Po narození nedonošeného miminka

Co můžete udělat pro to, aby náročná psychická situace během hospitalizace Vašeho miminka byla pro Vás snesitelnější, a abyste mohli být svému dítěti oporou?

Psycholog - Mgr. Ladislav Müller,
www.letokruh.cz


Situace, do které jste se dostali, není konec, ale začátek nového soužití. Představy o budoucnosti byly rozbity a teď se není čeho chytit. Je obtížné si něco do budoucnosti představovat, když situace je tak nejistá. Přesto si nějakou rámcovou představu budoucnosti utvořte, abyste měli kam napřímit své síly. Přes všechny obtíže vám život stále dává dosti pravděpodobnou možnost, že vše dobře dopadne.
Už tak dost obtížná situace bývá dále zatěžována pocity strachu, zklamání, viny, selhání apod. Tyto pocity jsou pochopitelné, nicméně užírají energii, kterou potřebujete.
Je proto vhodné neodkládat vlastní nastřádané stresy a další negativní emoce k ledu, ale aktivně se je pokoušet strávit - ať už sdílením s blízkými anebo konzultacemi s psychologem.Budete-li uvolněnější, bude se vám lépe dařit nabrat dech a vyladit se na potřeby dítěte. Rezignaci a beznaděj nevyhánějte, jen si všimněte, že po nich může přijít něco jiného. Také vnitřní hledání vztahu s dítětem - drobečkem v inkubátoru - není jednoduché.
Neděste se proto, je-li Váš prožitek mateřství otřesen.
Vnímat sebe jako matku mnohdy není samozřejmé a chce to notnou dávku odvahy.
Berte, prosím, své rozpoložení vážně - je to důsledek problematické situace a ne jen vaše nedostatečnost či selhání. Doporučuji proto hledat oporu v blízkých a osmělit se ke sdílení svých pocitů s psychologem.


Mgr. Karolína Friedlová, vysokoškolský
pedagog, certifikovaný lektor kurzů
Bazální stimulace, matka nedonošenéhodítěte, www.bazalni-stimulace.cz


Těžkou životní situaci, kterou prožíváte, Vám může stěžovat pocit bezmocnosti. Chtěli byste svému děťátku pomoci, ale nevíte jak. Díváte se na něj přes stěnu inkubátoru, mateřský cit Vás naplňuje a nutí dítě pochovat, pohladit. Jste zoufalé, že Vás od Vašeho miminka odděluje plastová stěna,navíc má Vaše dítě možná spoustu hadiček a možná je také napojeno na ventilátor (přístroj, který za něj dýchá). Všechny ty hadičky a přístroje ale momentálně potřebuje k zvládnutí dané situace.

Koncept Bazální stimulace dává možnost podpořit Vaše miminko v jeho psychomotorickém vývoji a Vám vkládá do ruky nástroj, umožňující Vám na základě aktivní práce (stimulace) s Vašim miminkem učinit Vás opět „mocnými". Máte možnost být aktivní, spoluúčastnit se s týmem zdravotníků na péči a tak provést Vaše dítě touto těžkou situací.

Ľubica Kaiserová Bc.,
kontakt: lubica kaiserova@zoznam.sk,
1. matka nedonoseného dieťaťa
2. staničná sestra oddelenia JIS na Novorodeneckej
klinike M. Rusnáka


Kontaktujte sa s matkami, ktoré už prešli podobnou náročnou situáciou. Hovorte s priateľmi, ktorí chápu vašu situáciu a dokážu s Vami aj o Vašej traume otvorene hovoriť. V žiadnom prípade nezostávajte so svojím smútkom a pocitom zlosti, osamelosti, smútku samé! Pokúste sa odreagovať prechádzkami, návštevou známych, divadla,nezabudnite, že smiať sa je normálne a skúste sa tešiť z každého zvládnutého dňa. Len vyrovnaná s realitou budete bábätku oporou i keď ste od seba teraz odlúčení. Neobviňujte sa! Nemáte žiadnu vinu, nezlyhali ste. Ak svoju úzkosť neviete zvládnuť, určite vyhľadajte pomoc odborníkov! Často hovorte s lekármi a sestrami o bábätku, nebojte sa pýtať na všetko, čo Vás napadne, trápi, či povzbudzuje. Určite v nich nájdete oporu!

Marta Štruncová, sestra na novorozenecké
JIP, Ústav péče o matku a dítě, Praha


Na všechno, čeho se bojíte, co potřebujete vědět, co vás trápí, se vyptejte. Nebojte se zeptat na cokoliv, i když se Vám to může zdát malicherné. Ptejte se i opakovaně, je-li to pro vás hůře vstřebatelné. Jen když víte o svém miminku maximum, můžete se s danou situací poprat. Sestry i lékaři Vám rádi a ochotně odpoví na vaše otázky. O svých pocitech se nebojte mluvit s personálem, s přáteli nebo ostatními maminkami. Strach, obavy, smutek, zmatek, někdy i zklamání či zloba, jsou v této situaci pochopitelné a rozhodně ne
neočekávané.
Zkontaktujte se s maminkami, které podobnou stresovou situaci již překonaly, a mohou se s Vámi o své zkušenosti rozdělit. V této náročné situaci byste se neměli před okolním světem uzavírat. Proto se snažte odreagovat. I v takto náročné situaci může rodič prožít pěkný den a smích. Jen tak z vás bude miminko při vaší návštěvě cítit klid a bezpečí.

Ingrid Šimková, Studio regenerace, Brno


Každý porod je obrovským zážitkem pro dítě i matku. I když vše prochází tzv. normálním
průběhem, stejně dochází k různým „blokům", se kterými se člověk potýká celý život. Těhotenství, příchod na svět a následná adaptace nás všechny ovlivňuje víc, než si uvědomujeme. O to víc bývá tato situace komplikovanější pro děti a rodiče, pokud došlo buď k předčasnému porodu, nebo k nějakým traumatizujícím zážitkům v průběhu porodu. V oblasti regenerace, masáží a různých terapií pracuji už od roku 1990 - za
tuto dobu mi prošlo pod rukama dost případů tzv. nedonošených dětí, nebo dětí, u kterých byl porod nějakým způsobem zkomplikován. Sama mám rovněž osobní zkušenost s komplikovaným porodem a následnou péčí různými rehabilitačními metodami se svou nejmladší dcerou, které je nyní 13 let. Pokud dojde k případu předčasného porodu, je to obrovská psychická zátěž pro maminku a traumatizující zážitek pro ni a děťátko obzvlášť. Zjistila jsem, že nejen věk dítěte, ale i šestinedělí, je potřeba počítat od předpokládaného termínu porodu, protože celý hormonální systém ženy je nastaven tak, aby těhotenství probíhalo normálně. Pokud dojde k nějaké události, která průběh těhotenství ukončí předčasným porodem, nastávají situace, na které nejsme připraveni. Maminku může provázet zvýšený pocit viny, zmatku, smutku, chaosu a strachu, nemá si o tom s kým promluvit a někdy dochází i k obtížné komunikaci mezi ní, partnerem a případně zbytkem rodiny. Děťátko, které se takto narodilo, bývá umístěno na JIP, což je také situace, která poznamenává jeho další vývoj a adaptaci na prostředí. Mně se v takovýchto kritických situacích osvědčilo co nejdříve začít podávat Bachovu terapii - krizové kapky pro maminku a případně použít krizové kapky ve spreji pro děťátko, které můžeme aplikovat i když je v inkubátoru. Každý kontakt maminky s děťátkem i přes inkubátor by měl být plný důvěry a lásky a jistoty.

Převzato z brožurky Nedoklubka "Rodičům nedonošeného miminka"

Malý velký boj o život

Amilia Sonja Taylor se narodila ve 21 týdnu a 6ti dnech. Přežila a letos v květnu slavila 2. narozeniny.

O lékařském zázraku a hlavně o neuvěřitelném boji o život mluvil před dvěma lety celý svět. Holčička přežila přesto, že se narodila o téměř pět měsíců dřív. Měřila 24 centimetrů a nevážila ani 300 gramů.


Za limit pro přežití předčasně narozeného miminka byl považovaný 23. týden těhotenství. I u takových novorozenců je ale vysoká úmrtnost, většina z přeživších trpí zdravotním postižením.

Amilia strávila 4 měsíce na novorozenecké jednotce intenzivní a resuscitační péče. Dnes ještě není úplně zdravé děťátko. Má slabé plíce, nestačily se jí dostatečně vyvinout. Je odkázaná na pomoc lékařů a moderních technologií.


„Zázrakem je už samotné přežití, její současný zdravotní stav je také obdivuhodný. Nikdy asi nebude zcela zdravá, nebude ale trpět žádným závažným postižením, které by bylo na první pohled markantní,“ řekl ošetřující lékař holčičky.

Na klip o Amilii se můžete podívat zde:

http://www.youtube.com/watch?v=fejTulMNaPM

Malí bojovníci


Některá miminka se nemohou dočkat. Objeví se na světě o mnoho dřív, než rodiče a jejich nejbližší okolí očekávají. Mají to těžké, ale většinou to zvládnou. Jejich maminkám ale pohled na bezmocné uzlíčky v čepičkách jen tak z paměti nevymizí…

I když už od porodu uplynulo třeba několik let, každá žena si tyto okamžiky lehce vybaví, zvláště když příchod dítěte doprovázely jakékoli dramatické okolnosti. Ať už je to nekonečně dlouhý porod, akutní císařský řez nebo právě předčasně narozené miminko.


Dvojčata Tomík a Klárka patří mezi ty nedočkavce, kterým se zachtělo na svět o dost dřív. Konkrétně v 29. týdnu těhotenství. Koncem letošního března uplynulo už pět let od chvíle, kdy v pražské porodnici U Apolináře vykoukli tito drobečkové poprvé na svět. Nebo spíše slabě zamžourali, miniaturní očička jim nic jiného neumožnila. Ani moc nebrečeli, neměli na to dostatek sil - chlapeček, neboli „áčko“, vážil 1200 g, jeho sestřička, tedy „béčko“, ještě méně, 1110 g. Kdyby se narodili před desítkami let, možná by ten svůj trochu nepovedený životní start ani nepřežili. Naštěstí v dnešní době už je i o takové drobečky postaráno. Ihned po porodu je odnesli neonatologové na novorozenecké ARO, kde už pro ně byly připravené vyhřáté inkubátory. (Ano, tušíte správně. Byla jsem tehdy u toho - jako jejich maminka.)


Poslední těhotenství

Ještě den předtím, než se dvojčátka narodila, jsem si užívala báječný sedmý měsíc těhotenství. Moje tělo si už zvyklo na všemožné nástrahy, které s těhotenstvím (a navíc dvojnásobným) souvisejí, přestalo se mi dělat zle, chodila jsem cvičit a proudil ve mně ten jedinečný povznášející pocit, který znají jen těhulky. Zkrátka pohoda. Jednoho dne ovšem začala z ničeho nic odtékat plodová voda… Pak to šlo už rychle. Odvoz do porodnice, kde jsem měla naplánováno rodit, odtamtud převoz k Apolináři (protože hrozil předčasný porod nedonošených miminek, se kterými by si v menší porodnici nevěděli rady), marná snaha o zastavení kontrakcí a nakonec porod. Přirozený. Císařský řez nebyl nutný, miminka byla malinká a velmi rychlá.


Bez postýlky po boku

Ještě dvě hodiny jsem si poležela na porodním sále, aby mohli lékaři sledovat, jestli je vše v pořádku. To už tam byl se mnou i dvojnásobný tatínek, který vlastní porod ani nestihl, jak byl rychlý. Ale byl se na děti podívat na neonatologickém oddělení a přinesl mi je ukázat aspoň na displeji fotoaparátu… Já jsem si je totiž prohlédnout nestihla. Když se narodí takto malá miminka, není na takové „zbytečnosti“ čas. Musejí se co nejrychleji dostat do vyhřátého inkubátoru, a především k plicnímu ventilátoru, který je pro ně v prvních momentech životně důležitý. Nemohla jsem si vychutnat ten pocit, o němž se píše ve všech maminkovských časopisech - první sevření miminka v náruči. A taky ten moment, jemuž se přikládá v odborné literatuře obrovský význam - první přiložení miminka k prsu.

O tyto vzácné chvíle jsem byla ochuzená. Cítila jsem se divně. Moje pocity nebyly vysloveně ani pozitivní, ani negativní, byly prostě zvláštní. Porodila jsem dvě děti, ale nejsou se mnou. Nevím, co s nimi je. Nevím, jestli zrovna někde přes chodbu nebojují o život… Tyto pocity mě pak pronásledovaly po celou dobu, kterou jsem strávila na oddělení šestinedělí. Na pokoji se mnou byla šťastná maminka holčičky „tabulkové“ hmotnosti a byla z dcerky náležitě nadšená.

