neděle 4. ledna 2009


Speciální péče pro vaše novorozené děťátko


PhDr. Daniela Sobotková, CSc., Ústav pro péči o matku a dítě, Praha Triton (první vydání - 1996, druhé vydání - 1997) Praha


Milá maminko, milý tatínku


Jako novopečení rodiče jistě toužíte mít své miminko u sebe v novorozenecké postýlce. Okolnosti to však zatím neumožňují. Vaše radost z narození děťátka tak může být tlumena obavami a nejistotou. Je proto pochopitelné, že Vás napadá plno otázek, na které byste nejraději znali okamžité odpovědi: Kde je nyní vaše děťátko? Co se s ním děje? Jak se mu daří? Kdy ho uvidíte?

Tato brožurka Vám chce pomoci najít odpovědi alespoň na některé otázky a přiblížit vám prostředí, kde nyní pečují o vaše miminko. Lepší znalost takového prostředí pomáhá zmírnit nejistotu a strach z neznámého, což jistě přispěje k intenzivnějšímu prožívání radosti a štěstí z prvních setkání s vaším děťátkem.

Brožurka rozhodně nechce, a ani nemůže, nahradit informace lékařů a ostatního zdravotního personálu. Odborníci vás budou rádi průběžně informovat o stavu vašeho děťátka a vy jim můžete klást další otázky, které vás zajímají.

Buďte ujištěni, že vaše miminko je v rukou vysoce kvalifikovaných odborníků a že se mu dostává té nejlepší péče, kterou právě potřebuje.


Kde je vaše děťátko?


Organismus Vašeho miminka je příliš křehký, nezralý, nebo nemocný, takže se nedokáže rychle přizpůsobit vnějšímu prostředí. Je proto potřebné, aby o ně pečovali zkušení odborníci na speciálně zařízeném oddělení nazývaném nejčastěji "jednotka intenzivní péče", nebo jen krátce - JIP (případně RES).

Na tomto oddělení se odborníci snaží vytvořit pro vaše děťátko takové prostředí, které potřebuje pro svůj růst a vývoj. Předně potřebuje dostatečně teplé a přiměřeně vlhké prostředí. Proto bývají nedonošení a nemocní novorozenci ukládány do inkubátorů, kde se snadno udržuje vhodná teplota, vlhkost, případně i určité množství kyslíku, které je přesně určeno pro potřeby každého dítěte. Také výživa vašeho dět•átka je přizpůsobována jeho momentálním potřebám.


Kdo o ně pečuje?


Na jednotce intenzivní péče pracuje řada odborníků. Většina z nich je v trvalém kontaktu s vaším děťátkem. Předně to jsou dětští lékaři, neboli pediatři. Vedoucí lékař tohoto oddělení, spolu s dalšími, má speciální vzdělání v péči o předčasně narozené děti a novorozence vyžadující intenzivní péči. Tito lékaři se nazývají neonatologové. Také zdravotní sestry bývají speciálně školeny pro práci na tomto oddělení. Pečují o vaše děťátko pod vedením zkušené staniční sestry po 24 hodin denně.

Někteří odborníci se vyskytují na oddělení JIP v omezené době jako spolupracovníci. Jde např. o specialisty zaměřené na hodnocení centrálního nervového systému a jeho funkcí u dětí nejranějšího věku. Zrak dětí kontroluje pravidelně oftalmolog. Do týmu pracovníků na JIP patří také rehabilitační pracovnice, která provádí, dle individuálních potřeb děťátka, vhodné masáže a cvičení a dětský psycholog, který sleduje vývoj chování nejmenších dětí. V případě potřeby spolupracují lékaři z JIP s dalšími úzce specializovanými odborníky, jako jsou např. chirurgové nebo kardiologové.

Neobávejte se hovořit s pracovníky JIP o tom, co vás trápí. Ptejte se na věci, kterým nerozumíte a chtěli byste je pochopit.



Co se děje s vaším děťátkem?


Vaše děťátko potřebuje určitý čas, aby si zvyklo na nové prostředí vnějšího světa a zdolalo některé potíže. Jeho stav se může dosti měnit, zejména v prvních dnech po porodu a tak se mohou měnit i odpovědi na tuto otázku.

