Rozhovor s maminkou nedonošeného dítěte
Ať se zeptáte kterékoli nastávající maminky, jestli si přeje víc holčičku nebo chlapečka, dostanete nejčastěji odpověď: „To je jedno. Hlavní je, aby miminko bylo zdravé.“ I já jsem měla stejné myšlenky...
„Matěj je Vaše první dítě?“„První. Ale z druhého těhotenství. První těhotenství skončilo ve 29. týdnu.“
„Skončilo? Přestala jste mít pohyby?“
„Ano, dítě zemřelo a já přestala mít pohyby.“
„Co se stalo?“
„Prý za to může špatná výživa dítěte díky zužujícímu se průtoku v pupečníku.“
„Rodila jste tedy mrtvé dítě? Musí to být strašné…“
„Je to opravdu hrozné. Nedá se to popsat. Rodíte, kolem sebe slyšíte dětský pláč a víte, že pláč toho svého neuslyšíte. Hned druhý den po porodu mě propustili z porodnice domů.“
„Za jak dlouho jste znovu otěhotněla? Museli jste asi nějakou dobu počkat…“
„Znovu jsem otěhotněla vcelku brzo. S otěhotněním problém nebyl.“
„Jak probíhalo Vaše další těhotenství?“
„Byla jsem samozřejmě hodně sledovaná, aby se totéž neopakovalo. I když ta pravděpodobnost, že by se stalo úplně to samé, byla nízká… Jenže, stalo se… Průtoky pupeční šňůry se začaly zase zužovat a proto jsem byla hospitalizována v ÚPMD v Podolí. Tam jsem ležela asi týden, ředili mi krev a stále hlídali můj stav.
Pak mi lékaři řekli, že se miminku nedaří dobře. Laicky řečeno, bylo mu prý jakoby se zátěží šel do kopce a byl neustále zadýchaný. A odpoledne kolem 15:00 hod bylo rozhodnuto, že mi vyvolají porod.“
„To bylo v kolikátém týdnu těhotenství?“
„Porod mi vyvolali, když jsem byla ve 26. týdnu těhotenství. Přesně 26. tt + 5 dní. Bylo 24.1.2006 a plánovaný termín porodu jsem měla mít 24.4.2006.“
„Přesně o 3 měsíce dřív… Když si člověk představí těhotenské bříško v téhle době…“
„No, skoro to na mě nebylo vidět. Tedy kdo to nevěděl, určitě by si nepomyslel, že půjdu rodit…“
„Ležela jste tedy v porodnici. Co bylo dál?“
„Jak jsem řekla, odpoledne lékaři rozhodli, že je pro dítě nejvyšší čas. Já jsem samozřejmě hned volala manželovi a mamince. Ti hned přijeli.
„Jak probíhal porod? Byl s vámi u porodu váš partner?“
„Nebyl. Byli tam sice s maminkou, ale na sál je nepustili. Porod probíhal dost narychlo. Byla jsem v celkové anestézii, epidurál jsem nechtěla.“
„Takže císařským řezem…“
„Ano, tyhle malinké děti se ani jinak rodit nemůžou. Jsou moc malé, drobné a křehké. Fyziologický porod by pro ně byl velmi nebezpečný.
Poslední střípek z operačního sálu, který si pamatuju, byl rozhovor personálu. Někdo se ptal, kdo si vezme dítě a když se k převzetí malého přihlásil přicházející primář Straňák, byla jsem moc ráda. Já na sále nebyla hodinu, jako obvykle císaře bez komplikací trvají, ale prý 2,5 hodiny, díky tomu, jak mi před porodem stále ředili krev.“
„Když jste byla v celkové anestézii, Matěje jste po porodu asi těžko mohla vidět. Měl tu možnost alespoň na chvilku Váš manžel nebo maminka, kteří čekali venku před sálem?“
„Ne, manžel ho zahlídl jen na okamžik, když sestřičky a lékař vyjížděli s inkubátorem ven ze sálů a utíkali s ním chodbou. Byl zaintubovaný a manžel mi pak říkal, že je Matýsek hrozně malinkej.“
„Když se narodí miminko, každého zpravidla kromě jména zajímají váhy a míry. Jak byl velký Matěj?“„Matýsek měl porodní váhu 700 g, kolik přesně měřil nevím, tyhle malinké děti se prý neměří. Ale odhadem měl nějakých 30 cm.“
„Kdy jste Matýska viděla úplně poprvé a kdy jste se dověděla první informace o něm a jeho zdravotním stavu?“
„Po porodu jsem ležela na JIPu a úplně poprvé jsem ho viděla na fotografii z Polaroidu, kterou mi přinesla Matýskova ošetřující lékařka. Dozvěděla jsem se, že má kolísavý krevní tlak, který budou muset ustálit a první 4 dny budou opravdu kritické. Člověk by si řekl, že nějaký kolísavý tlak je legrace a lékaři ho lehce srovnají, ale u tak malého děťátka to tak snadno nejde.
