neděle 5. dubna 2009

Nejčastější diagnózy na "Jednotce intenzivní a resuscitační péče novorozenců"



Očekávání a narození dítěte je jedna z nejkrásnějších událostí v životě každé rodiny. Všichni rodiče čekají, že jejich miminko bude zdravé a vše bude probíhat bez problémů, ale bohužel vždy tomu tak není. Vaše dítě bylo přijato na novorozeneckou jednotku intenzivní péče, znamená to, že ne vše je tak, jak má být. Přijetí novorozence na JIP může být velmi stresující pro rodiče i celou rodinu. A každý rodič pokládá sobě i zdravotníkům otázky: Co se děje? Co je mému miminku? Jak dlouho bude vše trvat? Jakou má šanci na uzdravení a "normální" život?? A kde to vlastně leží a kdo se o něj stará? Odpověď na tyto otázky bývá někdy obtížná a nemusí být vždy jednoznačná. Lékaři a sestřičky se vám budou snažit pomoci, nebojte se zeptat se jich na vše, co vás trápí, součástí jejich práce je i maximálně srozumitelně vysvětlovat, co se právě s vaším miminkem děje, jaký je jeho aktuální stav a jaký předpokládají další průběh. Nebojte se tedy, ptát se jich na cokoliv a ptát se opakovaně. K tomu, abyste se co nejlépe dokázali zorientovat by měli sloužit i následující řádky.


Některé problémy o kterých budete číst jsou velmi časté a setká se s nimi většina předčasně narozených dětí, jiné jsou naopak vzácné a Vaše miminko pravděpodobně nepotkají, ale asi je vždy lepší být připraven.


Především vás asi zajímá, na jaké oddělení se Vaše dítě dostalo, co to tedy je ta "Jednotka intenzivní a resuscitační péče novorozenců".


Jednotka intenzivní péče pro novorozence je oddělení, na kterém se poskytuje specializovaná péče velmi ohroženým dětem. Všichni lékaři i sestřičky jsou odborně vyškoleni a mají velké zkušenosti v péči o velmi malé a velmi nemocné děti. Období bezprostředně a v prvních dnech po porodu je pro život každého člověka velmi důležité a náročné, každý se musí adaptovat na přechod z nitroděložního života na svět, v tomto období probíhá velké množství fyziologických adaptačních změn. Děti přijímané na Jednotku intenzivní a resuscitační péče jsou buď děti narozené předčasně, tedy děti nezralé nebo děti narozené v termínu, které měly nějaký problém během porodu nebo v prvních hodinách či dnech po porodu.


Samozřejmě je velký rozdíl mezi "zdravými", předčasně narozenými dětmi a dětmi donošenými, ale nemocnými. Jsou však některé diagnózy a komplikace, které jsou velmi časté. Následující řádky by vám mohli pomoci pochopit co právě vašemu miminku je a co všechno ho ještě může čekat.



Poporodní adaptace a poruchy dýchání


Syndrom respirační tísně novorozence (RDS)

RDS postihuje až 90% předčasně narozených novorozenců s porodní hmotností do 1kg, ale i u větších, předčasně narozených dětí je poměrně častý. Plíce zralých dětí produkují surfaktant, což je látka, která vystýlá plicní sklípky a pomáhá udržet rozepjaté plicní sklípky a výrazně tak usnadňuje dýchání. Nezralé děti mají v prvních hodinách a dnech po porodu surfaktantu výrazně méně. Nedostatek surfaktantu mohou ale mít i děti narozené v termínu, surfaktant se totiž ničí při zánětu a nebo např. při aspiraci (vdechnutí) plodové vody. Další důvod dechových obtíží u nezralých dětí je anatomická nezralost plic, plíce mají menší množství plicních sklípků a tím i výrazně menší plochu pro výměnu plynů a také jsou "slabší", nedokážou vyvinout dostatečné dechové úsilí. Z těchto důvodů může být pro nezralé děti dýchání velmi namáhavé a některé by bez léčby dýchaly jen velmi obtížně nebo vůbec. Tento stav se nazývá syndrom respirační tísně novorozence (RDS).


