Cítí nedonošené děti bolest?
Zážitky z inkubátoru mohou ovlivnit vývoj mozku.
Lékaři zjišťují, proč předčasně narozené děti někdy nereagují na nepříjemný zákrok.
Na jednotkách intenzivní péče se ocitnou v ekonomicky vyspělých zemích každoročně statisíce předčasně narozených dětí. Britské statistiky uvádějí, že u nich lékaři a sestry provedou za den v průměru čtrnáct zákroků. V kritických dnech se jimi lékaři zabývají až padesátkrát. Předčasně narozené děti trpí řadou problémů od dechových potíží přes chudokrevnost až po závažné infekce. Nejednou se bojuje o jejich život i na operačním sále.
Novorozenec neumí vyjádřit své pocity, a lékaři i zdravotní sestry si proto nejsou tak úplně jisti, které ze zákroků jsou pro dítě bolestivé a jak silnou bolestí malý pacient trpí. Jako vodítko jim slouží pláč, pohyby nebo výraz tváře.
Na pomoc si zdravotníci berou i měření frekvence srdečního tepu, frekvence dýchání nebo krevního tlaku. Na základě těchto pozorování a měření se lékaři rozhodují, kdy nasadit dítěti léky na potlačení bolesti.
Ukazuje se, že stávající metody nejsou dostatečně spolehlivé. Stejně jako na bolest reaguje dítě i na jiné podněty, například na chlad nebo hlad. Na druhé straně mají lékaři podezření, že někdy dítě prožívá silnou bolest, i když ji nedává zřetelně najevo.
Pohled do hlubin mozku Britská lékařka Rebeccah Slaterová sledovala spolu se svými kolegy z University College London aktivitu mozku předčasně narozených dětí při rutinním odběru krve pro analýzy.
Krev se odebírá z patičky novorozence a dospělého člověka by zákrok nepochybně bolel. Některé děti ale na odběr nereagují. Znamená to, že je to nebolí?
Slaterová sledovala u dětí aktivitu té části mozku, která se u dospělých lidí aktivuje při bolesti. Celkem provedla třiatřicet měření na dvanácti dětech.
Při deseti odběrech krve novorozenci „nehnuli brvou“ a neprojevili žádnou reakci na bolest. Aktivita mozkového centra pro vnímání bolesti však prozradila, že děti zásah přesto bolel, uvádí se ve studii, kterou Slaterová publikovala v předním lékařském časopise PLoS Medicine. Britský tým plánuje další sledování, při kterých by se ukázalo, zda a jak ovlivní aktivitu mozkového centra pro bolest podání utišujících léků.
Následky stresu přetrvávají Někteří odborníci varují před unáhlenými závěry. Upozorňují na fakt, že samotné podráždění mozkové kůry ještě nedokazuje, že si nedonošené dítě uvědomuje bolest. Nevíme, co novorozenec zaznamená, a co nikoli. Ve světle nejnovějších poznatků je však stále jasnější, že opakovaný pocit bolesti z raného dětství může závažným způsobem ovlivnit fungování mozku v dalším životě. Samotný pobyt na jednotce intenzivní péče představuje pro předčasně narozené děti silný stres. Jeho následky jsou patrné ještě ve věku 18 měsíců. I rok a půl staré děti mají v důsledku pobytu v inkubátoru zvýšené hladiny hormonů, které lidské tělo vylučuje za krajně nepříznivých podmínek.
Dětští lékaři zatím netuší, do jakého věku následky stresové zátěže přetrvávají. Neberou však tento jev na lehkou váhu. Dobře vědí, že dlouhodobý stres může změnit fungování mozku, především pak paměť a schopnost učit se.
***
Trpělivý pacient
Miminko v inkubátoru může denně podstoupit až padesát lékařských zákroků. Od rutinních odběrů krve až po zásadní operace. Proto lékaře velmi zajímá, jestli předčasně narozené děti vnímají bolest. Děje, které se odehrávají v mozku, napovídají, že nedonošené miminko nepříjemnou manipulaci vnímá, i když na ni viditelným způsobem nereaguje.
Lidové noviny, JAROSLAV PETR
Žádné komentáře:
Okomentovat