Na vlastní oči jsem Matýska viděla až druhý den.“
„Jaký to byl pocit?“
„Úžasný! Koukala jsem na něj a brečela. Štěstím a strachy, že se něco stane a já u toho budu… Měl všechno, co měl mít, ruce, nohy, prsty, jen byl malinký. Byl v inkubátoru, všude samá hadička, samý vývod…
Po porodu i on, tak jako většina dětí, zhubnul. Asi na 620 g. Pamatuju si, že vedle něj v inkubátoru ležela holčička a byla proti Matýskovi děsně veliká. Ptala jsem se, kolik váží a řekli mi, že 950 g.“
„Kojila jste Matýska nebo byly problémy?“
„Dlouho jsem ho nekojila. Krmili Matýska mým odstříkaným mlékem, ale moc jsem ho neměla…“
„Za jak dlouho Vás propustili? Nebo jste byla hospitalizovaná spolu s Matýskem?“
„Já jsem byla propuštěna asi 5. den po porodu, stejně jako ostatní ženy po stejném zákroku. A za Matýskem jsem denně dojížděla…“
„Z Unhoště do pražského Podolí je kousek cesty. Bylo to mimo jiné určitě i finančně náročné. A žádné příspěvky na to patrně nepamatují…“
„Ne, příspěvky opravdu žádné nejsou. To víte, že vám to dennodenní cestování ubírá čas i peníze, ale tehdy jsme se tím nijak zvlášť nezaobírali. Dělali jsme prostě to, co bylo třeba.“
„Nebyla nějaká možnost být Matýskovi blíž? Třeba právě v rámci Podolské porodnice…“
„Ne, bohužel ne. V porodnici na ubytování maminek nejsou zařízení…“
„Jak se vyvíjel Matýskův zdravotní stav?“
„První závažná komplikace nastala 8. den, kdy Matýskovi praskly střívka. O dva dny později byl operován MUDr. Rouskovou, specialistkou na tyhle nedonošené děti, která pracuje v Motolské nemocnici. Matýska ale na operaci nikam nepřeváželi a paní doktorka přijela za ním. Operace se naštěstí zdařila a vývod fungoval.
Následovaly ale řady infekcí a léčby antibiotiky, ale i to jsme zvládli…“
„Jak probíhaly vaše další dny?“„Každý den jsem za ním chodila, ale Matýsek většinou spal, málokdy otevřel oči… Chodila jsem za ním nejdřív na RES, pak asi po 2 měsících ho přeložili na JIP. Byla tam jedna moc hodná sestřička. Oni teda byli všichni skvělí – sestřičky i lékaři. Ale tahle jedna byla opravdu anděl. Tehdy na mě mrkla a řekla mi, že tady, na JIPce, to už jsme na půl cestě domů. To byla krásná slova a velká psychická podpora.“
„Kdy jste si Matýska poprvé pochovala?“
„Poprvé jsem ho držela v náručí, když ještě ležel na RESu a byly mu tak 4 týdny… Ráno jsem jako vždycky přišla za Matýskem a pan doktor pronesl něco v tom smyslu, že budeme chovat, ale mě to v tu chvíli nějak nedocvaklo. Až pak přišli a dali mi Matýska do náručí. Trvalo to 3 minuty. Bylo to krásné…
Pak na JIPce jsme začali pomalu klokánkovat. To se pokládá nahé miminko na matčin hrudník, kde cítí její teplo a tlukot srdce a zezadu se přikryje dekou, aby bylo v teple. Každé to chování bylo nádherné…“
„Jak jste byla spokojená s péčí a přístupem zdravotnického personálu? Určitě jste měla v hlavě spousty otázek. Dostávalo se Vám odpovědí?“