Po narození je děťátko prohlédnuto lékařem, zváženo a změřeno. Podle jeho momentálního zdravotního stavu se určuje další způsob péče. Určují se také další diagnostické metody, jejichž výsledky se pečlivě vyhodnocují. Jedná se např. o krevní zkoušky, které informují lékaře o hladině kyslíku a dalších látek v krvi, podle nichž lékař zhodnotí např. funkci plic dítěte, nebo možnou infekci a pod. Vedle laboratorních chemických testů pomáhají lékařům v diagnostické práci např. roentgenové snímky a ultrazvuková zobrazení.

Aby mohlo být vaše děťátko neustále dobře pozorováno, a aby byly včas zachyceny jakékoliv známky jeho nepohody, je ukládáno nahé do průhledného inkubátoru. Může však mít plenky a pletenou čepičku a bačkůrky pro lepší udržování teploty. Děti na JIP jsou sledovány nejen pouhým okem zkušeného zdravotního personálu, ale i pomocí různých přístrojů - monitorů. Takovéto přístroje zaznamenávají nepřetržitě srdeční akci vašeho miminka, jeho krevní tlak a dýchání. Spojení děťátka s monitory zajišťují malá tenká čidla - sensory, která jsou nalepena na hrudníčku dítěte. Z nich vedou tenké drátky do monitorů. Jestliže měřené hodnoty nejsou v pořádku, např. srdeční akce děťátka je příliš rychlá nebo příliš pomalá, z monitoru se ozve zvukový signál a dítěti je věnována okamžitá zvýšená pozornost. Jiné čidlo může být propojeno s elektronickým termometrem, který udržuje vhodnou teplotu v inkubátoru podle naměřené teploty dítěte.

U některých dětí musí být zajištěn dlouhodobější přívod tekutin do jejich organismu. Děje se tak buď pomocí injekční jehly vpíchnuté do žíly a nebo pomocí tenké plastikové hadičky - katetru, který ústí do pupečníkové cévy. Tekutinu vhání do tělíčka dítěte zařízení zvané pumpa. Dětem na JIP se často odebírá malé množství krve pro laboratorní analýzy, jejichž výsledky vypovídají o momentálním stavu dítěte, zda se horší, je stejný, nebo se lepší. Krev se odebírá nejčastěji z patičky. Může být také odebírána pomocí pupečníkového katetru. V některých případech se shromažďuje moč nebo stolice dítěte a vzorky jsou rovněž laboratorně zkoumány.

Nedonošené děti mívají často problémy s dýcháním. Jestliže nestačí vzduch obohacený kyslíkem, který je v inkubátoru, umístí se kolem hlavičky dítěte průhledná plastiková maska. Trubicí se do ní vhání další kyslík. Vytváří se tak vyšší hladina kyslíku ve vzduchu, který dět•átko dýchá. Některé děti jsou příliš slabé a jejich plíce jsou nezralé nebo nemocné, takže potřebují při dýchání mechanickou pomoc. V dýchání jim pomáhá tzv. ventilátor. V takovém případě se opatrně zavede nosem nebo ústy dítěte plastiková hadička do jeho dýchacího ústrojí a napojí se na ventilátor. Umělá plicní ventilace je zrušena jakmile může děťátko samo, bez velké námahy, vykonávat dýchací pohyby.

U některých dětí, zejména u předčasně narozených, se objevuje novorozenecká žloutenka, kdy se jejich kůže zabarví žlutě. Způsobuje to vysoká hladina látky zvané bilirubin v krvi dítěte. Protože tzv. "modré" nebo "zelené" světlo napomáhá organismu zbavit se velkého množství bilirubinu, nechává se toto světlo svítit na inkubátor s děťátkem dokud hladina bilirubinu v krvi neklesne. Světlo může nepříznivě působit na oči dítěte a proto je má po dobu svícení zakryté. Jestliže je novorozenecká žloutenka příliš silná, je potřebné provést výměnnou transfuzi krve, kdy větší množství krve dítěte s vysokou hladinou bilirubinu je nahrazeno zdravou krví.


Jak je krmeno vaše děťátko?


Výživa může být podávána vašemu miminku různým způsobem. Neonatolog zvažuje jaký způsob je momentálně ten nejlepší. Určuje také jaké množství tekutin a kalorií potřebuje organismus každého děťátka, případně jaké vitamíny a minerální látky je mu nutné dodat s potravou.