Já jsem žádnou postýlku vedle sebe neměla. Několikrát denně jsem chodila na ARO pozorovat své dva drobečky. Když jsem je viděla poprvé, tekly mi po tváři slzy - ve dvou inkubátorech vedle sebe leželi trpaslíčci jen o něco větší než lidská dlaň, v pletených čepičkách a ponožkách. Vedly od nich všemožné hadičky, o kterých jsem se až později dozvěděla, k čemu slouží a co jimi do malého tělíčka proudí. V průběhu dalších dní jsem ale trochu „otupěla“ a tuto skutečnost vzala celkem realisticky na vědomí (co jiného mi zbývalo). Na rozdíl od babiček, dědečků, tetiček a kamarádek. Kdokoli se poprvé sklonil nad inkubátorem, byl dojatý. Zvláště babičkám trvalo delší dobu, než si na tento pohled zvykly.


Strach a naděje

Snažila jsem se číst, ale spíše jsem listovala časopisy, než abych se dokázala soustředit na souvislý text. A jak mi bylo doporučeno lékaři, zkoušela jsem také co nejvíc odpočívat. Ale vše bylo zastíněno obavami a úzkostí. Co bude s dětmi? Budou zdravé? Bez trvalých následků?

Na ARO jsem chodila se strachem, jestli se něco od minulé návštěvy nepřihodilo, jestli se jejich stav nějak výrazně nezhoršil. A pokaždé, když jsem viděla u jednoho ze „svých“ inkubátorů o něco více lékařů a sestřiček, rozbušilo se mi srdce. Většinou ale šlo o pravidelné kontroly, které jsou u nedonošených miminek nezbytné.

Postupem času jsem získala od lékařů a sestřiček spoustu informací o stavu miminek a také o komplikacích, které mohou nastat. I proto jsem byla v dalších dnech trochu klidnější. Vzhledem ke své informovanosti jsem také lépe přijala (i když s vyděšeným výrazem ve tváři) od ošetřující lékařky zprávu, že byla nejprve u Klárky a pak i u Tomíka diagnostikována srdeční vada - otevřená tepenná dučej. Velmi příjemná paní doktorka mi srozumitelně vysvětlila, že jde o otvor v srdíčku, který se u dětí s „normální“ hmotností těsně po porodu uzavírá, u nezralých dětí k tomu však někdy nedojde (musí se sledovat, jestli se dučej uzavře spontánně, nebo je pak nutné uzavřít ji chirurgicky). Stejně tak potřebovaly děti v určitých chvílích větší množství kyslíku, který jim do inkubátoru proudil širší hadičkou, a někdy i speciální látku přímo do plic, aby se jim lépe dýchalo. Lékaři mi neustále dodávali odvahu a utěšovali mě tím, že miminka s váhou nad 1 kg jsou na tom vždy výrazně lépe než ta „pod kilo“.

Potěšil mne sebemenší úspěch miminek a každý gram jejich hmotnosti navíc. O každém váhovém přírůstku jsem informovala všechny příbuzné, kteří se radovali se mnou. Snažila jsem se odstříkat co nejvíce mléka a pod dohledem sestřiček jsem děti krmila injekční stříkačkou napojenou na sondu, která jim vedla přímo do žaludku. Taky jsem si užívala klokánkování. Že nevíte, co to je? Aby si miminko, které musí strávit své první týdny v inkubátoru, zvykalo na přítomnost své maminky, na její tělo, bere si jej maminka na dvě tři hodiny denně do náruči. A to tak, že si ho položí na hrudník, aby se oba navzájem dotýkali kůží.


Zázračné pokroky

Po dvou týdnech jsem musela porodnici opustit, protože na oddělení šestinedělí už pro mne nebylo volné místo. Jezdila jsem tedy každý den za svými broučky, abych je mohla krmit odstříkaným mateřským mlékem, chovat a později i koupat.

Miminka se brzy přesunula na JIP a odtud na oddělení nazvané intermediál. Zde už neležela v inkubátorech, ale v postýlkách s vyhřívanými podložkami. Na tomto oddělení se již maminky mohou o své děti samy starat - přebalují je, měří jim teplotu, váží a koupou. Hlavním a nelehkým úkolem těch malých drobečků je naučit se co nejdříve sát. Vzhledem k dlouhému nedobrovolnému odloučení od maminek s tím má řada z nich velké problémy a někteří z nich zůstanou natrvalo pouze u lahvičky (mnozí i z toho důvodu, že se maminkám přestane tvořit mléko).

Tomáškovi a Klárce taky trvalo dost dlouho, než přišli na princip aktivity, která je pro donošená miminka přirozená. Ale povedlo se - po několika dnech si dali přímo od maminky svůj první lok. Velký den prožili, když se mohli přestěhovat, a to už opět s maminkou, na oddělení šestinedělí, kde strávili poslední dva týdny svého dlouhého putování po porodnici. Do domácího pokojíčku se poprvé podívali po dvou měsících od narození, když dosáhli obří váhy (kolem 2500 gramů).

Dnes z nich jsou pětiletí raubíři. Sice o něco menší než kamarádi ze školky, ale veselí, plní energie, vynalézaví a hlavně zdraví. Se svým počátečním váhovým hendikepem se vypořádali na jedničku. A to zejména díky špičkovému zázemí a profesionalitě neonatologů a obětavé práci sestřiček z ARO a JIP. A věřím, že i díky maminčině náruči a své bojovnosti.


--------------------------------------------------------------------------------

MUDr. Mária Fedorová neonatoložka, Neonatologické oddělení Gynekologicko-porodnické kliniky U Apolináře, VFN v Praze



První vteřiny nezralých miminek

Ihned po porodu se miminko dostává do péče pediatra-neonatologa. Ten dítě odnese na vyhřívané lůžko, které je připraveno přímo na porodním sále. Aby nedocházelo ke ztrátám tepla, rychle miminko zabalí a snaží se mu co nejrychleji a nejšetrněji zajistit základní životní funkce. Některé děti vyžadují umělou plicní ventilaci, některé mají dostatečnou spontánní dechovou aktivitu a my jim jenom ulehčujeme samostatné dýchání. Po základní stabilizaci přeneseme malého pacienta na jednotku intenzivní péče do inkubátoru. Časté komplikace Největší rizika vyplývají z nezralosti jednotlivých systémů.

Může to být zrychlené dýchání, dušnost, apnoické pauzy (zástavy dechu), plicní infekce, krvácení do centrálního nervového systému, celkové infekce nebo postižení trávicího systému. Co mají nedonošené děti společného Každé dítě je individuální a vyrovnává se s nezralostí jinak. Ale obecně můžeme říci, že v populaci nezralých dětí častěji vidíme horší nebo pomalejší prospívání, obtížnější krmení, problémy s vyprazdňováním, větší neklid dětí, vyšší nemocnost, častější výskyt očních vad nebo chudokrevnost. I když je dokázáno, že s vyšší porodní hmotností a s vyšším gestačním věkem (týden těhotenství, kdy se dítě narodí) stoupá šance na to, že dítě nebude mít žádné postižení a bude se vyvíjet normálně, jsou to všechno ale jen statistická čísla. Každé dítě má tu svoji „čáru osudu“.

Zdroj: Lucie Kaufnerová, časopis Maminka

Jako dlaň, tak jsou velké předčasně narozené děti v inkubátorech. Jejich počet rychle stoupá

Autor: Petr Ouhrabka

Paní Jana (32) chodí ke svému předčasně narozenému synovi skoro každou hodinu, aby se přesvědčila, že dýchá, a aby ho v inkubátoru aspoň mohla pohladit, dotknout se ho. Na jednotce intenzivní péče novorozenců v pražské porodnici u Apolináře vládne ticho, kolem blikajících přístrojů pobíhají sestry sem a tam. „Jsem šťastná, když si na něho můžu alespoň prstem sáhnout. Dodá mi to strašně moc energie a odhodlání, že to zvládne,“ říká s úsměvem Jana. Rodičům předčasně narozených dětí nikdo v porodnici nebrání své děti navštěvovat. Všichni zde ale musí dodržovat velmi přísná hygienická pravidla a řídit se pokyny personálu. Ve stísněné místnosti je šest inkubátorů, a kromě paní Jany je zde v tuto chvíli řada doktorů. Zrovna se totiž nad napojenými dětmi sklánějí lékaři, kteří mezi sebou hovoří anglicky. Paní Jana čeká, až se odborníci nad jejím dítětem poradí a ona zase bude moci jít ke svému chlapečkovi. „Střídáme se tu s ostatními maminkami každou chvilku, chodíme se dívat na děti. Bydlím nedaleko odsud, takže tady trávím spoustu času,“ dodává matka. Děti, které zde leží v inkubátorech, jsou často velké jako dlaň dospělého člověka. Na jednotce intenzivní péče nyní budou bojovat v inkubátorech týdny či dokonce měsíce o svůj život, zatímco lékaři budou na monitorech sledovat jejich životní funkce.

„Nezralé děti potřebují inkubátor, protože do určité míry uměle nahrazuje prostředí dělohy, i když nikdy ho nedokáže nahradit dokonale. Když se takové dítě narodí, jsou všechny jeho systémy nezralé a musejí následně dozrát mimo dělohu,“ říká primář oddělení neonatologie Richard Plavka. Na světové špičcePředčasně narozených dětí v současné době přibývá. Novorozenců s nízkou porodní hmotností bylo v roce 2000 asi 5,3 procent a nyní je to více než sedm procent. Vysoká část se ale podaří zachránit a vrátit takovéhoto jedince zpět do normálního života. Přesto je mohou v průběhu dětství provázet různé komplikace.

„Čím dříve se dítě narodí, tím bývají rizika dlouhodobého postižení větší. Mezi těžká postižení patří dětská mozková obrna, mentální postižení nebo porucha senzorických funkcí. Mezi ty střední patří například mírné odchylky mentálních schopností a odchylky pohybu. Do kategorie nízkých postižní lze pak zařadit třeba hyperaktivní děti,“ dodává primář Plavka s tím, že v České republice se podařilo snížit novorozeneckou úmrtnost tak, že jsme v současné době na špičce evropských čísel a dá se říct i na špičce čísel světových.

Video s primářem neonatologie nemocnice u Sv. Apolináře doc. MUDr. Richardem Plavkou CSc.:

http://www.naseadresa.cz/cz/s348/c908/n5014/dg3901

Nošení miminek

MUDr. E. Bonet:
"Nošení dětí na těle je podobné nošení v děloze (obklopenost, bezpečí, teplo,atd.). Nic není příliš těsné ani příliš volné. Stejně tak, jako chození matky v těhotenství nemá na páteř dítěte žádný negativní vliv, ani chození s šátkem neznamená pro dětskou páteř žádné nežádoucí následky. Kdo prohlašuje opak, musel by dětem zakázat i chodit, běhat, skákat, poskakovat a tancovat, protože tohle všechno představuje stálé "nárazy" do páteře. "





Nošení dětí je přirozený způsob života v mnoha kulturách (Asie, Afrika). A nejen nošení, ale i pevné zavinování (Indiáni). Jak se nosila celých 9 měcíců uvnitř těla své mámy, tak pokračují po porodu dalších mnoho měsíců v nošení na jejím těle. Dostává se jim pevného pouta, naprostého přijetí, pocitu bezpečí a důvěry, jsou tak chráněna před různým nebezpečím…


Lidská "mláďata" jsou svou přirozeností "nošenci". Nošenci jako opice, koaly a jiní, se mohou nohama a rukama přidržovat srsti matky. To lidští kojenci nemůžou. Musí být drženi a podporováni. Být sám znamená pro nošence totéž co být opuštěn. Nošenec pociťuje osamění jako život ohrožující stav a trpí strachem. Není tedy divu, že dítě začne plakat, je-li zanecháno samo v místnosti. Nošenec je výsledkem přizpůsobení se nomádskému způsobu života lidí. Člověk se usadil před něco více než deseti tisíci lety. To je ale příliš krátké období na to, aby došlo k biologickému a genetickému přizpůsobení se novým životním podmínkám.




Nošení



Šátek je pruh speciální látky, který je možné vázat mnoha způsoby, přesně tak, jak je to pro dítě - podle jeho vyspělosti a velikosti – nejvhodnější: na boku, na břiše nebo na zádech. Existují určitá pravidla pro vázání našich dětí. Potřebujeme šátek, který má jistou pevnost a pružnost, aby dítě pevně a stabilně podpíral a držel, ale také aby mu umožnil zůstat v "klubíčku". Důležité je vybrat vhodnou délku šátku, protože na některý typ úvazu je třeba látky méně, jiné jsou na délku náročnější (asi nejčastěji se používá délka 4,5 m). Pokud dítě usne, schoulí se v šátku do klubíčka a šátek bude nadále podpírat celá jeho záda i hlavičku jako pevná bandáž. V šátku je mimořádně důležité dbát na správné postavení kyčlí miminka. Dítě musí mít podsazený (kulatý) zadeček, kolínka mají být ve výši zadečku nebo ještě výše. Pokud je šátek správně a pevně uvázán, měl by všechny pohyby a nárazy, které vznikají při chůzi, přenášet zpět na nosiče. Tím jsou u dítěte chráněny citlivé oblasti obratlů a plotének. Současně ale musí úvaz podpírat a chránit nosiče. Není nutno znát mnoho úvazů, abychom jejich střídáním měnili zátěž a ulevovali svalům a páteři. Potřebujeme úvaz, ve kterém budeme dítě nosit rádi a bez obtíží. Nošení nesmí vyčerpávat. Správným, pevným vázáním je zároveň podporováno svalstvo pánevního dna, pro ženu po porodu je to vlastně rehabilitace.

Vázání šátku vyžaduje značnou dávku cviku, aby bylo správné a pevné. Maminky by měl zaškolit prodejce, ideální je absolvovat kurz nošení dětí v šátku (jsou pořádány například. v rodinných nebo mateřských centrech).




Další způsoby nošení:


Babyvak je pevně ušitá kapsa, do které se dítě položí nebo posadí, a má tedy pro rodiče výhodu ve snadnější manipulaci, avšak zátěž nelze rozložit na obě ramena, jako je tomu u šátku.

Cena kvalitního šátku v délce 4,5 m se pohybuje v rozmezí od dvou do třech tisíc korun, u babyvaku okolo jednoho tisíce korun.

Dalšími nosítky jsou například: ring slim – šátek s kroužkem, pouch – klokaní kapsička, mei tai – tradiční čínské nosítko nebo ombuhimo – tradiční japonské nosítko.



Důvody(výhody) proč nosit miminka v šátku:

- prospívá dětem předčasně narozeným, u dětí handikepovaných (LMD apod.)
- jejich mozek dostává více podnětů než mozek dítěte ležícího v kočárku nebo v postýlce a může se tak lépe rozvíjet
- bývají méně bojácné a plačtivé, dříve se osamostatňují
- nošením si děti cvičí rovnovážný systém a vykazují mnohem lepší motorický vývoj
- šátek si každá maminka nebo kdokoliv jiný může uvázat bez přítomnosti jiné osoby. Úvazy jsou tak navrženy, aby se daly velmi jednoduše uvázat a sundat. -dítě v šátku nesedí! Je fyziologicky podepřena páteř od kolínek až po hlavičku a to podporuje správný vývoj a držení těla (potvrzeno lékaři)


- hmotnost dítěte je (při většině úvazů) rozložena na obě ramena i boky, tudíž nezatěžuje tolik vaši páteř


- široké „sezení“ podporuje správný vývoj kyčlí (úvaz kapsa a kříž)


- můžete v klidu a bez pohledu okolí kojit i na veřejnosti


- šátek slouží i jako podložka, nebo stínítko proti slunečnímu svitu (například v autě, na zahradě i na procházce s kočárkem)


- například v Africe se na nošení a přepravu dětí používají jen šátky a děti jsou klidnější a tolik nepláčí. U nás se dříve také používaly šátky na nošení dětí. Maminky pracovaly s dítky uvázanými na těle i na poli nebo v teplejším počasí dítko jen přinesly na pole a v šátku (chůvce) položily na kraj pole a šly pracovat


- nosič lépe vnímá potřeby miminka


- čím pevněji je šátek uvázán tím lépe a pohodlněji se v něm dítko nosí

Nejčastěji se maminky obávají o páteř miminka a svá bolavá záda. Při správném uvázání šátku nemůže nošení dítěti ublížit. Dítě je v anatomicky správné poloze, jeho záda a páteř jsou podpírány, dítě v šátku "nesedí". Naopak dítě 9 měsíců schoulené v mámině břichu se postupně narovnává tak, jak roste síla jeho svalů. Důležité je vázat šátek pevně, aby bylo dítě co nejblíže vašemu těžišti. Začne-li maminka nosit své děťátko od narození, zvyká si postupně na zátěž nošení. Důležité je střídat polohy při nošení během dne nebo týdne, aby páteř a příslušné svalstvo nebyly jednostranně zatěžovány. Dobré je odkládat dítě na delší nebo noční spánek. Spící dítě můžete ze šátku přesunout do kočárku či do postýlky a odpočinout si. Naučte se při zvedání a vstávání s dítětem v šátku zapojovat více silné svaly stehen než zranitelnější svalstvo zad (při zvedání předmětů ze země si dřepněte s rovnými zády a vstávejte opět s rovnými zády). Do nošení zapojte ostatní členy rodiny

Jak dlouho a do jakého věku děti nosit?


Nošení se doporučuje už od narození. Nejlepší je nošení střídat, dopřát mu volný pohyb pro uspokojení svých zájmů a brát ho zpět do šátku, pokud projeví touhu být opět nošené. Dítě si samo reguluje délku nošení, která klesá s jeho věkem a motorickými schopnostmi. U starších dětí a batolat se dá šátek s výhodou využít na uklidnění - při růstu zubů, při návalech vzteku, v nemoci apod. Nosit můžete děti do 3 let, příp. do 15 kg.



Proč ne babyvak, klokanka či krosnička?


Šátek je univerzálnější, "roste" s dítětem. Babyvak je spíše vhodný pro novorozence, pro starší děti již moc použitelný není (ač to výrobci rádi uvádí). Klokanku použijete nejspíše od 3 měsíců, ale brzy zjistíte, že se vám tam dítě už nevejde. Navíc v klokance dítě "plandá" a je vykloněno od nosiče, takže nepříjemně zatěžuje záda. Popruhy klokanek dosti často tlačí a škrtí. Krosnička je nejlepším z horších řešení, ale vhodnější je spíše pro delší výlety. Oproti šátku je její velkou nevýhodou neskladnost a další váha navíc, kterou musíte nést. U šátku je díky těsnějšímu způsobu vázání společné těžiště blíže k nosiči, a tudíž méně namáhá zádové svaly a páteř. Všechny tyto výhody mluví jednoznačně pro šátek.



Jaké úvazy se používají nejčastěji?


Nejoblíbenější je Kapsa, ve které se dají děti nosit od novorozence až po běhající děti. Většinou maminky používají úvaz Kapsa již pro novorozence, a to tak, že do něj vloží miminko v poloze "kolíbka". Po druhém až třetím měsíci věku se dítě dá nosit v úvazu Kapsa již "na stojáka" neboli svisle. Máte-li ještě jeden kratší šátek, tak když už dítě drží hlavičku, lze přejít na úvaz typu Kříž. Ve svislé poloze na břiše pak nosíme dítě až do 1-1,5 roku věku. Poté lze děti nosit na zádech (viz níže).



Často se maminky ptají "tak to už vůbec nepoužívát kočár?".To je samozřejmě nesmysl. Pro některé případy se hodí kočár, pro jiné šátek. Jdete-li s miminkem na dopolední procházku kolem domu, vezmete raději kočár. Miminko se prospí a vy nemusíte nést tu tíhu. Stejně tak potřebujete-li na velký nákup, pak táhnout miminko i s nákupem je náročné. Naopak potřebujete-li skočit rychle do lékárny nebo za roh do obchodu, je lepší nahodit šátek a vyběhnout. Stejně tak, jedete-li navštívit kamarádku na druhou stranu města.



Není to složité naučit se šátek vázat?Vypadá to sice složitě, ale není. Většina maminek (tatínků) je schopna si zapamatovat nejsložitější úvaz (Kapsu) již na první ukázání, maximálně napodruhé. Ono není tak složité šátek uvázat, jako je potřeba se naučit tam dítě správně umístit. To vyžaduje určitý cvik a praxi, kterou získáte postupným zkoušením. Párkrát to uvážete moc pevné, párkrát volné, někdy to bude škrtit, ale nakonec si správnou polohu s přehledem osvojíte.

Častý omyl "miminko se dá do šátku a je hned spokojené"Neplatí to vždy. Každé miminko je jiné a tak některá skutečně šátek přijímají dobře, jiná hůře. Často se stává, že miminka nemají ráda polohu v kolíbce. Taková miminka se dají nosit od 2. měsíce ve svislé poloze (viz níže).

Obecně však platí:

miminko při vkládání do šátku může plakat (zejména ze začátku, když to ještě neumíte a miminko na tento způsob manipulace není zvyklé)
miminko uklidní, když se budete hodně pohupovat v kolenou
miminko uklidní chůze
miminko si často musí na šátek zvyknout (tedy zkusit 10 minut, druhý den opět, pak více, atd.)
Pokud miminko pláče, je možné, že má sklon k většímu blinkání a pokud je šátek příliš utažen, tlačí ho bříško. Dalším důvodem může být přílišné utažení rozkroku u chlapečků. Pokud miminko stále pláče, zkuste šátek na pár dní odložit a zkusit to poté znovu. Rozhodně nevěšte hlavu, trpělivost růže přináší i v tomto případě.

Odkdy nosit miminko ve svislé poloze?Ve svislé poloze lze nosit už od 2. měsíce věku (zejména u dětí, které nechtějí být v poloze kolíbky), avšak za následujících podmínek. Dítě nesmí v šátku "sedět", ale spíše je miminko "rozpláclé" po hrudníku. Nesmí mít zatíženou páteř směrem dolů do sedu, ale spíš jakoby "ležet" na hrudníku nosiče. Toho se dosáhne větším utažením šátku a chůzí v mírném záklonu. Hlavičku příp. fixujeme pod jeden z pásů, který vede od ramene.

Dá se miminko nosit na břiše čelem dopředu (od nosiče)?V určitém období se děti začnou vyklánět do stran či dozadu, neboť se chtějí lépe rozhlížet. Proto se rodiče často ptají, zda je možné dítě nosit čelem dopředu. Odpověď zní, že v podstatě nikoli. Jediný možný způsob je se "sklapnutými nožičkami", ale toto lze dělat jen u malých dětí. Problémem ale je, že v takovém případě se může dítěti skřípnout cévy a v důsledku toho špatné prokrvovat nožičky. Také je to nevhodné z důvodu většího tlaku na bříško, což může způsobovat blinkání a nevolnosti. Rozhodně nenoste miminko čelem dopředu v poloze s nožičkami dolu! Vyvracíte mu kyčle a nutíte ho prohýbat se nepřirozeně v zádech. Je třeba vědět, že období, kdy se dítě vyklání a chce vidět z šátku dopředu, je přechodné. Jediným správným řešením je dítě v takovém případě přidržovat a toto období překonat.

Co výlety? Je lepší šátek nebo krosnička?
Na výlety je šátek ideální. Na horách i sportovní kočárky s nafukovacími koly mohou mít na lesních cestách problémy. Navíc táhnout do kopce 15ti kilový kočár je občas fuška. Šátek se nám moc osvědčil, ať už mimi neseme na břiše či větší dítě na zádech. Šátek je pro dítě pohodlnější než klokanka či krosnička. Krosničky mají nicméně tu výhodu, že často mívají další úložné prostory. Takže pokud jdete sama, může být pro vás lepší krosnička. Pokud jdete s někým, kdo může nést vaše věci, doporučuji šátek. Ten má ještě další dvě výhody, které se uplatní zejména na výletě. Za prvé šátek můžete rozložit na louku, dát si sváču a nechat si dítě hrát. Druhou výhodou je jeho skladnost. Vejdete-li na výletě do restaurace, šátek složíte do malého objemu, zatímco u krosničky musíte stále řešit problémy typu "kam s tím krámem" nebo "aby nám to nikdo neukradl, dyť to stálo tři tisíce".

Častý omyl "šátek chci na léto.."Mnoho maminek si objednává šátek s tím, že ho využije až v létě. To je ale škoda, takhle omezovat jeho použití. Šátek je totiž zejména vhodný na podzimní, zimní a jarní měsíce. Zatímco jinak musíte po schodech v MHD zápolit se zabahněným kočárkem, šátek vám ušetří mnoho trápení. Miminko je dobré středně obléci a vaši bundu si navléct a zapnout přes miminko. Miminko je pak v teple a vy můžete vyrazit na úřady, lehčí nákupy či po obchodech.

Odkdy nosit dítě na zádech?Na zádech je lepší nosit dítě starší, nejlépe 1-1,5 roku. Na dítě totiž nevidíte a uvázat jej na zádech není úplně jednoduché. Obecně platí, že dokud můžete, noste na břiše. Je-li vám dítě již příliš těžké nebo jdete na delší výlet, neste na zádech.
V šátku je mi horkoZejména v létě si maminky stěžují, že je jim v šátku horko. Je to tak, neboť šátek je prostě látka, kterou máte kolem sebe. Navíc se hřejete s miminkem vzájemně. Proto je dobré mít na léto šátek z lehčích materiálů. I toto je jeden z důvodů, proč je šátek vhodnější pro ostatní roční období (viz výše).

Nosnost šátku

Šátky mají nosnost velkou, rozhodně větší, než je 4 leté dítě.

Má nošení v šátku nějaká negativa?Vše o šátcích je tak pozitívní, že to snad ani není pravda. Samozřejmě, že jsou jisté překážky, které je nutno překonat. Jednou z nich je právě zmíněné horko v létě, nebo určitá zátěž, kterou nošení pro organismus přináší. Ačkoli se většinou maminky šátky naučí vázat rychle, některé úvazy jsou přeci jen těžší a trvá delší dobu, než si maminka "vychodí" správnou polohu. Šátek bývá většinou dlouhý, takže se s ním hůře manipuluje. Všechna tato negativa jsou ale oproti výhodám zanedbatelná a nošení dítěte v šátku rozhodně stojí za to.

Jak se nosí děti jinde
Nošení dětí je přirozený způsob života v mnoha kulturách. A nejen nošení , ale i pevné zavinování. Jistě všichni znáte obrázky miminek, které nemají možnost pohnout ničím jiným než očima. Neustále je však někdo nosí, přenáší, pohupuje. Na Bali dokonce existuje obřad, při kterém se miminka doslova poprvé dotknou země. Do šestého měsíce jejich života je máma nebo někdo z rodiny celý den nosí a u matky i spí. Po dovršení šestého měsíce se při slavnostním ceremoniálu nechají poprvé volné lézt a učit se pohybovat se po zemi. V některých afrických zemích, například Zambii, je vak na nošení dětí součástí ženských národních oděvů. Tento způsob pečování o miminka jim dodává pocit jistoty - zavinuta, nošena mají vše, co měla po celou dobu v mateřském lůnu. Teplo a vůni matky, její pravidelný tep srdce, bezpečný prostor s malou možností pohybu a houpavý rytmus při chůzi. Vše tak bezpečně známé a důvěrné. Podobně fungovaly i houpací sítě a závěsné kolébky. Vybavuje se mi vyprávění jednoho dědečka, který uspávával novorozeně, sám už znavený, občasným drcnutím nohy ze svého lůžka právě do takové kolébky. V některých zemích si mohou zvláště zaneprázdnění rodiče koupit malé houpačky s motorkem. Jenže ty už patří , stejně jako třeba medvídek s nahrávkou tlukoucího srdce, do vybavení, které nemůže živé rodiče a láskyplný kontakt nahradit. Snad proto, je v těchto přetechnizovaných státech velký zájem o znovuoživení nošení dětí. Mnohé maminky, pro které se stalo nošení součástí jejich života, nastupují po krátké mateřské dovolené ( například v USA trvá pouhých šest týdnů ) znovu do práce tak, že své děti mají během pracovní doby ve vaku. Oč jednodušeji můžeme při naší délce mateřské a rodičovské dovolené nosit miminka u nás. Tím spíše, že nošení nemluvňat přináší volnost pohybu. S dítětem na těle vás nemůže zaskočit zaplněná hromadná doprava, ani vás nevyvede z míry tabulka zákazu vstupu s kočárkem do jakýchkoliv prostor. Nejen, že dítě ve vaku či šátku je akceptovatelné ve všech životních situacích, ale stává se dokonce předmětem všeobecného obdivu.

Návody na úvazy:

http://www.ekostart.cz/stranka-navody-na-uvazy-zajimava-videa-jak-vazat-satky-234

http://www.vbavlnce.cz/index.php?kat=1&cln=5

Na svět jsem přišel brzy

Krásný článek od Gabriely Bachárové (Děti a my)

Když se Šimon Petrák narodil, nevážil ani kilo. Extrémně nedonošené miminko. Hned po svém příchodu na svět chlapeček bojoval s vážnými zdravotními problémy. Dnes je z něj zdravý a šťastný kluk.

Na Šimůnka jsme čekali dlouhé dva roky. Nastalé těhotenství pak probíhalo bez problémů až do konce pátého měsíce. V té době jsem začala pociťovat bolesti ve spodní části zad. Při pohybu jsem to nevnímala, ale jakmile jsem byla v klidu, cítila jsem jakési dloubání. Při další kontrole v poradně jsem své pocity sdělila lékařce. Té to nedalo a zkontrolovala mi oblast ultrazvukem. Nelíbil se jí nález na pravé ledvině, a tak mě vyšetřil i urolog, který konstatoval, že se jedná o hydronefrózu ledviny. V nemocnici mi vysvětlili, že se zvětšujícím se břichem mi začíná plod utlačovat ledvinu a ta nemůže plně fungovat. Hned mě hospitalizovali a druhý den jsem podstoupila jednoduchý zákrok, během kterého mi zavedli do ledviny stent (zajišťuje průchodnost nebo výztuž některých orgánů – pozn. red). Ten měl vše „ohlídat“. Nicméně i přes údajnou banalitu zákroku jsem několik hodin po jeho provedení začala cítit bolesti a nepříjemné dráždění.

Lékařka už pouze konstatovala otevření na jeden prst a počínající porod. Pak šlo vše rychle. Akutní převoz do Prahy do porodnice, nezbytná vyšetření, vyplňování papírů týkajících se porodu. Byla jsem ve 25. týdnu těhotenství. Porod se cestou do Prahy naštěstí zastavil, ale nález byl stále vážný. Přestože následující dny ukázaly mírné zlepšení, Šimůnkovi se na svět přece jen zachtělo a ve 26. týdnu jsem v silných křížových bolestech a bez kontrakcí přivedla na svět přirozenou cestou našeho prvorozeného syna. Vážil 880 gramů a nám se v tu chvíli naprosto změnil život.

Co všechno mě potkalo

Šimůnek byl vzhledem ke svému stáří extrémně nezralý novorozenec. Po porodu měl stagnační cyanózu v obličeji (plošný hematon neboli krevní výron, který vzniká při tlaku v porodních cestách – pozn. red.) a hematomy na končetinách. Byla nutná umělá plicní ventilace s pomocí speciálního vaku a také podávání léku na podporu dýchání.
Všechny nedonošené děti mají velký problém s plícemi. Ty totiž dozrávají až v závěru těhotenství, takže když se dítě narodí předčasně, plíce jsou ještě velmi nezralé. Šimůnek proto nemohl po porodu dýchat sám. Kromě plicní ventilace a léků mu pomáhal i ventilátor v nosánku.
Syn dále prodělával apnoické pauzy (krátkodobé výpadky dýchání) z nezralosti, měl novorozeneckou žloutenku, dále žloutenku způsobenou podlitinami po obtížném porodu. Byl anemický a jednou byla nutná transfuze krve. Dlouhodobě ho také sužovala bakteriální nákaza. Měl i poruchu kožního krytu.
Den, kdy se začalo vše obracet k lepšímu, si pamatuji naprosto přesně. Bylo to na začátku listopadu 2007. Šimůnkovi bylo 14 měsíců a začal se poprvé plazit. Strašně dlouho jsme na tento moment čekali, a když jsme poprvé viděli, jak se to Šímovi podařilo, věděli jsme, že teď už to dotáhneme do zdárného konce. O tři měsíce později jsme začali lézt a za další tři měsíce jsme poprvé stáli s oporou. Pak už jsme se pomaličku „rozcházeli“ a najisto jsme začali sami chodit ve dvou letech.
I přes intenzivní cvičení vše trvalo velmi dlouho, protože Šimůnkovi vyrostla hlavička během prvního půl roku života trochu rychleji, a tak její velikost dávala oslabenému tělíčku pěkně zabrat. Ale nakonec jsme se prvních krůčků dočkali a naši radost umocnily i dobré výsledky jednotlivých vyšetření (neurologie, zrak, sluch, riziková poradna).
Narození miminka je pokaždé velikou změnou. Předčasné narození miminka je změnou dvojnásobnou. Šimůnek nám od začátku dával najevo, že my jsme pro něho ti rodiče, které si vybral, a přestože přišel na svět velmi brzo, chce být s námi. Byly chvíle, kdy jsme jen těžko hledali energii a sílu na to jít dál, ale on nám ji vždycky dodal. Každý okamžik s ním byl svátkem. Naučil nás velké pokoře a také užívat si každou vteřinu života naplno. Dnes neřešíme malichernosti a spousta věcí nás jen tak nerozhází. Důležité je pro nás zdraví našich synů a celé rodiny. Jen my s manželem víme, co jsme museli prožít a čím vším jsme museli projít. Nikdy jsme jeden druhého neopustili, a i když jsme někdy jen těžko hledali povzbuzující slova, cítili jsme ze sebe navzájem obrovskou podporu, jistotu, lásku a úctu.

Vítám tě na svět, Šimůnku

Manžel Ondřej (31) mi byl od začátku velkou oporou. On byl z nás dvou první, který Šimůnka viděl. Lékařka, která se o Šimůnka po celou dobu jeho hospitalizace starala, nám o několik měsíců později řekla, že na mého muže nikdy nezapomenou, že za celou dobu své praxe nepotkala u inkubátoru s extrémně nedonošeným miminkem tatínka, který by přišel a řekl: „Ty jsi ale nádherný, tak tě vítám na svět, Šimůnku“. Myslím, že to hovoří za vše.
Ve stejném duchu jsme spolu zvládli všechna úskalí, která s sebou předčasný porod nese. Nebylo nám vždy do smíchu, ale jsme zvyklí o všem spolu mluvit a vše společně řešit, byli jsme na to prostě dva.
Ani nevím, co bylo nejtěžší. Myslím, že celý první rok a půl Šimůnkova života byl velmi náročný. Přesto ale byly dvě situace, jejichž překonání vyžadovalo obrovskou sílu. Jednak to byl pocit, že za předčasné narození našeho syna můžu já, a pak bylo velmi náročné překonat citovou svízel při Šimůnkově rehabilitaci. Každodenní pláč a nářek při jakémkoli cviku jsem zezačátku špatně nesla, ale když jsem pochopila, že svému synovi neubližuji, že ho nic nebolí, že pláčem dává najevo pouze svůj nesouhlas s tím, co s ním právě provádím, protože on chce se svým tělem provádět zrovna něco jiného, měla jsem zčásti vyhráno.

Věřte svému dítěti

Rodičům nezralých dětí přeji hodně trpělivosti a síly. Nikdy nepřestávejte věřit sami sobě a hlavně nepřestávejte věřit svému dítěti. Je sice křehoučké a slaboučké, ale dokáže bojovat jako nikdo z nás. I když se vám bude zdát, že nevidíte žádné zlepšení a že hůř už snad ani být nemůže, stále věřte a dodávejte tak své ratolesti potřebnou sílu. Nevidí vás, ale vnímá. Povídejte mu, zpívejte mu.
Šimůnkovi jsou dnes dva roky a osm měsíců. Je krásný, šikovný, moc hodný, ale především naprosto zdravý kluk. Každý den s ním strávený je nepopsatelným štěstím. Od začátku jsme mu věřili a předávali veškerou sílu, kterou jsme měli. Byl velký bojovník a svůj boj nad prvním zásahem osudu vyhrál.

Na pražském Karlově vzniká unikátní centrum pro nedonošené děti

Sedm set gramů. Tolik váží tři pomeranče, čtyři pytlíky bonbonů a nebo tři čtvrtě bochníku chleba. Stejnou váhu měl při narození také dnes desetiměsíční Marek.
Nové přístrojové vybavení
Nejde přitom o úplnou raritu. Dětí, které přijdou na svět předčasně a vešly by se do dlaně, stále přibývá.
A právě proto se Všeobecná fakultní nemocnice rozhodla, že vybuduje nové centrum, kam budou moci rodiče s nedonošenými dětmi docházet. Centrum pro děti s takzvanou perinatální zátěží začne fungovat od února 2011. Otevře se na klinice dětského a dorostového lékařství Všeobecné fakultní nemocnice a nabídne šest nových ordinací, tři místnosti pro rehabilitaci a místnost s novým přístrojovým vybavením.
„Centrum následné komplexní péče představuje chybějící článek mezi péčí gynekologa a neonatologa a mezi péčí praktického lékaře pro děti a dorost,“ popsala tisková mluvčí Všeobecné fakultní nemocnice Petra Pekařová.
Podle ní bude centrum tohoto typu první v republice. Sdruží totiž všechny specialisty jednotlivých oborů, kteří se budou o děti starat. „Předčasně narozené děti s nízkou váhou se musejí sledovat víceméně až do dospělosti. Mohou mít problémy s nervovým systémem, motorikou či například se zrakem. V současnosti ale museli rodiče běhat od jednoho lékaře k druhému, a to pro ně bylo finančně nákladné, ale především stresující. Teď budou konečně odborníci pod jednou střechou,“ popsala Pekařová.
Vyšší věk matek a umělé oplodnění
Dodala, že dětí, jež se narodí před očekávaným termínem, přibývá. Důvodem je vyšší věk rodících matek, ale i stoupající množství případů umělého oplodnění. „Příčinou problémů mohou být nemoci matky v těhotenství, porucha placenty vedoucí k nedostatečné výživě plodu a jeho zásobení kyslíkem, nebo třeba infekce či komplikovaný porod,“ popisuje pediatrička Daniela Marková, která s nápadem zřídit centrum přišla.
Lékaři v pražských nemocnicích bojují o život novorozence pokud je těžší než 500 gramů a přišel na svět alespoň ve 24. týdnu těhotenství. Jen o něco málo těžší děti porodila také Martina Šmídová. „Nečekaně mi praskla voda, když jsem čekala děti ve 25. týdnu. Pavel měl tenkrát 800 gramů a Filípek 960. Přestože mě tenkrát lékaři varovali, že děti nemusejí být v pořádku, mají problém jen se zrakem. Filípek má 2,5 dioptrie,“ popsala Šmídová.

Autor: Lucie Boháčová, zdroj: Pražský deník

Na záznam o péči o nedonošené děti se můžete podívat zde: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/209411000100623-udalosti/obsah/81350-pece-o-nedonosene-deti/

Jak se připravit na příchod miminka domů…

- aneb výbavička pro (nedonošené) miminko

KOUPÁNÍ

- Vhodná je olejová přísada do koupele Balneum Hermal, nebo Linola Fett. Miminko není třeba po koupání ničím natírat. Ze začátku není dobré kupovat kosmetiku parfémovanou s konzervačními látkami ani příliš aromatickou přírodní. Z přírodní kosmetiky je vhodný mandlový olej, doporučovaný je také olivový olej či slunečnicový.

- Z klasických krémů je vhodná na suchou kůži nedonošených dětí také klasická Indulona.
Jako prevence proti opruzeninám je dobrá dětská „rybí“ mast (Rybilka)

- Na ošetření a desinfekci pupečního pahýlu se používá u fyziologických novorozenců 60% líh, ale většina nedonošených dětí po příchodu domů již má pupek odpadnutý, takže ho již není třeba (je dobré poradit se před propuštěním s pediatrem, zda je třeba pupek ještě desinfikovat či nikoli)

- Na utírání zadečku miminek se dají použít buď vlhčené ubrousky (opět neparfémované – dobré jsou Nivea sensitive, Babylove sensitive, Pampers sensitive,…) nebo obyčejná buničina navlhčena v rostlinném oleji. Možné je také vyrobit si ubrousky vlastní – několik klasických kuchyňských ubrousků dejte do směsi dětského olejíčku, dětského mýdla a vody. Pozor, oleje a mydla musíte dát jen trošku. Vmíchejte opatrně tolik vody, abyste mohli do směsi ponořit papírové ubrousky.

DÁLE:

- Na koupání miminka – dětská vanička (+ podložka do vaničky), popř. speciální kyblík na koupání novorozenců (+ teploměr do vody)
- Digitální teploměr na měření teploty u miminka
- Kartáček na vlásky
- Nůžky na nehtíky s tupým koncem
- 2 ks žínky (2 bílé na obličej, 2 barevné na tělíčko)
- 4 ks dětských osušek
- buničité tampony (čtverečky)
- vatové tyčinky (pokud chcete mít jistotu, že miminko nezraníte, kupte ty anatomicky tvarované)
- odsávačka na hleny (buď balónková nebo hadičková - ta je účinnější)
- Borová voda na vytírání očiček, nebo O-Septonex - nebo používat sterilní vodu z lékárny (vhodné poradit se s pediatrem)
- Na ošetření popraskaných, odřených, bolavých bradavek mast např. PureLan 100 (Medela), Bepanthen
- Na léto opalovací krém s vysokým faktorem - ideální je Daylong, který se nevstřebává do pokožky
- Na zimu krém k ošetření pusinky - proti větru a mrazu (např Weleda, Hipp, Nivea Cold weather)
· Prací prášek pro citlivou pokožku - Lovela nebo jiný určený pro děti. Aviváž z počátku raději nepoužívat a prádlu vždy přidat extra máchání navíc.
· Dudlík - záleží na mamince
· Rektální trubička - hlavně u chlapečků v období tříměsíčních kolik, pokud nepomohou kapky ani masáže bříška, trubička jim uleví od bolesti (kupuje se ve zdravotnických potřebách)
· Láhev - velká + malá, později hrníček
· Kartáč na mytí lahví a dudlíků

LÁTKOVÉ PLENY:
- Při používání papírových plen – 20 ks
- Kombinace látkových a papírových – 35 ks
- Pouze látkové – 60-70 ks
(je dobré pořídit kbelík na odkládání použitých plen, při použití jednorázových plen – nejmenší velikost 2 – 5 kg)

POTŘEBY NA SPANÍ:
- Postýlka, kolébka, košík
- Vzdušná matrace (kokosová – je hypoalergenní)
- Lehká přikrývka
- 4krát bavlněná nebo froté prostěradla
- 2krát povlečení na přikrývku
- Malá noční lampička
- 2 ks nočních overalů, či spací kombinéza
- 1 přikrývka do postýlky + polštářek (velmi tenký)


OBLEČENÍ:
· 10 ks body, triček, košilek (kombinace, jak co komu vyhovuje - taky zvážit roční období)
· 8 ks bavlněných dupaček
· 2 ks sametových nebo froté dupaček
· 1-2 ks kombinéza
· 2 ks bavlněných mako čepiček
· 3-4 ks kabátků, mikinek, svetříků
· 2-4 ks ponožky, capáčky
· 1 ks bavlněných rukavic (mimo letní měsíce)

NA ZIMU:
· 2 ks vlněného světříku
· 2 ks vlněné čepice
· Rukavičky
· Bundička
· Kombinéza
· Zimní pytel
· Larisa

OSTATNÍ:
· Kočárek
· Autosedačka
· Lehátko
· chůvička pro dálkový poslech miminka
· monitor dechu (je vhodný zejména u nedonošených dětí s častými apnoickými pauzami)
· přebalovací podložka
· kojící polštář
· 2 zavinovačky s vložkou nebo rychlozavinovačky
· 1 deka do kočárku

NENÍ NEZBYTNÉ, ALE POMŮŽE…:
· kojící polštář
· polohovací válečky
· lehátko
· cestovní postýlka
· ohrádka
· šátek na nošení miminka
· jednorázové podložky
· separační plenky

Klokánkování

Předčasné narození děťátka je velkou změnou nejen pro děťátko samo, ale i pro rodinu. Děťátko je většinou hned po narození svěřeno do rukou odborníků jednotky intenzívní péče. Z příjemného prostředí maminčina bříška je uloženo do inkubátoru, kde se vykonávají výkony nutné k zachování jeho životních funkcí a zdraví.Rodiče jsou vystaveni nové situaci, sužují je různé pocity, strach, obavy o zdraví děťátka, úzkost z neznámého, ale na druhé straně i radost z narozeného potomka.Dosud si představovali malého baculatého novorozence. A přestože vědí, že přišlo děťátko na svět dříve, na první pohled je jejich malý, hubený a napohled bezbranný uzlíček pravděpodobně překvapí. Zaplaví je pocit beznaděje a velká touha pomoci mu."Můžeme se ho dotknout?" ptají se. "Vypadá tak křehounce..."

Pokud jste v podobné situaci, rádi bychom vám představili metodu, kterou si můžete prohloubit vztah s vaším děťátkem i v tomto složitém období. Už název napovídá, že se jeho autoři inspirovali přírodou, a to konkrétně savci s vakem, jako jsou například klokani, kteří rodí nevyvinutá mláďata. Poslední stadium vývinu prožívají v matčině vaku. Po asi pěti týdnech, které mládě strávilo v děloze, musí vylézt do výšky patnáct až dvacet centimetrů a najít jednu ze čtyř bradavek v matčině vaku. Bradavka je jeho jediným spojením se životem následujících osmnáct měsíců. Mládě pije jen mateřské mléko. Až do svých sedmi měsíců zůstává v bezpečí vaku. Nová studie týkající se neonatální intenzívní péče vedená v Brazílii ukázala, že klokaní metoda přitulení děťátka má mnoho pozitivních vlivů pro oba, matku i dítě.

Z historie a ze současnosti...

Klokaní metoda byla vyvinuta v 70. letech v Kolumbii jako alternativa k péči v inkubátoru pro předčasně narozené děti s nízkou porodní hmotností a ostatních novorozenců, kteří potřebují intenzívní péči. Podnětem byl nedostatek potřebných finančních prostředků a jiných nutných zdrojů k zabezpečení tradiční inkubátorové metody. Klokaní metoda si tehdy vyžadovala, aby bylo dítě opatrně přivázáno na matčinu hruď 24 hodin denně, kde dítě může cítit kontakt s matkou a teplo.Dr. Nelson Diniz de Oliviera, z ministerstva zdravotnictví v Brazílii, je koordinátorem programu klokaní metody.

Zkušenosti ukazují, že pokud je klokaní metoda použita spolu s tradiční inkubátorovou metodou, výsledkem je zlepšení míry kojení, redukce nemocničních infekcí a nižší celkové výdaje zdravotní péče.Ale výhody sahají daleko za finanční stránku věci. Klokaní metoda zlepšuje vztah mezi matkou a dítětem a podporuje dlouhodobé kojení. Dr. Nelson Diniz de Oliviera upozorňuje, že metoda je úspěšná jen tehdy, pokud je matka plně připravena přistoupit k praktikování této metody a dítě splňuje určitá zdravotní kritéria.

Výzkumné zdravotnické centrum, Winnipeg, Manitoba (USA), představilo klokaní metodu svým neonatologickým jednotkám intenzivní péče v jednotlivých státech za účelem pokusit se snížit vliv některých stresových faktorů souvisejících s předčasným narozením dítěte, když je tato doba charakterizována jako doba stresu a krize, a to jak pro rodiče, tak pro dítě. Mezi tyto stresové faktory jsou zařazeny ztráta a žal z dřívějšího přerušení těhotenství, pocity viny a selhání z neschopnosti donosit dítě do termínu, nejistota doprovázející budoucnost zdraví dítěte a vývinový potenciál, a samozřejmě náhlé a dlouhodobé odloučení dítěte od rodiny.Později, po zjištění jejích pozitivních účinků, byla klokaní metoda použita a postupně rozšířena také v Evropě.

Komu je klokánkování určena: novorozencům v inkubátorech.

Postup: Při klokaní metodě je dítě z inkubátoru vertikálně položeno na obnažený hrudník (prsa) matky, nebo také otce, na hodinu nebo víc denně. Rodič sedí přímo u inkubátoru. Infúze, monitorovací připojení a CPAP hadice (pro kyslík) mohou zůstat na svém místě. Pokud je to v systému rooming-in, může být metoda aplikována tak často, jak to matce a dítěti vyhovuje a organizace oddělení dovoluje.Pozitivní a vyrovnaný vztah matky a dítěte je důležitým ochranným faktorem v životě, ve smyslu psychického i duševního vývinu. Od první hodiny svého života jsou zdravé děti sociální bytosti, schopné komunikace, prvních kontaktů i imitace. To samé se týká novorozenců, kteří se narodili předčasně nebo s nízkou porodní hmotností, ne však do té míry.

Hlavní důvod použití:Aby nedošlo k přerušení počáteční jednoty mezi matkou a dítětem inkubátorem nebo jinými důvody, což může vést k poruchám jejich vzájemného vztahu a jejich vlivy mohou přetrvávat do dospělosti a mohou být posunuty až do další generace.

Výhody ze somatického (fyzického) hlediska:
- výskyt apnoických záchvatů a plicních selhání se snižuje
- uměle ventilované děti využívají méně kyslíku z přístroje
- tělesná teplota je mnohem udržovanější
- monitorovací zařízení ukazuje pravidelnější dýchání
- některá onemocnění jsou léčitelnější
- čím více kojení, tím méně infekcí dýchacích cest, průjmů, atd.

Výhody z psychologického hlediska:
- matky využívající klokaní metodu více a déle kojí
- spokojenost matek se zdravotnickými výkony je mnohem vyšší
- děti, které absolvovaly klokaní metodu, pláčou do věku 6 měsíců mnohem méně než děti, které ji neabsolvovaly
- matky jsou méně úzkostlivé se zacházením se svými miminky
- matky se naučí mnohem lépe se starat o své děti (umývání, oblékání)
- matky mohou odejít z nemocnice mnohem dříve
- matky projevují více sebejistoty, když dítě přijde domů
- a největší výhoda: metoda přináší úlevu stresovému aparátu dítěte od velké zátěže, které je vystaveno, nadměrnému světlu, hluku a narušenému dennímu rytmu, od odborných výkonů

Ostatní výhody metody:
- je jednoduchá
- nevyžaduje speciální školení
- nestojí výdaje navíc
- je nezávislá na kultuře i náboženství

Nevýhoda vyplývá pro organizaci neonatologických JIS: když jedné matce dovolíte klokaní metodu, budou ji chtít všechny matky

Upozornění:Klokaní metoda může být aplikovaná jen po konzultaci s lékařem-neonatologem, který může posoudit, splňuje-li děťátko zdravotní kritéria na její uplatnění.(Klokaní metodu není možno použít např. při příznacích sepse, krvácejících stavech, vnitřních poraněníchaj.)Klokaní metodu by nikdy neměl vykonávat zdravotnický personál.

Zdroje: jhr. J. M. C. van der Does MD, dětský psychiatr – KLOKANÍ METODA www.childbirthsolutions.com

Odsávání mateřského mléka pro Vaše předčasně narozené dítě

Mateřské mléko přináší zdravotní výhody pro nedonošené děti, takže ať už jste se rozhodla odsávat mléko po krátkou dobu nebo kojit po dobu několika měsíců, Vaše mléko je důležitou součástí léčebného plánu Vašeho dítěte. A právě pro nedonošené děti je mateřské mléko velmi důležité pro jeho zdravý vývoj a růst.

Mnozí si myslí, že předčasný porod limituje schopnost matky produkovat dostatek mléka, ale to se nezakládá na pravdě.

Zvýšený stres, únava a strach o vývoj nedonošence, které provázejí předčasné narození dítěte, mohou způsobit u matky pomalý start produkce mateřského mléka. V prvních několika dnech po porodu může matka odsát jen pár kapek mléka – mleziva, což ji může zpočátku odradit. Pamatujte, že tyto kapky jsou jako lék pro Vaše dítě, neboť obsahují potřebné protilátky a poskytují ochranu před infekcí. Čím dříve začnete odsávat, tím rychleji poskytnete Vašemu dítěti mateřské mléko, které tolik potřebuje. Je dokázáno, že matky, které začínají odsávat ihned po porodu, jsou schopny již do 24 hodin podávat dítěti první mlezivo.

Následnou pravidelnou stimulací, odsáváním a kojením dochází k dostatečné laktaci a Vaše obavy, že nebudete schopna podávat Vašemu dítěti mateřské mléko, již nejsou na místě.

Počátek mateřství tak můžete prožít v klidu, pohodě a s úsměvem na tváři.

Jaký typ odsávačky byste měla použít?

Odborná zdravotnická studie hodnotila různé druhy odsávaček, které měly k dispozici maminky nedonošených dětí. Zjištění této studie ukazují, že nejvhodnější je používat velké nemocniční elektrické odsávačky, nejlépe s dvojitým odsávacím setem, kdy lze vyprázdnit oba prsy najednou.

Nejšetrnější a nejúčinnější jsou tzv. 2-fázové stimulační odsávačky Medela, které stimulují uvolňování hormonu zodpovědného za tvorbu mléka – prolaktinu, což následně také vede ke stimulaci dostatečné tvorby mléka.

Název 2-fázové proto, že věrně napodobují sání kojence ve dvou fázích a tím jsou k prsní tkání nejen velmi šetrné, ale také účinné.

1. fáze stimulační = jemné rychlé sání v rytmu 120 cyklů za minutu – mléko z prsu ještě nevytéká, ale dítě pouze stimulu-je spouštěcí reflex.

2. fáze odsávací = hluboké pomalé sání v rytmu 60 cyklů za minutu – mléko z prsu začíná vytékat a dítě pije hlubokými doušky.

Pouze tyto uvedené rytmy, a ne jiné, jsou zárukou účinného 2-fázového odsávání.

Matky často uvádějí, že dostaly darem nebo si samy zakoupily mechanické nebo malé elektrické/bateriové odsávačky a chtějí je používat k odsávání mléka pro své předčasně narozené dítě.

Tyto typy malých odsávaček nejsou v dané situaci vhodné. Jsou určeny pro odsávání pouze v případě, jestliže matka více kojí než odsává. Neposkytují ani dostatek stimulace k vytvoření a udržení potřebného množství mléka pro matku, která odsává pro nedonošené dítě.

Malé odsávačky nejsou navíc ani konstrukčně stavěny k tak velké frekvenci odsávání, tzn. když matka více odsává než kojí, dochází k jejich přetěžování a následně popř. i k poruše.

Pokud máte jeden z těchto typů malých odsávaček, jistě jej budete moci použít později, až své dítě přinesete domů a začnete kojit.

Pamatujte: mechanické, malé elektrické/bateriové a velké nemocniční elektrické odsávačky jsou právě dle typu určeny k různé frekvenci odsávání. Před jejich zakoupením si vždy zodpovězte otázku: „Jak často budu odsávat?“

Doporučení: V prvních několika týdnech po předčasném porodu /cca 2-3 týdny/, kdy nejste schopna kojit, si naplánujte zapůjčení nemocniční elektrické 2-fázové odsávačky.

Nejvhodnější typ je MEDELA Symphony – elektrická nemocniční 2-fázová odsávačka s dvojitým odsávacím setem. Po jejím vrácení si k odsávacímu setu můžete dokoupit pouze motorek a adaptér jakékoliv malé odsávačky Medela a vznikne Vám tak malá příruční elektrická odsávačka.

Jak často budete odsávat?

Během prvních dvou týdnů odsávání používejte odsávačku 8-10 krát denně, tj. asi tak často jako byste kojila zdravé donošené dítě. Účelem tohoto častého odsávání je stimulace prolaktinu a nastartování tvorby mateřského mléka. Přestože to bude zpočátku jen pár kapek mléka, je důležité postupné vytvoření bohatého a stabilního množství mléka. Výsledky se nemusí dostavit okamžitě, ale Vaše úsilí by se mělo projevit již na konci prvního týdne zvýšeným množství odsátého mléka. Nenastavujte si budík pro noční odsávání. Nicméně, pokud se sama v noci budíte, noční odsávání pomůže zvýšit tvorbu mateřského mléka. Odsávačku ale vždy použijte bezprostředně před spaním.

Jak dlouho budete odsávat?

V prvních několika dnech po narození dítěte většina matek odsává velmi malé množství mléka – od několika kapek až po množství několika čajových lžiček během každého odsávání. V tomto období by mělo jedno odsávání trvat cca 10-15 minut, což je dostatek času pro stimulaci uvolňování prolaktinu. Poslední kapky mléka, uvolňující se během odsávání, obsahují velmi vysoké hladiny tuku, který poskytuje většinu z kalorií ve Vašem mléce – jedná se o tzv. zadní mléko. Jestliže jste přestala odsávat po 10-15 minutách, zatímco Vaše mléko stále ještě teče, Vaše dítě nemusí dostat tyto cenné kalorické tuky, ale dostává pouze cukry a bílkoviny, které jsou obsaženy v tzv. předním mléce. V tomto případě odsávejte déle, dokud se prsa nevyprázdní – pohmatem jsou měkká až pod paži k přídatné žláze. Vaše prsa potřebují vyprázdnit co nejvíce, jinak se Vaše tělo bude domnívat, že tvorba není potřebná, mléko v prsu zůstává a tudíž se ho bude méně tvořit. Logicky tedy nabídka odpovídá poptávce a platí tedy úsloví „čím více odsaji, tím více dotvořím“. Obecné pravidlo však říká, že byste neměly odsávat déle než 30 minut, přestože mléko i nadále teče.

Co je to „normální“ množství mléka?

Téměř všechny matky předčasně narozeného miminka se ptají, zda produkují „normální“ množství mléka. Tvorbu mateř-ského mléka ovlivňuje mnoho faktorů a to zejména v prvních několika dnech po porodu. U matky, která dítě porodila v termínu a co nejdříve přikládá dítě k prsu, začíná produkce mleziva během prvních 24 hodin po porodu. Tvorba mléka pak následně začíná od 3.-4. dne po porodu. U matek předčasně narozených dětí často trvá nástup laktace delší dobu. Tento stav se označuje jako zpožděný nástup laktace a souvisí s komplikacemi v těhotenství, s léky na vysoký krevní tlak, nedostatečným odpočinkem, dlouhým namáhavým porodem, porodem císařským řezem. Nikdo přesně neví, proč tomu tak je, ale na základě výzkumu docházejí odborníci na kojení k závěru, že tvorba hormonů nebo činnost mléčné žlázy mohou být dočasně ovlivněny těmito komplikacemi a léky. Pomalejší nástup produkce mléka nemusí nutně znamenat, že matka nebude mít později dostatek mléka pro své dítě. Může to trvat pár týdnů, než matka nedonošeného dítěte dožene produkci matky dítěte donošeného. V ideálním případě by měla matka na konci druhého týdne odsát alespoň 500 ml mléka (asi dva šálky) každý den. To je množství mléka, které by dítě mělo vypít, aby bylo propuštěno domů.

Co mohu udělat pro zvýšení produkce mléka?

Únava, bolesti a stres – to vše je běžné u matek, které porodily předčasně nebo císařským řezem. Tyto projevy mohou způsobovat uvolnění látek v jejím těle, které narušují tvorbu prolaktinu.

Pokud je to možné, zkuste trávit co nejvíce času na oddělení se svým dítětem. Rodinní příslušníci mají často pocit, že ženy by měly zůstat doma, ale oddělený pobyt od svého dítěte způsobuje ještě větší stres. Když jste na oddělení s dítětem, žádejte pohodlnou židli a používejte odsávačku u lůžka Vašeho dítěte /pokud to prostory dovolí/, kde na něj můžete vidět a dotýkat se ho. Když jste doma, můžete mít na stole jeho fotografii. Pouhá myšlenka nebo pohled na Vaše dítě totiž také „stimuluje“ spouštěcí reflex.

Pokud to stav Vašeho dítěte dovolí, používejte tzv. klokánkování. Klokánkovat znamená chovat své nahaté miminko na kůži mezi prsy. Z tohoto způsobu péče má prospěch dítě i rodiče. Ve srovnání s pobytem v inkubátoru děti při klokánkování dýchají mnohem pravidelněji, mají vyšší a stabilnější úroveň kyslíku v krvi a tělesné teploty, zažívají také delší období hlubokého spánku. Jsou-li děti relaxované a stabilní, mohou využívat energii přijatou v mléce pro jejich růst.

---

Použitá literatura: Paula P. Meier, R.N.DNSc., FAAN, Rush-Presbyterian St. Luke´s Medical Center
Překlad a zpracování: Bc. Gabriela Šťastná, laktační poradce a porodní asistentka

Zdroj: www.medela.cz

Pro novopečené rodiče předčasně narozených dětí

Jak se cítít lépe po narození předčasně narozeného miminka?


Jestliže jste se nedávno stali rodiči nedonošeného miminka, pravděpodobně se stále vzpamatováváte z prvotního šoku. Zřejmě jste ještě nebyli připraveni na příchod nového člena rodiny, na to, aby jste už byli rodiče...


Můžete se cítit velmi vzdálení svému dítěti - především na oddělení novorozenecké intenzivní péče, které je velmi hektické. Toto je však velmi důležité období pro vás a vaše dítě, aby jste se navzájem poznali a zvykli si na rodičovskou roli.


Jak se cítít jistější v roli "mámy" nebo "táty"?
Zde jsou některé rady, které vám mohou pomoci získat větší jistotu ve vaší nové roli - rodiče předčasně narozeného dítěte umístěného na oddělení intenzivní nebo resuscitační péče:

• pokud je nedonošené miminko vaše první dítě, musíte si připomínat, že všichni novopečení rodiče se cítí nejistě a úzkostlivě. Samozřejmě tyto pocity jsou umocněny umístěním dítěte na odd. intenzivní péče. Dokonce, i když jste zkušený rodič, můžete mít pocity úzkosti i nejistoty. Pamatujte si, že být rodičem nedonošeného dítěte je jiné a naročné, je přirozené cítít se jako začátečník, když plníte potřeby svého dítěte.
• buďte trpěliví, když se cítíte trapně nebo váháte, nikdo od vás neočekává, že ze začátku budete všechno dělat správně, dejte čas sami sobě i dítěti, aby jste se navzájem poznali a cítili se jako rodiče jistější ve své nové roli.
  
• požádejte o pomoc, kdykoliv potřebujete. Pokud máte strach, že budete dělat chyby nebo ukážete svou nezkušenost, nebojte se požádat o pomoc svou dětskou sestru. Může vám velice pomoci podpořit vás a ukázat jak správně pečovat o vaše dítě.
  

Pro rodiče, kteří rozumí anglicky dávám odkaz na video z jednotky intenzivní péče: "Jak rodiče mohou pomoci"


http://www.babycenter.com/2_preemies-in-the-nicu-how-parents-can-help_10302236.bc

Klokánkování

Mateřský dotyk pomáhá snížit bolest u novorozenců

Kanadská studie zjistila, že i dokonce u předčasně narozených miminek snižuje fyzický kontakt s matkou (dotyky, klokánkování) bolest během nepříjemných lékařských procedur.

Výzkumníci sledovali 61 dětí narozených v 28. – 31. týdnu těhotenství, kteří museli podstoupit odběr krve z patičky nejméně dvakrát před propuštěním z nemocnice. První odběr byl proveden u novorozence ležícího v inkubátoru. Další byl proveden u dítěte, kterého před zákrokem měla matka umístěného na holé hrudi mezi svými prsy po dobu 15 minut (klokánkování). Výzkumníci hodnotili míru bolesti pomocí stupnice hodnotící srdeční puls, saturaci hemoglobinu kyslíkem a pomocí behaviorálních ukazatelů, jako je např. mimika obličeje.

A výsledek? Průměrné skóre bolesti se neliší u obou dětí 30 a 60 sekund po zákroku, ale liší se po 2 minutách, kdy děti, které předtím matka chovala, měli o polovinu nižší bolest než děti v inkubátorech.

„Toto je příležitost pro matky, které mohou vzít zpět svou mateřskou roli i ve vysoce přístrojově specializovaném a invazivním prostředí jednotek intenzivní péče“ řekl Johnston Celeste, vedoucí autor a profesor ošetřovatelství na McGill University v Montrealu.

Zdroj: The New York Times, Nicholas Bakalar , 13. 5. 2008

Nejčastější diagnózy na "Jednotce intenzivní a resuscitační péče novorozenců"

Očekávání a narození dítěte je jedna z nejkrásnějších událostí v životě každé rodiny. Všichni rodiče čekají, že jejich miminko bude zdravé a vše bude probíhat bez problémů, ale bohužel vždy tomu tak není. Vaše dítě bylo přijato na novorozeneckou jednotku intenzivní péče, znamená to, že ne vše je tak, jak má být. Přijetí novorozence na JIP může být velmi stresující pro rodiče i celou rodinu. A každý rodič pokládá sobě i zdravotníkům otázky: Co se děje? Co je mému miminku? Jak dlouho bude vše trvat? Jakou má šanci na uzdravení a "normální" život?? A kde to vlastně leží a kdo se o něj stará? Odpověď na tyto otázky bývá někdy obtížná a nemusí být vždy jednoznačná. Lékaři a sestřičky se vám budou snažit pomoci, nebojte se zeptat se jich na vše, co vás trápí, součástí jejich práce je i maximálně srozumitelně vysvětlovat, co se právě s vaším miminkem děje, jaký je jeho aktuální stav a jaký předpokládají další průběh. Nebojte se tedy, ptát se jich na cokoliv a ptát se opakovaně. K tomu, abyste se co nejlépe dokázali zorientovat by měli sloužit i následující řádky.

Některé problémy o kterých budete číst jsou velmi časté a setká se s nimi většina předčasně narozených dětí, jiné jsou naopak vzácné a Vaše miminko pravděpodobně nepotkají, ale asi je vždy lepší být připraven.

Především vás asi zajímá, na jaké oddělení se Vaše dítě dostalo, co to tedy je ta "Jednotka intenzivní a resuscitační péče novorozenců".

Jednotka intenzivní péče pro novorozence je oddělení, na kterém se poskytuje specializovaná péče velmi ohroženým dětem. Všichni lékaři i sestřičky jsou odborně vyškoleni a mají velké zkušenosti v péči o velmi malé a velmi nemocné děti. Období bezprostředně a v prvních dnech po porodu je pro život každého člověka velmi důležité a náročné, každý se musí adaptovat na přechod z nitroděložního života na svět, v tomto období probíhá velké množství fyziologických adaptačních změn. Děti přijímané na Jednotku intenzivní a resuscitační péče jsou buď děti narozené předčasně, tedy děti nezralé nebo děti narozené v termínu, které měly nějaký problém během porodu nebo v prvních hodinách či dnech po porodu.

Samozřejmě je velký rozdíl mezi "zdravými", předčasně narozenými dětmi a dětmi donošenými, ale nemocnými. Jsou však některé diagnózy a komplikace, které jsou velmi časté. Následující řádky by vám mohli pomoci pochopit co právě vašemu miminku je a co všechno ho ještě může čekat.

Poporodní adaptace a poruchy dýchání

Syndrom respirační tísně novorozence (RDS)

RDS postihuje až 90% předčasně narozených novorozenců s porodní hmotností do 1kg, ale i u větších, předčasně narozených dětí je poměrně častý. Plíce zralých dětí produkují surfaktant, což je látka, která vystýlá plicní sklípky a pomáhá udržet rozepjaté plicní sklípky a výrazně tak usnadňuje dýchání. Nezralé děti mají v prvních hodinách a dnech po porodu surfaktantu výrazně méně. Nedostatek surfaktantu mohou ale mít i děti narozené v termínu, surfaktant se totiž ničí při zánětu a nebo např. při aspiraci (vdechnutí) plodové vody. Další důvod dechových obtíží u nezralých dětí je anatomická nezralost plic, plíce mají menší množství plicních sklípků a tím i výrazně menší plochu pro výměnu plynů a také jsou "slabší", nedokážou vyvinout dostatečné dechové úsilí. Z těchto důvodů může být pro nezralé děti dýchání velmi namáhavé a některé by bez léčby dýchaly jen velmi obtížně nebo vůbec. Tento stav se nazývá syndrom respirační tísně novorozence (RDS).

LÉČBA

Základem léčby je dodání surfaktantu, který pomůže dětem překlenout poporodní období a výrazně jim usnadní dýchání a také pomůže zabránit poškození plic. Surfaktant se podává přímo do plic, většinou bezprostředně po porodu, někdy je nutné podání i opakovat. Další možností, jak pomoci dětem v dýchání, je vytvoření mírného přetlaku v dýchacích cestách, který brání kolapsu plic a usnadňuje dýchání. Tomuto přístroji se říká CPAP (zkr. z angl., český název nemá, viz níže). V případě, že i přes tuto léčbu se problémy s dýcháním zhoršují, je nutné dítě intubovat a napojit na umělou plicní ventilaci. Na ventilátoru pak novorozenec zůstává nejčastěji několik dní, extrémně malé nebo nemocné děti i déle.

Perzistující tepenná dučej (PDA)

Tepenná dučej je céva, která spojuje malý a velký krevní oběh (aortu a plicnici). V nitroděložním životě tak působí jako bypass (zkrat) a většina krve tak obchází plíce (výměna krevních plynů probíhá v této době přes placentu). Za normálních okolností se dučej uzavírá do několika hodin po porodu. Ale u některých nezralých dětí(vzácně i u dětí donošených), se může zavřít neúplně nebo se po určité době může opět otevřít. V takovém případě pak teče plicním oběhem zvýšené množství krve, což způsobuje překrvení plic a následně problémy s dýcháním, zhoršené krevní zásobení jiných orgánů a současně dochází k přetěžování srdce. Krev, tekoucí přes zúženou cévu, vyvolává šelest, který může lékaře na PDA upozornit. Definitivní diagnózu stanoví ultrazvukem.

LÉČBA

Důležité je zajištění maximální ventilační stability dítěte (vyšší a stabilní hladina kyslíku významně přispívá k uzávěru dučeje). Z léků se používá Ibuprofen nebo Indometacin (podávají se 1x denně celkem 3 dny). Při neúspěchu konzervativní léčby je nutný chirurgický podvaz dučeje.

Apnoe-apnoické pauzy

Regulace dýchání dozrává individuálně, nejčastěji v období okolo 32.-35.g.t. Nezralí novorozenci dýchají periodicky- střídají se úseky rychlejšího a pomalejšího dýchání s několikavteřinovými pauzami. Pokud pauzy trvají déle než 20vteřin označujeme je jako apnoe. Kromě nezralosti mohou být apnoické pauzy signálem počínajícího onemocnění, nejčastěji infekce. Na oddělení NJIP jsou děti monitorovány nejčastěji pulzním oximetrem a dechovým monitorem, proto mohou být apnoe rychle diagnostikovány a neohrožují je na životě.

LÉČBA

V první řadě pečlivé sledování dýchání dětí a jeho změn a včasná stimulace dítěte, která mu pomůže "vzpomenout si" na nádech. Užívají se také léky, které působí stimulačně jako např. aminophyllin a kofein. V případě těžkých apnoických pauz může dítě vyžadovat umělou plicní ventilaci.

Žloutenka - hyperbilirubinemie

Žloutenka se objevuje při vysoké hladině žlutého krevního barviva bilirubinu v krvi. Bilirubin vzniká jako produkt při rozpadu červených krvinek a za normálních okolností je "recyklován" v játrech. Novorozenci mají větší množství červených krvinek než dospělí a jejich krvinky přežívají kratší dobu a kromě toho funkčně nezralá játra v prvních dnech po narození nedokáží efektivně odbourávat zvýšené množství bilirubinu, ten se hromadí v kůži, která tak má žlutou barvu. Intenzita žloutenky závisí na mnoha faktorech, závažná žloutenka může vzniknout při tzv. Rh nebo ABO isoimunizaci (nesnášenlivost krevních skupin u matky a dítěte). U nezralých dětí je určitý stupeň žloutenky pravidlem, žloutenka obvykle trvá delší dobu, nebývá však závažná.

LÉČBA

Z předchozího odstavce vyplývá, že určitý stupeň žloutenky je u novorozenců zcela normální. Bilirubin působí jako přirozený zametač kyslíkových radikálů, takže určitý stupeň žloutenky může být pro dítě dokonce i výhodný. Při vyšším stupni žloutenky ale může být dítě apatické, mít potíže při pití a při velmi vysokých hladinách bilirubinu může být dokonce poškozen i mozek (to je však v současné době extrémně vzácné). Intenzitu žloutenky lze odhadnou podle barvy kůže, k přesné diagnóze je třeba stanovení hladiny bilirubinu z krve. Při léčbě je nutný dostatečný příjem tekutin, při vyšších hladinách bilirubinu se používá fototerapie- ozařování dítěte modrým světlem, které rozkládá bilirubin v kůži a umožňuje jeho vyčůrání. V nejtěžších případech je nutná výměnná transfúze krve.

Problémy spojené s centrálním nervovým systémem a dozráváním zraku

Krvácení do centrálního nervového systému (IVH)

IVH je krvácení do centrálního nervového systému, které vzniká nejčastěji u nezralých dětí v oblasti mozkových komor. Rostoucí cévy v těchto místech jsou velmi jemné a křehké a změny krevního oběhu, zvláště pak kolísání krevního tlaku v prvních dnech po narození, mohou způsobit prasknutí těchto drobných cév a následně krvácení. Diagnóza se stanoví pomocí zobrazovacího vyšetření - nejčastěji ultrazvuk. Ultrazvuk je velmi užitečný i v následujícím období, při sledování postupu hojení. Rozeznáváme 4. stupně IVH. Krvácení 1. a 2. stupně je omezeno jen na mozkové komory, v naprosté většině se spontánně vstřebá zcela bez následků a prognóza dalšího vývoje dítěte je příznivá. Krvácení 3.stupně, je krvácení do komor většího rozsahu, většinou se též hojí bez reziduí, ale hrozí zde již větší nebezpečí např. ucpání mokových cest krevní sraženinou a vznik hydrocefalu. Krvácení 4. stupně znamená poškození mozkové tkáně, většinou s vážnými následky pro další vývoj dítěte. Tento stupeň krvácení je naštěstí velmi vzácný.
(V našich podmínkách má krvácení 3. a vyššího stupně asi 6 % dětí s porodní hmotností pod 1000 g)

LÉČBA

Léčba již proběhlého krvácení není možná, většina se spontánně hojí sama. Důležité je pravidelné UZ sledování a včasná diagnostika komplikací (např.rozvoj hydrocefalus). Tyto komplikace je pak možno řešit chirurgicky.

Hydrocefalus

Hydrocefalus vzniká nahromaděním mozkomíšního moku na úkor mozkové tkáně. Vzniká nejčastěji blokádou odtoku moku z mozkových komor na podkladě krvácení. Méně často vzniká jeho zvýšenou produkcí nebo blokádou na podkladě vrozené anomálie mozku. Diagnózu potvrdí zobrazovací vyšetření, nejčastěji ultrazvuk (UZ) nebo magnetická rezonance (NMR), popř. počítačová tomografie (CT).

LÉČBA

Lehčí případy je nutno pečlivě monitorovat (nejčastěji opakovanými UZ vyšetřeními), v případě nárůstu hydrocefalu je na místě chirurgická intervence k zajištění drenáže mozkomíšního moku, nejčastěji pomocí tzv.ventrikuloperitoneálního zkratu, tzn. odvod mozkomíšního moku do břišní dutiny, odkud se může vstřebat.

Periventrikulární leukomalácie (PVL)

Periventrikulární leukomalácie znamená poškození bílé hmoty v mozku, to je ta část mozkové tkáně kudy probíhají nervové dráhy. Vzniká nejčastěji v období kolem porodu, někdy již během nitroděložního života. Vzniká při poruše krevního zásobení mozku, nejčastěji pro kolísání krevního tlaku v kombinaci s poruchami dýchání a dále vzniká při infekci působením toxických produktů bakterií. Diagnóza poškození se stanoví pomocí zobrazovacích metod, nejlepší je opakované vyšetření ultrazvukem. Děti s diagnózou PVL mají velké riziko neurologických odchylek v pozdějším věku, tj. hlavně různé formy dětské mozkové obrny.
(V našich podmínkách je PVL postiženo asi 6% dětí s porodní hmotností pod 1000g).

LÉČBA

Neexistuje specifická léčba. Prevencí je snaha o co nejlepší stabilizaci dítěte po narození. Při rozvinuté PVL je velmi důležité pečlivé neurologické sledování, případný odchylný neurologický vývoj je možný velmi často dobře ovlivnit včasnou rehabilitací.

Retinopatie nezralých novorozenců (ROP)

Sítnice dětí dozrává v poslední třetině těhotenství. Dozráváním sítnice rozumíme prorůstání cév, které sítnici vyživují a rostou od centra sítnice do její periferie. U nezralých dětí může dojít k poruše tohoto růstu a následnému poškození zraku. Tento stav se nazývá retinopatie nezralých. Příčina není zcela známá, jako hlavní faktor se uvádí kolísání hladiny kyslíku v prvních týdnech života a jako jeden z výrazných spolupůsobících faktorů se udává zánět, vzniklý jak před porodem, tak i po narození. Vzhledem k tomu, že rozvojem retinopatie jsou ohroženy všechny děti narozené předčasně, jsou novorozenci od dosažení 32.týdne gestace (asi 8 týdnů před jejich původním termínem narození) pravidelně, v 1-2týdennních intervalech, kontrolovány oftalmologem.

LÉČBA

Nejlepší léčbou je opět prevence, tedy snaha o maximální stabilitu hladiny kyslíku a maximální celkovou stabilitu nezralých dětí v prvních týdnech po narození. Podle závažnosti rozlišujeme 4 stupně ROP, stupeň 1 a 2 se obvykle upraví spontánně, bez léčby a nemívá trvalé následky do budoucna. U ROP 3.stupně je možné operační řešení (kryopexe nebo laserová koagulace sítnice). Prognóza těchto dětí je většinou dobrá, nejčastějším následkem bývají refrakční vady (krátkozrakost). ROP 4.stupně je vzácný, ale velmi závažný pro budoucí zrak dítěte. Výjimečně to může být i slepota jednoho nebo i obou očí dítěte.

Problémy spojené s infekcí, krmením a adaptací krevního oběhu

Sepse

Sepse je celková infekce způsobená bakteriemi. Infekce může vniknout do organismu již během těhotenství nebo porodu, pak je to tzv.vrozená neboli kongenitální nebo během porodu - časná adnátní infekce. Nebo vzniká infekce po narození, přičemž rizikové brány vstupu jsou všechny cizorodé materiály v těle dítěte-kanyly používané k intubaci, intravenózní kanyly, žaludeční sondy atd. Orgány nejčastěji ohrožené infekcí jsou plíce, střevo, kůže. Infekce postihující plíc, zánět plic-pneumonie, je poměrně častou a závažnou komplikací u dětí na umělé plicní ventilaci.Nezralí novorozenci mají sníženou imunitu, sníženou schopnost omezovat pronikání bakterií a jejich množení. Děti při infekci bývají apatické, mohou mít změny teploty, apnoické pauzy, špatně jedí, mívají poruchy prokrvení, změny barvy apod. Definitivní diagnózu infekce nám pomohou určit laboratorní známky a kultivace bakterií z krve dítěte.

LÉČBA

Infekce se léčí vždy antibiotiky, kromě toho je většinou nutná podpůrná léčba podle projevů infekce k zajištění stability životních funkcí dítěte.

Nekrotizující enterokolitida (NEC)

Nekrotizující enterokolitida je poškození střeva, které vzniká u nezralých dětí vlivem infekce a špatného krevního zásobení střeva. Přesná příčina onemocnění není známa, ohroženy jsou zvláště velmi a extrémně nezralé děti. Onemocnění se projevuje distenzí (větším napětím) bříška, které může být i velmi bolestivé, poruchou pasáže stravy a velmi často i celkovými příznaky jako jsou poruchy dýchání, prokrvení a další příznaky celkové infekce. Děti mohou mít krev ve stolici, v nejtěžších případech může dojít k protržení střeva.

LÉČBA

Léčba tohoto závažného onemocnění je komplexní, důležitá je celková stabilizace stavu, vysazení krmení a dostatečná nitrožilní výživa, zajištění dobré ventilace (velmi často je třeba umělé plicní ventilace), podávání antibiotik, korekce vnitřního prostředí. V případě perforace (protržení) střeva je někdy nutný i chirurgický zákrok. Návrat k plnému krmení mlékem trvá v nejlepším případě 1-2 týdny, při těžkém průběhu i déle.

Bronchopulmonární dysplázie - Chronické plicní onemocnění (CLD)

Chronické plicní onemocnění vzniká jako následek umělé plicní ventilace u nezralých dětí. Poškození plic vzniká působením přetlakové ventilace a podávání kyslíku na nezralou plicní tkáň. Jako spolupůsobící faktory se udává i infekce a otevřená tepanná dučej. Jako děti s CLD označujeme takové nezralé děti, které potřebují kyslík nebo ventilační podporu ještě 4 týdny před jejich původním termínem porodu (ve 36.g.t.). Neznamená to však, že tyto děti budou potřebovat kyslík i nadále, s růstem a dozráváním plic se dýchání většinou postupně zlepšuje a naprostá většina dětí je propuštěna domů bez kyslíku. Konečným důsledkem může být mírné omezení maximální dechové kapacity, které ovšem dítě obvykle vůbec neomezuje v běžných aktivitách. U dětí s chronickým plicním onemocněním jsou častější onemocnění dýchacích cest v kojeneckém a batolecím věku.

LÉČBA

Kauzální léčba není možná, jedinou možností je prevence - snaha o maximální zkrácení doby umělé plicní ventilace i u těch nejmenších dětí a používání nových, maximálně šetrných metod ventilace. Dříve používané léky typu kortikoidních hormonů, pro vážné nežádoucí účinky, používáme pouze při velmi těžkých stavech v případě ohrožení života dítěte. Jako pomocné léky se užívají diuretika (snižují množství vody v plicích a usnadňují tak dýchání) a léky s bronchodilatačním účinkem(usnadňují dýchání rozšířením dýchacích cest).

Anemie

Anemie znamená malé množství červených krvinek nebo nízká hladina červeného krevního barviva hemoglobinu. Vzniká důsledkem nadměrných krevních ztrát nebo nedostatečnou krvetvorbou, u nezralých novorozenců pak nejčastěji kombinací obou faktorů. Krevní ztráty jsou buď důsledek krvácení(méně často) nebo důsledek opakovaných odběrů krve na laboratorní vyšetření. (množství krve na vyšetření je cca 0,25-0,5 ml, ale při opakovaných odběrech, zvláště u malých dětí, může být tato ztráta velmi významná). Anemické děti mohou mít klinické příznaky-apnoické pauzy, poruchy prokrvení, vyšší srdeční frekvenci, děti mohou být apatické a hůře pít. Diagnózu stanoví lékař vyšetřením krevního obrazu.

LÉČBA

Lehčí formy anemie pečlivě monitorujeme, dodáváme dostatečné množství železa, vitaminů a živin. Při těžších formách nebo u velmi malých nebo nemocných dětí je nutná transfúze krve.

Přístroje a monitory používané na NJIP

Pulzní oximetr

Pulzní oximetr slouží k měřerní nasycení krve kyslíkem. Udržení stabilní hladiny kyslíku v krvi dítěte je velmi důležité pro dobré dozrávání plic, očí a dalších orgánů. Proto jsou tímto přístrojem monitorovány všechny děti vyžadující dodávání kyslíku nebo děti nestabilní s apnoickými pauzami. Normální hodnoty saturace jsou okolo 92-98%. Čidlo pulzního oximetru je umístěno na některé z končetin (okolí červěně svítí). Z pulzové křivky je též možno odečítat srdeční frekvenci.

Kardiorespirační monitor

Tento monitor nám ukazuje EKG křivku a dechovou křivku dítěte, počítá srdeční a dechovou frekvenci a dokáže odhalit nastupující apnoickou pauzu. Proto se požívá u dětí s nepravidelnou srdeční akcí nebo nepravidelným dýcháním a u dětí s apnoickými pauzami. Tři elektrody(sestřičky jim říkají sluníčka) jsou nalepeny na hrudníku dítěte.

Monitor krevního tlaku

Neinvazivní měření krevního tlaku (manžetou na končetině podobně jako u dospělých) se u novorozenců téměř nepoužívá, je poměrně nepřesné. U velmi malých, nemocných nebo nestabilních dětí je třeba krevní tlak sledovat kontinuálně a co nejpřesněji. K tomu se používá invazivní monitorování arteriálního krevního tlaku. Kanylujeme buď pupeční nebo některou periferní arterii a na monitoru pak vidíme tepovou křivku a můžeme přímo odečítat hodnoty systolického i diastolického krevního tlaku a tepovou frekvenci.

Apnoe monitor (Babysense)

Apnoe monitor dokáže poznat apnoickou pauzu-chvíli kdy dítě přestane dýchat resp. pohybovat hrudníkem po dobu delší než 20vteřin. Používá se převážně u větších dětí, které ještě nejsou úplně stabilní. Tento monitor lze používat i doma po propuštění z porodnice i když u většiny propuštěných dětí není nutný. O vhodnosti použití tohoto monitoru doma je nejlépe se poradit s ošetřujícím lékařem vašeho dítěte.

Infuze a infuzní pumpy

Ideální výživa pro každého novorozence je mateřské mléko. Nezralí novorozenci, zvláště v prvních dnech života nebo děti nějak nemocné jsou však závisé na výživě podávané do žíly. Složení infuzního roztoku musí být přesně vyváženo podle stavu a potřeb dítěte. Denní dávka se pro každé dítě připravuje, podle ordinace lékaře v lékárně a dodává se ve sterilních vacích. Podávané roztoky obsahují pro dítě všechny potřebné živiny včetně tuků, minerálů a vitaminů. Dávkování musí být zvláště u malých dětí, velmi přesné, proto se používají infuzní pumpy, které pracují s přesností až 0,1ml/h.

Ventilátory

Na odd. NJIP se používá několik druhů přístrojů pro umělou plicní ventilaci. Jsou to jednak tzv. konvenční ventilátory, které dýchají s dítětem s frekvencí okolo 40 dechů/min. Tyto ventilátory jsou speciálně konstruovány pro novorozence a přístroje nejnovějších generací jsou vybaveny citlivými čidly umožňujícími velmi dobrou synchronizaci s dechovým úsilím dítěte. V posledních letech se i u nejmenších novorozenců používají tzv. nekonvenční způsoby ventilace. Tyto ventilátory používají velmi nízké dechové objemy a dechovou frekvenci od 300 - 400/min –tryskové ventilátory až do 900/min-ventilátory oscilační. Takto ventilované dítě samozřejmě trochu osciluje celé "klepe se", což někdy může rodiče trochu zneklidňovat. Bylo však opakovaně zjištěno, že dětem tyto oscilace nevadí a naopak mohou bez problémů zapojovat svou dechovou aktivitu bez rizika interference s ventilátorem. Tento typ ventilace vyžaduje obzvláště velké zkušenosti od lékařů i sester,ale je velmi šetrný a může snižovat poškození vyvíjejících se plic.

CPAP

Dříve byly všechny děti s RDS, které nedokázaly sami dostatečně dýchat intubovány a přístrojově ventilovány, často po velmi dlouhou dobu. Je ale prokázáno, že jakákoliv, i ta nejšetrnější ventilace, poškozuje vyvíjející se plíce, zvláště trvá-li dlouhou dobu. Na počátku 90.let byl ve skandinávských zemích vyvinut systém, který vytváří mírný přetlak v dýchacích cestách a pomáhá tak dětem udržet rozepjaté plíce a výrazně tak usnadňuje dýchání. Díky tomuto systému se v posledních letech dramaticky snížil počet ventilovaných dětí i se zkrátila doba ventilace, což má samozřejmě pozitivní dopad i pro jejich další vývoj. Velkou výhodou tohoto systému je také, že děti nemusí být intubovány, což je pro ně samozřejmě méně stresující a hlavně se snižuje riziko plicní infekce.

Prognóza předčasně narozených novorozenců

V posledních letech udělala medicína obrovské pokroky. Můžeme ale říci, že neonatologie (obor zabývající se péčí o novorozence), se rozvíjí ještě daleko rychleji než většina jiných oborů medicíny. Ještě před dvaceti lety se za životaschopné považovaly pouze děti s porodní hmotností nad 1 kg a i ty byly velmi ohrožené nejrůznějšími komplikacemi. Ale díky rychlému vývoji medicíny, zvláště v posledních letech víme, že to vůbec není pravda. Od r. 1994 byla i v České republice snížena legislativní hranice životaschopnosti dítěte na 500g nebo 24. týden těhotenství, přičemž i menší děti, pokud se narodí v dobrém stavu nejsou zcela bez šance. Co je ale ještě důležitější, se stoupajícím počtem extrémně malých dětí se nezvyšuje,ale spíše klesá množství dětí postižených. Samozřejmě platí, že nejmenší děti jsou nejrizikovější, ale každé dítě je jiné a faktorů, které ovlivňují budoucí vývoj dítěte je velké množství. I proto Vám lékaři po narození, Vašeho miminka nemůžou přesně říci, co všechno ho čeká.

Jakou mají tedy nezralé děti šanci přežít a jaký život je čeká?

Děti vyžadující intenzivní péči se ošetřují v perinatologických centrech, která jsou vybavena materiálně a technicky, ale hlavně zde pracují lékaři a sestřičky, které mají s péčí o malá miminka velké zkušenosti. Součástí práce lékařů v centrech je samozřejmě i další sledování dětí po propuštění domů a hodnocení jejich vývoje ve 2 a v budoucnu i v 5ti letech věku. Proto víme, že výsledky dětí narozených u nás jsou zcela srovnatelné s medicínsky nejvyspělejšími státy světa.

MUDr.Josef Ruffer
Zdroj: www.nedoklubko.cz