„Všichni byli super. MUDr. Melichar, MUDr. Šaňáková, MUDr. Slavíková, všechny sestřičky, opravdu si na nikoho nemůžu stěžovat. Plně jsem jim důvěřovala, vždycky mi ochotně naslouchali a odpovídali. Třeba jsem se v noci vzbudila a najednou jsem v jednu hodinu ráno měla neodbytné nutkání zavolat do nemocnice. A dokonce ani v tuto noční hodinu nebyl nikdo otrávený, nepříjemný, nikdo mi neodmítl podat informace o Matýskovi. Vždycky mi řekli, co je nového, jak se mu daří, jestli spí, kolik mléka vypil a já jsem zase mohla uklidněná usnout.“
„To je skvělé… I tak to ale pro Vás muselo být hodně psychicky náročné období. Kdo Vám byl ještě psychickou oporou? Manžel? Maminka? Jak vůbec to všechno Váš manžel snášel?“
„Manžel mi psychickou podporou asi moc nebyl. Myslím, že si úplně do důsledku neuvědomoval závažnost situace a nepřipouštěl si tolik, co všechno se může stát… Já jsem plně důvěřovala lékařům a jejich odbornost a praxe byly asi pro mě největší oporou a uklidněním.“
„Jak fungovala vaše domácnost, když jste byla tak často mimo domov?“
„Nevím, ale prostě fungovala. My zas nejsme takoví, co mají ten den přesně nalinkovaný. Asi ale hodně věcí šlo mimo mě. “
„Jak se vyvíjel Matýskův zdravotní stav?“
„Na začátku dubna, to bylo Matýskovi 10 týdnů, byl převezen do Motola a bylo rozhodnuto o operačním zanoření stomie. Po operaci naštěstí trávení fungovalo dobře a čekalo se už jen na přibírání. K propuštění potřeboval vážit 2100 g a protože jich nedosáhl, byli jsme přeloženi do nemocnice v Kladně ještě na týden na dokrmení.“
„To už asi bylo veselejší období… Kdy jste byli definitivně propuštěni domů?“
„Domů jsme přišli 23.5., takže v Matýskových, bez jednoho dne, 4 měsících. Matýsek ukázkově přibíral, z nemocnice byl zvyklý na krmení přesně po 3 hodinách a tak jsme v tom pokračovali i doma. Dostával Nenatal, tedy speciální mléko pro nedonošence.“
„Jak často jste se vraceli do nemocnice na kontroly?“„Jezdili jsme každý týden, k tomu jsme měli doma váhu a jeho přírůstky jsme denně hlídali. Jezdili jsme také na kontroly do Motola na chirurgii. Tam ho bohužel v budoucnu čekalo i několik dalších operací. Jak byl malinký a plakal, měl snad všechny kýly, které mohl mít. Levá tříselná kýla se mu dokonce 2x vrátila, jednou měl pravou tříselnou a jednou pupeční. Celkem tedy jen s kýlami prodělal 5 operací. Ale musím říct, že byl vždycky statečný a všechny zákroky zvládal snad líp než jeho matka… :-) Poslední kýličku měl operovanou loni v květnu, tedy ve svých 16 měsících.
Jinak jsme také absolvovali prohlídku na ušním, ta byla v pořádku, stejně jako kyčle. Psychologické i neurologické vyšetření dopadlo taky dobře. Na oční chodíme dodnes. Do Podolí už jezdíme podle potřeby, ze začátku týdně k MUDr. Radinovi, protože měl Matýsek diagnostikovanou bronchopulmonální dysplazii středního stupně a musel užívat Ventolin a Inflamin. Po půl roce jsme kortikoidy pomalu vysazovali a když měl nějaké respirační potíže, konzultovali jsme je vždycky s ním.“
„Kdy jste poprvé slyšela o možnosti prevence závažné RSV infekce?Za jak dlouho po Matýskově narození došlo k aplikaci protilátek proti RSV (respiračnímu syncytiálnímu viru)?“
Více o RSV, příznacích a prevenci zde.