Některé děti jsou natolik slabé, nezralé, nebo mají nemocné zažívací ústrojí, že nemohou potravu strávit. Takové děti jsou krmeny intravenosně pomocí speciálních výživných roztoků. Znamená to, že výživa se dostává do jejich organismu tenkou jehlou, která bývá zavedena buď do žíly na ručce, nožce, nebo na hlavičce. Takto se mohou podávat děťátku i některé léky.

V případě, že dítě dobře tráví mateřské mléko nebo jeho náhražky, ale má zatím příliš slabý sací reflex, dostává potravu přímo do žaludku tenkou plastikovou hadičkou - tzv. sondou. Takový způsob krmení se nazývá sondování. Sonda bývá zaváděna do žaludku nosem nebo ústy děťátka.

Když dítě samo dobře dýchá a zvládá i polykací pohyby, může být krmeno ústy, a to buď po malých dávkách z injekční stříkačky, nebo savičkou z lahvičky, případně i po lžičkách. Jakmile to celkový stav děťátka dovolí a maminka má mléko, přikládá se miminko k prsu a zkouší se kojení. Zdravotní personál vás rád zasvětí do techniky kojení a bude vždy po ruce, aby vám pomáhal.



Jak můžete navštěvovat své děťátko?


I když vaše miminko potřebuje zatím speciální péči odborníků, vaše přítomnost u něj je rovněž důležitá. Jakmile to zdravotní stav po porodu mamince dovolí, může začít své děťátko navštěvovat. Je pochopitelné, že své dítě navštěvuje i tatínek, a že se na ně mohou přijít podívat i ostatní členové rodiny. Někdy se stane, že ti ho vidí dokonce dříve než sama maminka. Nemusí vás to mrzet, vždyť si brzy vše vynahradíte.

Děťátko můžete samozřejmě navštěvovat denně. Při návštěvách je nutné dodržovat určitá hygienická pravidla, se kterými vás seznámí ošetřující personál. Dříve než přistoupíte k miminku si musíte vždy řádně umýt ruce a přes svůj oděv si obléci nemocniční plášť. Prostředí, ve kterém je vaše děťátko, by mělo zůstat stále co nejčistší.

Při vaší první návštěvě na JIP můžete být zaskočeni množstvím nejrůznějších přístrojů, které tiše vrčí, blikají, nebo vydávají hlasité zvukové signály. Můžete být i zaskočeni vzhledem vašeho děťátka, které nemusí vypadat tak jak jste si představovali. Může vám připadat příliš drobné a hubené uprostřed všech těch zdravotnických přístrojů a zařízení. Jeho tělíčko se vám může zdát velice křehké v zajetí různých hadiček a drátků. Nemějte však strach. Napojení děťátka na přístroje není pro ně bolestivé. Ptejte se ošetřujícího lékaře a ostatního zdravotního personálu, jak které zařízení vašemu miminku pomáhá a jak se mu daří. Rádi vám vaše dotazy zodpoví. Hlubší poznání prostředí a celé situace vám jistě pomůže překonat možné počáteční pocity strachu a nejistoty při návštěvě JIP. Budete se pak moci lépe zaměřit na vaše společné chvíle s děťátkem.

Časný kontakt se svým miminkem potřebujete mít vy jako rodiče, ale také obráceně - váš potomek s vámi. Proto navštěvujte své děťátko, jak je to možné. Jen tak se můžete vzájemně poznávat. Ani při vašich prvních návštěvách nemusíte mít pocit bezmocnosti. Svému miminku pomůžete již tím, že na ně budete pomalu mluvit tichým, melodickým hlasem. Vaše děťátko vnímá vnější zvuky a lidský hlas je mu obzvláště příjemný. Libé pocity vzbuzuje také lidský dotyk, teplo vaší dlaně. Sestřičky na oddělení vás jistě podpoří při vašich prvních pokusech o takovýto kontakt. Vaše doteky by neměly být krátké a přerušované. ale naopak déletrvající, plynulé. Zpočátku můžete jen lehce přiložit vaši dlaň na hlavičku nebo tělíčko dítěte. Když si vzájemně zvyknete na takové doteky, můžete dlaní děťátko jemně pomalu hladit. Postupně můžete váš dotek a hlazení mírně zesilovat, podle toho jak cítíte, že je to děťátku příjemné.

Jakmile je možné vyndat děťátko na chvíli z inkubátoru, můžete prožívat vzájemné kontakty ještě intenzivněji. Ošetřující personál vám pomůže položit nahé děťátko přímo na kůži vaší hrudi, do vašeho výstřihu. Přes zádíčka se mu dá ještě peřinka, aby neprochladlo. Děťátko se u vás labužnicky schoulí, neboť má plno příjemných zážitků. Cítí teplo a vůni vaší kůže. Vnímá také pravidelný tlukot vašeho srdce a váš příjemný hlas, když na ně mluvíte. To vše pomáhá k jeho celkovému zklidnění a lepšímu prospívání. Tato péče o děťátko se nazývá "klokánkování", nebo-li "klokaní metoda", protože máte u sebe své děťátko jako v klokaní kapse. "Klokanem" nemusí být jen maminka, ale i tatínek. Vždyt• určitě oba toužíte, abyste se s dět•átkem sblížili co nejvíce.



Jaké pocity mívají rodiče?



Rodiče nezralých nebo nemocných dětí žijí zpočátku často v obavách. Obávají se o budoucnost svého děťátka, neví co je čeká. Prostředí na JIP je neznámé, cizí, stejně jako lidé a jejich práce. Jsou rodiče, kteří se trápí natolik, že nemohou řádně jíst nebo spát. Obtížně se pak soustředí i na to, co jim říká lékař nebo zdravotní sestra o jejich dítěti. Často zapomínají, na co se vlastně chtěli zdravotního personálu zeptat. Nestyďte se proto dělat si poznámky při rozhovoru s odborníky, nebo si předem napsat otázky, které vás zajímají.

K uvedeným potížím se často přidává velká únava, někdy až zmatenost. Mohou se objevit pocity křivdy doprovázené hněvem, který může být namířen buď vůči okolí, nebo vůči sobě samému. Vykonávání běžných denních činností se postupně stává obtížné. Jestliže jste v podobné situaci, neváhejte a svěřte se zdravotnickým pracovníkům. Budou mít pro vaši situaci porozumění a pomohou vám ji řešit. Rozhodně si nenechávejte takové pocity pro sebe, neuzavírejte se se svými problémy do samoty. Hovořte o nich i s ostatními členy rodiny, s přáteli a neváhejte přijmout nabídnutou pomoc.

Někdy mívají rodiče pochybnosti o sobě. Bývá to zejména u maminek, neboť ony přivedly děťátko na svět. Mohou mít pocity viny, že udělaly někde nějakou chybu a jsou příčinou toho, že je jejich dítě v takové situaci. V naprosté většině případů tomu tak není. Bývá to jen jedna z dalších možných reakcí na duševní bolest, kterou rodiče momentálně prožívají a která časem odezní. Je pro ně rovněž obtížné cítit se a chovat se jako skuteční rodiče. Mohou zažívat pocity prázdnoty, protože své dět•átko nemají u sebe, jako by nebylo ani jejich a rodičovskou péči vykonával za ně zdravotní personál.

Takové pocity rodičů, kteří mají své miminko na JIP, nejsou vůbec vyjímečné. Budete-li hovořit s druhými rodiči se stejným osudem, zjistíte, že jejich prožitky jsou totožné, nebo velmi podobné. Rodiče se často ptají "Proč se to stalo právě nám?" "Proč to postihlo právě naše dítě?" Každý, kdo se ocitl v situaci jako vy, se zaobírá stejnými úvahami ve větší nebo menší míře. Na takové otázky vám však nejsou schopni odpovědět žádní odborníci.

Věřte, že zdravotnický personál vám chce pomoci zvládnout tuto zatěžkávací zkoušku. Neztrácejte příliš energie tím, že se budete trápit otázkami, na které není odpověď. Soustřeďte se na otázky, které vám objasní zdravotní stav vašeho děťátka a jeho možnosti. Navštěvujte své miminko. Nyní již víte, že při návštěvách můžete vzbuzovat u děťátka příjemné pocity (svým hlasem, doteky, hlazením a pod.), a že se tak stáváte aktivními pečovateli. Vaše společné chvíle strávené s děťátkem pomohou nejen jemu, ale pomohou i vám. Naučíte se pozorovat, jak se vaše děťátko chová a jak na jeho chování nejlépe reagovat. Získáte postupně větší jistotu v péči o ně. A protože to vše je základem rodičovského chování, Vaše původní možné obavy ze selhání v roli rodičů se mohou zcela rozplynout.

Na vaší nové životní cestě vás bude rád provázet a pomáhat vám tým pracovníků a spolupracovníků JIP.

Žádné komentáře:

Okomentovat