LÉČBA
Základem léčby je dodání surfaktantu, který pomůže dětem překlenout poporodní období a výrazně jim usnadní dýchání a také pomůže zabránit poškození plic. Surfaktant se podává přímo do plic, většinou bezprostředně po porodu, někdy je nutné podání i opakovat. Další možností, jak pomoci dětem v dýchání, je vytvoření mírného přetlaku v dýchacích cestách, který brání kolapsu plic a usnadňuje dýchání. Tomuto přístroji se říká CPAP (zkr. z angl., český název nemá, viz níže). V případě, že i přes tuto léčbu se problémy s dýcháním zhoršují, je nutné dítě intubovat a napojit na umělou plicní ventilaci. Na ventilátoru pak novorozenec zůstává nejčastěji několik dní, extrémně malé nebo nemocné děti i déle.


Perzistující tepenná dučej (PDA)

Tepenná dučej je céva, která spojuje malý a velký krevní oběh (aortu a plicnici). V nitroděložním životě tak působí jako bypass (zkrat) a většina krve tak obchází plíce (výměna krevních plynů probíhá v této době přes placentu). Za normálních okolností se dučej uzavírá do několika hodin po porodu. Ale u některých nezralých dětí(vzácně i u dětí donošených), se může zavřít neúplně nebo se po určité době může opět otevřít. V takovém případě pak teče plicním oběhem zvýšené množství krve, což způsobuje překrvení plic a následně problémy s dýcháním, zhoršené krevní zásobení jiných orgánů a současně dochází k přetěžování srdce. Krev, tekoucí přes zúženou cévu, vyvolává šelest, který může lékaře na PDA upozornit. Definitivní diagnózu stanoví ultrazvukem.


LÉČBA
Důležité je zajištění maximální ventilační stability dítěte (vyšší a stabilní hladina kyslíku významně přispívá k uzávěru dučeje). Z léků se používá Ibuprofen nebo Indometacin (podávají se 1x denně celkem 3 dny). Při neúspěchu konzervativní léčby je nutný chirurgický podvaz dučeje.


Apnoe-apnoické pauzy

Regulace dýchání dozrává individuálně, nejčastěji v období okolo 32.-35.g.t. Nezralí novorozenci dýchají periodicky- střídají se úseky rychlejšího a pomalejšího dýchání s několikavteřinovými pauzami. Pokud pauzy trvají déle než 20vteřin označujeme je jako apnoe. Kromě nezralosti mohou být apnoické pauzy signálem počínajícího onemocnění, nejčastěji infekce. Na oddělení NJIP jsou děti monitorovány nejčastěji pulzním oximetrem a dechovým monitorem, proto mohou být apnoe rychle diagnostikovány a neohrožují je na životě.


LÉČBA
V první řadě pečlivé sledování dýchání dětí a jeho změn a včasná stimulace dítěte, která mu pomůže "vzpomenout si" na nádech. Užívají se také léky, které působí stimulačně jako např. aminophyllin a kofein. V případě těžkých apnoických pauz může dítě vyžadovat umělou plicní ventilaci.


Žloutenka - hyperbilirubinemie

Žloutenka se objevuje při vysoké hladině žlutého krevního barviva bilirubinu v krvi. Bilirubin vzniká jako produkt při rozpadu červených krvinek a za normálních okolností je "recyklován" v játrech. Novorozenci mají větší množství červených krvinek než dospělí a jejich krvinky přežívají kratší dobu a kromě toho funkčně nezralá játra v prvních dnech po narození nedokáží efektivně odbourávat zvýšené množství bilirubinu, ten se hromadí v kůži, která tak má žlutou barvu. Intenzita žloutenky závisí na mnoha faktorech, závažná žloutenka může vzniknout při tzv. Rh nebo ABO isoimunizaci (nesnášenlivost krevních skupin u matky a dítěte). U nezralých dětí je určitý stupeň žloutenky pravidlem, žloutenka obvykle trvá delší dobu, nebývá však závažná.


LÉČBA
Z předchozího odstavce vyplývá, že určitý stupeň žloutenky je u novorozenců zcela normální. Bilirubin působí jako přirozený zametač kyslíkových radikálů, takže určitý stupeň žloutenky může být pro dítě dokonce i výhodný. Při vyšším stupni žloutenky ale může být dítě apatické, mít potíže při pití a při velmi vysokých hladinách bilirubinu může být dokonce poškozen i mozek (to je však v současné době extrémně vzácné). Intenzitu žloutenky lze odhadnou podle barvy kůže, k přesné diagnóze je třeba stanovení hladiny bilirubinu z krve. Při léčbě je nutný dostatečný příjem tekutin, při vyšších hladinách bilirubinu se používá fototerapie- ozařování dítěte modrým světlem, které rozkládá bilirubin v kůži a umožňuje jeho vyčůrání. V nejtěžších případech je nutná výměnná transfúze krve.


Problémy spojené s centrálním nervovým systémem a dozráváním zraku


Krvácení do centrálního nervového systému (IVH)

IVH je krvácení do centrálního nervového systému, které vzniká nejčastěji u nezralých dětí v oblasti mozkových komor. Rostoucí cévy v těchto místech jsou velmi jemné a křehké a změny krevního oběhu, zvláště pak kolísání krevního tlaku v prvních dnech po narození, mohou způsobit prasknutí těchto drobných cév a následně krvácení. Diagnóza se stanoví pomocí zobrazovacího vyšetření - nejčastěji ultrazvuk. Ultrazvuk je velmi užitečný i v následujícím období, při sledování postupu hojení. Rozeznáváme 4. stupně IVH. Krvácení 1. a 2. stupně je omezeno jen na mozkové komory, v naprosté většině se spontánně vstřebá zcela bez následků a prognóza dalšího vývoje dítěte je příznivá. Krvácení 3.stupně, je krvácení do komor většího rozsahu, většinou se též hojí bez reziduí, ale hrozí zde již větší nebezpečí např. ucpání mokových cest krevní sraženinou a vznik hydrocefalu. Krvácení 4. stupně znamená poškození mozkové tkáně, většinou s vážnými následky pro další vývoj dítěte. Tento stupeň krvácení je naštěstí velmi vzácný.
(V našich podmínkách má krvácení 3. a vyššího stupně asi 6 % dětí s porodní hmotností pod 1000 g)


LÉČBA
Léčba již proběhlého krvácení není možná, většina se spontánně hojí sama. Důležité je pravidelné UZ sledování a včasná diagnostika komplikací (např.rozvoj hydrocefalus). Tyto komplikace je pak možno řešit chirurgicky.


Hydrocefalus

Hydrocefalus vzniká nahromaděním mozkomíšního moku na úkor mozkové tkáně. Vzniká nejčastěji blokádou odtoku moku z mozkových komor na podkladě krvácení. Méně často vzniká jeho zvýšenou produkcí nebo blokádou na podkladě vrozené anomálie mozku. Diagnózu potvrdí zobrazovací vyšetření, nejčastěji ultrazvuk (UZ) nebo magnetická rezonance (NMR), popř. počítačová tomografie (CT).


LÉČBA
Lehčí případy je nutno pečlivě monitorovat (nejčastěji opakovanými UZ vyšetřeními), v případě nárůstu hydrocefalu je na místě chirurgická intervence k zajištění drenáže mozkomíšního moku, nejčastěji pomocí tzv.ventrikuloperitoneálního zkratu, tzn. odvod mozkomíšního moku do břišní dutiny, odkud se může vstřebat.


Periventrikulární leukomalácie (PVL)

Periventrikulární leukomalácie znamená poškození bílé hmoty v mozku, to je ta část mozkové tkáně kudy probíhají nervové dráhy. Vzniká nejčastěji v období kolem porodu, někdy již během nitroděložního života. Vzniká při poruše krevního zásobení mozku, nejčastěji pro kolísání krevního tlaku v kombinaci s poruchami dýchání a dále vzniká při infekci působením toxických produktů bakterií. Diagnóza poškození se stanoví pomocí zobrazovacích metod, nejlepší je opakované vyšetření ultrazvukem. Děti s diagnózou PVL mají velké riziko neurologických odchylek v pozdějším věku, tj. hlavně různé formy dětské mozkové obrny.
(V našich podmínkách je PVL postiženo asi 6% dětí s porodní hmotností pod 1000g).


LÉČBA
Neexistuje specifická léčba. Prevencí je snaha o co nejlepší stabilizaci dítěte po narození. Při rozvinuté PVL je velmi důležité pečlivé neurologické sledování, případný odchylný neurologický vývoj je možný velmi často dobře ovlivnit včasnou rehabilitací.


Retinopatie nezralých novorozenců (ROP)

Sítnice dětí dozrává v poslední třetině těhotenství. Dozráváním sítnice rozumíme prorůstání cév, které sítnici vyživují a rostou od centra sítnice do její periferie. U nezralých dětí může dojít k poruše tohoto růstu a následnému poškození zraku. Tento stav se nazývá retinopatie nezralých. Příčina není zcela známá, jako hlavní faktor se uvádí kolísání hladiny kyslíku v prvních týdnech života a jako jeden z výrazných spolupůsobících faktorů se udává zánět, vzniklý jak před porodem, tak i po narození. Vzhledem k tomu, že rozvojem retinopatie jsou ohroženy všechny děti narozené předčasně, jsou novorozenci od dosažení 32.týdne gestace (asi 8 týdnů před jejich původním termínem narození) pravidelně, v 1-2týdennních intervalech, kontrolovány oftalmologem.


LÉČBA
Nejlepší léčbou je opět prevence, tedy snaha o maximální stabilitu hladiny kyslíku a maximální celkovou stabilitu nezralých dětí v prvních týdnech po narození. Podle závažnosti rozlišujeme 4 stupně ROP, stupeň 1 a 2 se obvykle upraví spontánně, bez léčby a nemívá trvalé následky do budoucna. U ROP 3.stupně je možné operační řešení (kryopexe nebo laserová koagulace sítnice). Prognóza těchto dětí je většinou dobrá, nejčastějším následkem bývají refrakční vady (krátkozrakost). ROP 4.stupně je vzácný, ale velmi závažný pro budoucí zrak dítěte. Výjimečně to může být i slepota jednoho nebo i obou očí dítěte.



Problémy spojené s infekcí, krmením a adaptací krevního oběhu


Sepse

Sepse je celková infekce způsobená bakteriemi. Infekce může vniknout do organismu již během těhotenství nebo porodu, pak je to tzv.vrozená neboli kongenitální nebo během porodu - časná adnátní infekce. Nebo vzniká infekce po narození, přičemž rizikové brány vstupu jsou všechny cizorodé materiály v těle dítěte-kanyly používané k intubaci, intravenózní kanyly, žaludeční sondy atd. Orgány nejčastěji ohrožené infekcí jsou plíce, střevo, kůže. Infekce postihující plíc, zánět plic-pneumonie, je poměrně častou a závažnou komplikací u dětí na umělé plicní ventilaci.Nezralí novorozenci mají sníženou imunitu, sníženou schopnost omezovat pronikání bakterií a jejich množení. Děti při infekci bývají apatické, mohou mít změny teploty, apnoické pauzy, špatně jedí, mívají poruchy prokrvení, změny barvy apod. Definitivní diagnózu infekce nám pomohou určit laboratorní známky a kultivace bakterií z krve dítěte.


LÉČBA
Infekce se léčí vždy antibiotiky, kromě toho je většinou nutná podpůrná léčba podle projevů infekce k zajištění stability životních funkcí dítěte.


Nekrotizující enterokolitida (NEC)

Nekrotizující enterokolitida je poškození střeva, které vzniká u nezralých dětí vlivem infekce a špatného krevního zásobení střeva. Přesná příčina onemocnění není známa, ohroženy jsou zvláště velmi a extrémně nezralé děti. Onemocnění se projevuje distenzí (větším napětím) bříška, které může být i velmi bolestivé, poruchou pasáže stravy a velmi často i celkovými příznaky jako jsou poruchy dýchání, prokrvení a další příznaky celkové infekce. Děti mohou mít krev ve stolici, v nejtěžších případech může dojít k protržení střeva.


LÉČBA
Léčba tohoto závažného onemocnění je komplexní, důležitá je celková stabilizace stavu, vysazení krmení a dostatečná nitrožilní výživa, zajištění dobré ventilace (velmi často je třeba umělé plicní ventilace), podávání antibiotik, korekce vnitřního prostředí. V případě perforace (protržení) střeva je někdy nutný i chirurgický zákrok. Návrat k plnému krmení mlékem trvá v nejlepším případě 1-2 týdny, při těžkém průběhu i déle.


Bronchopulmonární dysplázie - Chronické plicní onemocnění (CLD)

Chronické plicní onemocnění vzniká jako následek umělé plicní ventilace u nezralých dětí. Poškození plic vzniká působením přetlakové ventilace a podávání kyslíku na nezralou plicní tkáň. Jako spolupůsobící faktory se udává i infekce a otevřená tepanná dučej. Jako děti s CLD označujeme takové nezralé děti, které potřebují kyslík nebo ventilační podporu ještě 4 týdny před jejich původním termínem porodu (ve 36.g.t.). Neznamená to však, že tyto děti budou potřebovat kyslík i nadále, s růstem a dozráváním plic se dýchání většinou postupně zlepšuje a naprostá většina dětí je propuštěna domů bez kyslíku. Konečným důsledkem může být mírné omezení maximální dechové kapacity, které ovšem dítě obvykle vůbec neomezuje v běžných aktivitách. U dětí s chronickým plicním onemocněním jsou častější onemocnění dýchacích cest v kojeneckém a batolecím věku.


LÉČBA
Kauzální léčba není možná, jedinou možností je prevence - snaha o maximální zkrácení doby umělé plicní ventilace i u těch nejmenších dětí a používání nových, maximálně šetrných metod ventilace. Dříve používané léky typu kortikoidních hormonů, pro vážné nežádoucí účinky, používáme pouze při velmi těžkých stavech v případě ohrožení života dítěte. Jako pomocné léky se užívají diuretika (snižují množství vody v plicích a usnadňují tak dýchání) a léky s bronchodilatačním účinkem(usnadňují dýchání rozšířením dýchacích cest).


Anemie

Anemie znamená malé množství červených krvinek nebo nízká hladina červeného krevního barviva hemoglobinu. Vzniká důsledkem nadměrných krevních ztrát nebo nedostatečnou krvetvorbou, u nezralých novorozenců pak nejčastěji kombinací obou faktorů. Krevní ztráty jsou buď důsledek krvácení(méně často) nebo důsledek opakovaných odběrů krve na laboratorní vyšetření. (množství krve na vyšetření je cca 0,25-0,5 ml, ale při opakovaných odběrech, zvláště u malých dětí, může být tato ztráta velmi významná). Anemické děti mohou mít klinické příznaky-apnoické pauzy, poruchy prokrvení, vyšší srdeční frekvenci, děti mohou být apatické a hůře pít. Diagnózu stanoví lékař vyšetřením krevního obrazu.


LÉČBA
Lehčí formy anemie pečlivě monitorujeme, dodáváme dostatečné množství železa, vitaminů a živin. Při těžších formách nebo u velmi malých nebo nemocných dětí je nutná transfúze krve.



Přístroje a monitory používané na NJIP


Pulzní oximetr

Pulzní oximetr slouží k měřerní nasycení krve kyslíkem. Udržení stabilní hladiny kyslíku v krvi dítěte je velmi důležité pro dobré dozrávání plic, očí a dalších orgánů. Proto jsou tímto přístrojem monitorovány všechny děti vyžadující dodávání kyslíku nebo děti nestabilní s apnoickými pauzami. Normální hodnoty saturace jsou okolo 92-98%. Čidlo pulzního oximetru je umístěno na některé z končetin (okolí červěně svítí). Z pulzové křivky je též možno odečítat srdeční frekvenci.


Kardiorespirační monitor

Tento monitor nám ukazuje EKG křivku a dechovou křivku dítěte, počítá srdeční a dechovou frekvenci a dokáže odhalit nastupující apnoickou pauzu. Proto se požívá u dětí s nepravidelnou srdeční akcí nebo nepravidelným dýcháním a u dětí s apnoickými pauzami. Tři elektrody(sestřičky jim říkají sluníčka) jsou nalepeny na hrudníku dítěte.


Monitor krevního tlaku

Neinvazivní měření krevního tlaku (manžetou na končetině podobně jako u dospělých) se u novorozenců téměř nepoužívá, je poměrně nepřesné. U velmi malých, nemocných nebo nestabilních dětí je třeba krevní tlak sledovat kontinuálně a co nejpřesněji. K tomu se používá invazivní monitorování arteriálního krevního tlaku. Kanylujeme buď pupeční nebo některou periferní arterii a na monitoru pak vidíme tepovou křivku a můžeme přímo odečítat hodnoty systolického i diastolického krevního tlaku a tepovou frekvenci.


Apnoe monitor (Babysense)

Apnoe monitor dokáže poznat apnoickou pauzu-chvíli kdy dítě přestane dýchat resp. pohybovat hrudníkem po dobu delší než 20vteřin. Používá se převážně u větších dětí, které ještě nejsou úplně stabilní. Tento monitor lze používat i doma po propuštění z porodnice i když u většiny propuštěných dětí není nutný. O vhodnosti použití tohoto monitoru doma je nejlépe se poradit s ošetřujícím lékařem vašeho dítěte.


Infuze a infuzní pumpy

Ideální výživa pro každého novorozence je mateřské mléko. Nezralí novorozenci, zvláště v prvních dnech života nebo děti nějak nemocné jsou však závisé na výživě podávané do žíly. Složení infuzního roztoku musí být přesně vyváženo podle stavu a potřeb dítěte. Denní dávka se pro každé dítě připravuje, podle ordinace lékaře v lékárně a dodává se ve sterilních vacích. Podávané roztoky obsahují pro dítě všechny potřebné živiny včetně tuků, minerálů a vitaminů. Dávkování musí být zvláště u malých dětí, velmi přesné, proto se používají infuzní pumpy, které pracují s přesností až 0,1ml/h.


Ventilátory

Na odd. NJIP se používá několik druhů přístrojů pro umělou plicní ventilaci. Jsou to jednak tzv. konvenční ventilátory, které dýchají s dítětem s frekvencí okolo 40 dechů/min. Tyto ventilátory jsou speciálně konstruovány pro novorozence a přístroje nejnovějších generací jsou vybaveny citlivými čidly umožňujícími velmi dobrou synchronizaci s dechovým úsilím dítěte. V posledních letech se i u nejmenších novorozenců používají tzv. nekonvenční způsoby ventilace. Tyto ventilátory používají velmi nízké dechové objemy a dechovou frekvenci od 300 - 400/min –tryskové ventilátory až do 900/min-ventilátory oscilační. Takto ventilované dítě samozřejmě trochu osciluje celé "klepe se", což někdy může rodiče trochu zneklidňovat. Bylo však opakovaně zjištěno, že dětem tyto oscilace nevadí a naopak mohou bez problémů zapojovat svou dechovou aktivitu bez rizika interference s ventilátorem. Tento typ ventilace vyžaduje obzvláště velké zkušenosti od lékařů i sester,ale je velmi šetrný a může snižovat poškození vyvíjejících se plic.


CPAP

Dříve byly všechny děti s RDS, které nedokázaly sami dostatečně dýchat intubovány a přístrojově ventilovány, často po velmi dlouhou dobu. Je ale prokázáno, že jakákoliv, i ta nejšetrnější ventilace, poškozuje vyvíjející se plíce, zvláště trvá-li dlouhou dobu. Na počátku 90.let byl ve skandinávských zemích vyvinut systém, který vytváří mírný přetlak v dýchacích cestách a pomáhá tak dětem udržet rozepjaté plíce a výrazně tak usnadňuje dýchání. Díky tomuto systému se v posledních letech dramaticky snížil počet ventilovaných dětí i se zkrátila doba ventilace, což má samozřejmě pozitivní dopad i pro jejich další vývoj. Velkou výhodou tohoto systému je také, že děti nemusí být intubovány, což je pro ně samozřejmě méně stresující a hlavně se snižuje riziko plicní infekce.


Prognóza předčasně narozených novorozenců

V posledních letech udělala medicína obrovské pokroky. Můžeme ale říci, že neonatologie (obor zabývající se péčí o novorozence), se rozvíjí ještě daleko rychleji než většina jiných oborů medicíny. Ještě před dvaceti lety se za životaschopné považovaly pouze děti s porodní hmotností nad 1 kg a i ty byly velmi ohrožené nejrůznějšími komplikacemi. Ale díky rychlému vývoji medicíny, zvláště v posledních letech víme, že to vůbec není pravda. Od r. 1994 byla i v České republice snížena legislativní hranice životaschopnosti dítěte na 500g nebo 24. týden těhotenství, přičemž i menší děti, pokud se narodí v dobrém stavu nejsou zcela bez šance. Co je ale ještě důležitější, se stoupajícím počtem extrémně malých dětí se nezvyšuje,ale spíše klesá množství dětí postižených. Samozřejmě platí, že nejmenší děti jsou nejrizikovější, ale každé dítě je jiné a faktorů, které ovlivňují budoucí vývoj dítěte je velké množství. I proto Vám lékaři po narození, Vašeho miminka nemůžou přesně říci, co všechno ho čeká.


Jakou mají tedy nezralé děti šanci přežít a jaký život je čeká?

Děti vyžadující intenzivní péči se ošetřují v perinatologických centrech, která jsou vybavena materiálně a technicky, ale hlavně zde pracují lékaři a sestřičky, které mají s péčí o malá miminka velké zkušenosti. Součástí práce lékařů v centrech je samozřejmě i další sledování dětí po propuštění domů a hodnocení jejich vývoje ve 2 a v budoucnu i v 5ti letech věku. Proto víme, že výsledky dětí narozených u nás jsou zcela srovnatelné s medicínsky nejvyspělejšími státy světa.


MUDr.Josef Ruffer
Zdroj: www.nedoklubko.cz