v noci rozhodla, že „cpapík“ už nechce a rudá vzteky si ho – dle vyjádření sestřiček – servala z nosánku… a od té doby si už dýchá sama :-) Dlabe teď už +/- 20 ml mateřského mléka na jedno krmení.


28. listopadu – Když už nemá Barunka nCPAP, mohla jí být sonda přendána z pusinky do nosánku, a co víc – zkouší si vypít mlíko z dudlíku. Dudlík se ji sotva vejde do pusinky, je nasazený na stříkačce, ale docela se jí podařilo tahat. Je to prostě šikula. Po tatínkovi, samozřejmě :-)


neděle 21. února 2010

Dříve narození




Každá maminka si přeje, aby se její dítě narodilo v pořádku. Ale co když se miminko rozhodne vykouknout na svět předčasně? Miminko dozrává během těhotenství postupně a čím později dojde k předčasnému porodu, tím je zralejší a tím méně zdravotních komplikací také hrozí.


Pokud se vaše dítě narodí jen několik dní před 38. týdnem (hranice pro předčasný porod) a jeho váha není nižší než 2500 gramů, nemusíte se obávat. S největší pravděpodobností bude vaše miminko naprosto zdravé. Čím dříve se ale narodí, tím hůře. Ovšem ani tehdy si nemusíte nic vyčítat. Příčiny předčasného porodu jsou různé a může to být i onemocnění, za které nemůžete. Hlavně si neříkejte, že je to vaše vina. I v případě hodně nedonošených dětí je tu naděje, že bude vaše miminko v pořádku. Lékaři dnes dovedou „zachránit“ plod, jehož váha se pohybuje kolem půl kilogramu. Tehdy se však musíte připravit na dlouhé měsíce, kdy bude dítě bojovat v inkubátoru o svůj život a svoje zdraví.


DO KTERÉ NEMOCNICE?

Jestli už vám předčasný porod hrozí, budete s největší pravděpodobností hospitalizována. „Snahou je porod oddálit a poskytnout dítěti čas, aby dozrálo.
Matce se podávají léky tlumící děložní činnost a kortikoidy, které vedou k indukci plicní zralosti, případně antibiotika při hrozící infekci,“ říká MUDr. Veronika Krejčová, neonatolog- pediatr Gynekologicko- porodnické kliniky v PrazeMotole. Někdy však není možné porod oddálit, a proto je ideální, aby proběhl v některém z perinatologických center (v ČR jich je 12 a jsou to nemocnice, kde je personální i přístrojové vybavení připravené na péči o riziková těhotenství i rizikové a nedonošené novorozence).

„Pro maminku je lepší, když se stihne převoz do takového centra ještě před porodem, takovému převozu se říká transfer in utero (převoz v děloze). Jsou však případy, že matka přijde do porodnice a porod je již v běhu, a je třeba jej akutně ukončit. Převoz již není možný a pak je nedonošený novorozenec převezen do centra po porodu v inkubátoru převozovou službou sanitkou nebo vrtulníkem,“ vysvětluje MUDr. Krejčová.


CO SE DĚJE S MIMINKEM NA JIP?

Novorozenecká jednotka intenzivní péče je místo, kde jsou hospitalizováni rizikoví a nedonošení novorozenci. K tomu je potřeba spousta přístrojů, léků a samozřejmě trénovaný personál. „Nedonošenému dítěti je potřeba zajistit vše potřebné, aby se mohlo dál vyvíjet. Vlastně všechny orgány a systémy jsou nezralé - nefunguje termoregulace, plíce, dítě má problémy s udržením tlaku, zajištěním vnitřního prostředí a látkové výměny, trávicí trakt není dozrálý na příjem a zpracování potravy, nefungují plně ledviny, nezralý je i zrak, sluch, imunitní systém,“ vyjmenovává MUDr. Krejčová.

Přesto o jeho život bojují nejen lékaři, ale i přístroje, jejichž cena se pohybuje kolem 2 milionů korun. Eva (38) vzpomíná na svého prvního syna, který se narodil ve 32. týdnu. Nebyl nejmenší, vážil 2 kilogramy, ale jeho plíce nebyly ani po nasazení kortikoidů dozrálé. „Když se narodil, ani jsem ho neviděla. Hned ho odnesli na JIP. Když jsem se pak na něj po porodu šla podívat do inkubátoru, byl to šok. Slzy mi tekly proudem, protože malý Davídek byl napojený na monitory, dýchací přístroj, do žíly mu dávali infuzi. Říkali mi, ať se připravím na všechno možné, i na to, že nepřežije.

Bylo to těžké, ale doktoři mi hodně pomohli, byli skvělí, na každou otázku se mi snažili odpovědět. Po pár dnech se jeho stav stabilizoval a po pěti týdnech jsme mohli domů. Nikdy ale na ten první pohled do inkubátoru nezapomenu, snad proto je Davídek ze všech mých dětí ten nejvíc opečovávaný, i když mu to nedáváme samozřejmě najevo.“ Na JIP se sleduje celkový stav dítěte, barva kůže, prokrvení, vyšetřují se srdce a plíce, pohyb střev, váží se pleny, měří se teplota. „Dítě je třeba polohovat, odsávat hleny z dýchacích cest. Později se provádějí další potřebná vyšetření - rentgenová, ultrazvuková a jiná. Při tom všem však dítě potřebuje co nejvíce klidu a minimálního rušení,“ říká neonatoložka Krejčová.


BEZ KOMUNIKACE TO NEJDE

Často přichází předčasný porod nečekaně. Rodiče sice vědí, že existují nedonošení novorozenci, ale najednou se jich to týká osobně. „Někdy jsou informace o této problematice neúplné, jindy vyloženě katastrofi cké, někdy až moc růžové. Je na lékaři, aby podal rodičům informace o konkrétním případu, všechno srozumitelně vysvětlil, protože samo prostředí s hadičkami a monitory je velmi stresující,“ vysvětluje dr. Krejčová. Informování o stavu miminka se děje postupně, tak, jak se jeho stav vyvíjí. „Rodiče se seznamují s průběhem, s možnými riziky, s plánovanými vyšetřeními, jsou plně informováni i o problémech, ale je třeba jim také dodat odvahu a naději,“ říká Veronika Krejčová.


NÁVŠTĚVY JSOU DŮLEŽITÉ

Kontakt maminky s narozeným dítětem je důležitý. I když leží třeba v inkubátoru a nemá stejné možnosti jako děti, které jsou po narození hned u maminek. Radka (37) vypráví, jak chodila za svým předčasně narozeným synem skoro každou hodinu, aby se přesvědčila, že dýchá, a aby ho aspoň mohla pohladit, dotknout se ho. „Když mi poprvé stiskl prst, který jsem mu otvorem prostrčila dovnitř, skoro jsem nedýchala štěstím. Najednou jsem věděla, že to zvládne, i když to trvalo ještě několik dlouhých týdnů,“ usmívá se Radka. Navštěvovat může dítě nejen maminka, ale i tatínek. Ovšem je potřeba řídit se pokyny personálu ohledně hygienicko-epidemiologických opatření.

„Rodiče se dovědí, co všechno mohou, jak na dítě mají mluvit, a co ho zbytečně ruší,“ vyjmenovává dr. Krejčová. Rodiče brzy sami zjistí, co se jejich dítěti líbí a co ne. Jestliže je maminka z porodnického hlediska schopná propuštění a miminko je na JIP, záleží na možnostech oddělení i matky. Někdy taková hospitalizace dítěte trvá i 3 měsíce. Některé porodnice mají několik míst pro matky nedonošených dětí, některé pro ně mají dokonce ubytovny. „Je-li dítě na jednotce intenzivní péče na dýchacích přístrojích a monitorech, maminka většinou odchází domů a za dítětem dochází. Odstříkává mateřské mléko a vozí ho s sebou do nemocnice. V době, kdy se začíná dítě kojit, je přijímána zpět na oddělení,“ vysvětluje lékařka.


VÍTE, ŽE …?


1. Součástí perinatologických center by měla být i poradna pro rizikové novorozence. Ta koordinuje péči o nedonošené a rizikové děti, spolupráci s lékařem pro děti a dorost, který má toto dítě v péči. Do těchto poraden se zvou děti, které se narodily předčasně (obyčejně pod 32. týden nebo 34. týden těhotenství, či pod 1500 gramů), nebo byly jinak rizikové.


2. Matky, které porodily nedonošené dítě, mají jiné složení mateřského mléka než ty, které porodily v termínu. Mléko má vyšší obsah bílkovin, vápníku a sodíku a vyšší kalorickou hodnotu. Pokud není možné zajistit takové mléko, podávají se dětem speciální formule mlék pro nedonošené děti. V našich porodnicích se mateřské mléko jiných matek „cizím“ dětem podává, na rozdíl například od USA, kde se toto nedělá z důvodu možné nákazy HIV, syfi lidou nebo žloutenkou.


***

AUTOR: MUDr. Veronika Krejčová pediatr-neonatolog, Fakultní nemocnice v Praze-Motole, novorozenecké oddělení Gynekologicko-porodnické kliniky UK, 2. LF


neděle 7. února 2010

Když se narodí miminko předčasně



Když se narodí miminko předčasně

Někdy jsou tak malé, že se pomalu vejdou do dlaní. Narodily se totiž moc brzy a říká se jim nedonošená miminka. Není ale důvod se plašit, s trochou trpělivosti z nich brzy budou rošťáci jaksepatří.




Určitě každá maminka sní o zdravém a bezproblémovém miminku. Jenže někdy se může stát, že se děťátku chce na svět prostě dříve, i když v maminčině břiše by mu bylo lépe. Své o tom ví i Jana Skálová z Prahy: „Když se Márinka narodila, byla jsem právě ve dvacátém devátém týdnu. A ještě dnes, když si vzpomenu, derou se mi slzy do očí. Byla tak malá, že se vešla do ruky. Musela být měsíce zavřená v inkubátoru, výživu dostávala sondou a já jen bezmocně přihlížela za sklem. První tři měsíce jsem proplakala, než jsem ji konečně mohla normálně pochovat a odvézt domů. I když to nebylo jednoduché ani doma, přece jen jsem byla klidnější. A dneska? Z Márinky je normální živá holčička, kterou baví škola, dělá sport a hraje na kytaru. Před deseti lety bych tomu nikdy nevěřila…“

Co se děje v nemocnici
Bohužel to není jednoduché ani pro miminko, ani pro jeho rodiče. Ze dne na den se změní totiž život celé rodině a to mnohem více než u zdravých donošených dětí. Miminka bývají umístěna ve speciálních inkubátorech, nezřídka kdy mají kolem sebe spoustu hadiček a přístrojů, které jim pomáhají s jídlem nebo třeba s dechem. Jsou pod stálou péčí sester a lékařů, a rodiče k nim mají jen omezený přístup. Což klade velkou zátěž na psychiku. Bohužel i zdravotní stav je často nejistý, mění se doslova z hodiny na hodinu, takže nepropadejte panice, když se malinko zhorší, nic to neznamená. Jen prodloužení pobytu v porodnici, který se může protáhnout i na pár měsíců. To ale za život stojí, ne? A jednoho dne přijde dobrá zpráva, že můžete jít domů…

Hurá už jsme doma… tak co s tím mrňouskem
Nedonošené miminko stráví většinou v porodnici několik týdnů nebo dokonce i měsíců. Při propouštění z porodnice si vyslechněte pozorně vše, co vám sdělí dětský lékař. Nebojte se zastavit jej v hovoru, nechte si problém podrobně vysvětlit a případně si vše v klidu přehledně zapisujte. A to i v případě, že by měl doktor naspěch, jak se často stává. Nenechte se nikdy odbýt. Zrušte v prvních dnech a týdnech po propuštění návštěvy. Nepouštějte k děťátku cizí osoby. Lahvičky a savičky, pokud je budete používat, pečlivě vyvářejte. Nezapomeňte připravovat umělé mléko z prvotřídní nezávadné vody. Mějte na paměti, že riziko zažívacích obtíží a infekcí je u oslabených dětí mnohem větší.
Až budete doma, co nejdříve telefonicky požádejte dětskou sestru, případně pediatra, které budete navštěvovat v místě svého bydliště, aby k vám ihned po propuštění z porodnice domů přišli. Z vlastní zkušenosti vám radím, abyste se nechodila registrovat do ordinace lékaře osobně a už vůbec ne s dítětem. Čekárny jsou plné nemocných dětí i dospělých a nejen vaše dítě, ale i vy sama byste měla v prvních dnech po propuštění dbát na to, abyste byla v čistém a zdravém prostředí. Nezapomeňte návštěvy doktorky u vás doma využít a sepsat si všechny dotazy, které vás ohledně péče a výživy děťátka zajímají. Počítejte s tím, že nedonošené miminko mívá poruchy rytmu spánku a bdění. Může plakat více než bezproblémové dítě. Tak se obrňte trpělivostí. Na miminko co nejvíce v klidu mluvte, často je při přebalování či cvičení hlaďte a mazlete se s ním. Naučte se jemné masáže nožek a hrudníčku. Nezralé děti bývají zvýšeně dráždivé, často sebou „škubají“ a lekají se. Počítejte s tím, a s miminkem manipulujte klidně a pomalu. Nedávejte mu nikdy pod hlavu polštářek. Miminko chovejte nejlépe v zavinovačce, cítí se tam bezpečně, jako v mámině bříšku. Velmi dobrá je také poloha zvaná „klubíčko“, kdy je miminko schoulené ve vaší náručí tak, jak bylo v bříšku.

Uklidnění na závěr
Když překlenete nejtěžší období do dvou let, kdy se vám možná budou zdát okolní děti napřed než to vaše a budou vás provázet drobné zdravotní problémy, přijde pohoda. Zhruba kolem jednoho roku věku nedonošeného děťátka se situace stabilizuje, ustupují zdravotní komplikace a batole začne normálně prospívat. Důležité je také říci, že předčasné narození neznamená žádný handicap. Takže vaše miminko nebude mít poruchy vývoje, intelektu či chování kvůli předčasnému narození. Může být trochu hyperaktivní, ale když jen to… A ještě jedna věc u nedonošených dětí zabírá – cvičení Vojtovou metodou. A o té si budete moci přečíst brzy i na Betynce online…

Samé dobré zprávy
Česká republika se už několik let pohybuje na světové špičce v nejnižší novorozenecké úmrtnosti. Jsme ve společnosti takových zemí, jako je Švédsko nebo Finsko. Naše nejlepší perinatologická centra patří zároveň k nejlepším v Evropské unii.
Ještě v roce 1985 nemělo v Česku šanci žádné miminko, které se narodilo s porodní váhou nižší než 1000 gramů. Dneska se jen v Ústavu pro matku a dítě v pražském Podolí s takovou a nižší vahou ročně narodí kolem šedesáti dětí. Nejdrobnější ze současných pacientů primáře Zbyňka Straňáka váží 600 gramů.
„Od devadesátých let byl jako hranice viability, neboli životaschopnosti, stanoven 24. týden těhotenství,“ vysvětluje doktor Straňák. „Neznamená to, že zachráníme všechny děti, které se narodí takhle časně. Ale víme, že od této chvíle už máme šanci vyhrát.“

Předčasně narozené děti se podle týdnu těhotenství v momentě porodu orientačně rozdělují do několika skupin. Vždycky však také záleží na jejich váze, kondici a vůli žít.
24.-28. týden: extrémní nezralost, podle váhy je šance na přežití kolem 70 procent, s vývojovými odchylkami se bude potýkat 40 procent z nich.
28.-32. týden: těžce nezralé děti, přežívá asi 90 procent z nich, 15 procent mívá nějaký handicap – lehký i závažnější.
32.-34. týden: dobrá prognóza, odchylky od neuropsychického vývoje („opoždění“) se objeví asi u 5 procent z nich.
Po 34. týdnu: bez větší újmy na zdraví by měly přežít všechny, prognóza je velmi dobrá.


Text: Anna Berková

sobota 6. února 2010

Babičky z denního stacionáře ASTRA v Humpolci pomáhají nedonošeným dětem



dsc04822.jpgBabičky z denního stacionáře pro seniory ASTRA v Humpolci (projekt Oblastní charity Havlíčkův Brod) ušily pro nedonošená miminka z oddělení intermediární péče o novorozence Nemocnice Havlíčkův Brod pelíšky a polohovací pomůcky do inkubátorů. „Pro oddělení nedonošených dětí dětského oddělení je to veliká pomoc. Každý pelíšek je šitý s láskou pomoci a s láskou žen, které již v životě mnohé poznaly. Ta láska zašitá do pelíšků možná bude hladit i naše nezralá miminka,“ děkuje babičkám ze stacionáře vedoucí lékařka oddělení MUDr. Magdalena Weberová-Chvílová.

Senioři z humpoleckého stacionáře (nejstarší je 90 let) v rámci Tvořivé dílny šily krásné podušky-pelíšky a pomůcky pro podporu hlavičky, které již v těchto dnech pomáhají nedonošeným dětem v jejich nelehkých prvních dnech života. „Byli jsme moc rádi, že se na nás paní doktorka s touto aktivitou obrátila. Babičky se do práce pouštěly s velikou chutí a pořád se ptají, jak se miminkám daří,“ sdělila Bohuslava Medová, vedoucí stacionáře.

Předčasně narozené dítě je vrženo do našeho světa nepřipravené, s nejrůznějšími problémy, které s nezralostí souvisí. Potřebuje často podporu životně důležitých funkcí. Potřebuje léky a výživu jinak než novorozenec narozený v termínu. Potřebuje inkubátor, dohled přístrojů a sester. Potřebuje ale také moc a moc něhu, jemné dotyky, pohodlíčko.

Toto miminko mělo ještě několik týdnů pobývat v mámině děloze, za dohledu mámina těla dozrávat ve všech svých funkcích. V děloze mámy bylo v pevném, měkké, objetí a ohraničení. Miminko předčasně narozené potřebuje právě tento ohraničující prostor, aby i v inkubátoru mělo pocit bezpečí. Poloha, kterou tělíčko zaujímá v prostoru, je zdrojem množství informací pro citlivý zrající nervový systém. Je důležité, jaké vjemy, pohyby, dotyky dítě vnímá. Dotek a poloha dítěte je také komunikací s okolním světem. Je důležité, aby nezralé miminko, vedle zajištění základních životních potřeb, vnímalo měkkost, ohraničení, teplou náruč. Náruč mámy však není dostupná stále.

Proto je pro miminko zásadní pohodlí v inkubátoru. Standardem péče o nezralá a nemocná miminka je tzv. pelíškování - je to součást individuální péče o novorozence. Miminka si hoví na měkkých polštářcích,ve kterých mohou zaujmout polohu v klubíčku, trochu podobnou poloze v děloze. Hlavinky mají děti podložené jemnými ohraničujícími polštářky ve tvaru podkoviček, hoví si na kožíšcích, které zajišťují měkkost při pohybu. A právě tyto pelíšky pro naše miminka vytvořily babičky z denního stacionáře ASTRA.

Velké poděkování patří babičkám a vedení tohoto denního centra pro seniory v Humpolci.