„V Podolí nám očkování proti RS viru doporučil pneumolog MUDr. Radina. Vysvětlil mi, že preventivní podání hotových protilátek pomůže Matýskovi překonat nástrahy zimního období, kdy se RS viróza u nás běžně vyskytuje. RS infekce by pro něj znamenala hospitalizaci a další možné komplikace. Následně jsem se ale dozvěděla, že naše zdravotní pojišťovna (211 – Zdravotní pojišťovna MV ČR) preventivní očkování látkou Synagis proti RSV nehradí. Byla jsem rozhodnutá si očkovací látku sama zaplatit, ale pak mi sestřička sdělila, že se cena jedné dávky pohybuje kolem 30 000,- Kč a je jich třeba pět, každý měsíc jedna. Víte, mě to tak naštvalo, že jsem sedla a napsala do pojišťovny dopis. Já vím, že se jedná celkem o nějakých 150 000,- Kč, ale investovaných do prevence! A kolik peněz pak stojí léčba, když dítě, které je vzhledem ke svému stavu velice náchylné k infekci nenaočkují a infekce respiračním syncytiálním virem propukne? Nakonec jsem ale dostala kladnou odpověď a očkování nám uhradili. Myslím si, že dnes je to s úhradou imunoprofylaxe u zdravotních pojišťoven už jednodušší, jen se rodiče nesmí bát ozvat. Zimní období bez problémů u jejich děcka jistě za to stojí.“
„Měl nějaké reakce po aplikaci?“
„Ne, všech pět injekcí snášel dobře, bez jakýchkoli reakcí.“
„Měl do té doby nějaké zdravotní potíže?“„Občas nějaká ta rýma, sem tam si zakašlal, ale jinak žádné závažné choroby. Dá se říct, že byl vcelku zdráv. Dokonce i když v zimě mrzlo a všichni se báli s prcky vycházet ven, my jsme s Matýskem chodili 3x denně, samozřejmě že ne nějak na dlouho, ale neonemocněl. Žádné respirační potíže, žádná antibiotika…myslím si, že mu prevence formou imunoprofylaxe opravdu pomohla.“
„A byl Matýsek od té doby nemocný?“
„Až letos v březnu měl vysoké teploty, kašlal, musel být na týden hospitalizován a podstoupit bronchoskopii. Jinak do té doby a i potom už byl zdráv. Je škoda, že u nás pojišťovna hradí tohle očkování jen první rok, v Americe prý hradí první 3 roky života dítěte.“
„Dnes je Matýskovi 2,5 roku. Asi by málokdo do něj řekl, že se narodil s tak nízkou porodní váhou.“
„Matýsek je určitě drobnější než ostatní děti, ale jí dobře. Až bych řekla, že je vcelku velký jedlík, ale i díky tomu, že má kratší střívka, rychleji tráví a vylučuje.“
„Dnes už navštěvujete jen běžného pediatra?“
„Kromě našeho pediatra chodíme ještě na pravidelné oční kontroly k soukromé MUDr. Zobanové. Zrak má Matýsek v pořádku, ale šilhá. Nosí sice brejličky na šilhání, za tu dobu se to hodně zlepšilo, ale ještě ne úplně a v září letošního roku nás čeká operace. Nejedná se o nic složitého, měl by to být asi 20 minutový zákrok. Je to už druhý termín, tak snad to tentokrát vyjde. Chceme ještě jet v září k moři a pak 23. září na operaci.“
„Potřeboval někdy Matýsek nějakou zvláštní péči, speciální pomůcky, cvičili jste s ním Vojtovu metodu, apod.?“
„Ne, nikdy nic takového.“
„Jak vidíte svoji a Matýskovu nejbližší budoucnost? Jak dlouho s ním plánujete být na rodičovské dovolené?“
„Asi do jeho 4 let.“
„Plánujete další děti? Jak funguje Vaše rodina dnes? Změnilo se něco?“„Vždycky jsem si přála mít velkou rodinu, představovala jsem si aspoň 2-3 děti. Pravdou ale je, že se už trochu bojím mít další děti. Nikdy se nezjistilo, proč se mi to stalo a proč se to stalo i podruhé. Navíc se momentálně s manželem rozvádíme, tak budou muset další děti tak jako tak nějakou dobu počkat. Možná bych ale v budoucnu uvažovala i o adopci.“
„Děkuji Vám za rozhovor, přeji Vám hodně štěstí v životě a krásnou dovolenou, která vás za pár dní čeká. A Matýskovi pochopitelně úspěšnou operaci a brzkou rekonvalescenci.“
Zdroj: www.vasedeti.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat