pondělí 3. prosince 2012

Klokánkování zachraňuje předčasně narozené děti

Devětadvacetiletá Kate Ogg seděla v gynekologické ordinaci celá ustaraná. Uměle počatá dvojčata měla sice na svět přijít až za čtrnáct týdnů, jenže jí se už rozjely bolestivé kontrakce. S manželem Davidem se snažili o dítě léta – tím víc teď prožívala závažnost situace. Děložní branku měla otevřenou na dobré dva centimetry, a tak ji gynekolog poslal okamžitě do porodnice.
Poležela si v ní několik dní. Během 27. týdne těhotenství ale kontrakce opět zesílily. Následujícího rána byla otevřená na 6,5 centimetru, takže porod se už nedal odložit. David byl právě na služební cestě v Brisbane.

Kate odmítla návrh na císařský řez – rozhodla se porodit přirozenou cestou. Porod totiž mohl trvat třeba den a ona věděla, že každých čtyřiadvacet hodin navíc zvyšuje šanci nedonošených dvojčat na přežití.

Když ji konečně převezli na porodní sál, byl u dvou resuscitačních lůžek připravený tým čtrnácti porodníků, sester, porodních asistentek a neonatologů. Dorazil už i David a držel ji za ruku. Jako první se narodil chlapeček. Kate na okamžik zahlédla bledé a ochablé tělíčko. Jelikož netušila, jak má vlastně nedonošené miminko vypadat, nijak ji to nezneklidnilo.

Zatímco mu lékaři zaváděli do plic sondu na podporu dýchání a vpravovali do něj léky na povzbuzení plic, porodila Kate holčičku Emily. Děvčátko se dalo okamžitě do křiku – a teprve v tu chvíli si uvědomila, že něco asi není v pořádku. Chlapeček, kterého se rozhodli pojmenovat Jamie, totiž zatím nevydal ani hlásku.

Emily podstoupila běžná vyšetření, ovšem lékařský tým se zabýval hlavně Jamiem. Celých dvacet minut se mu pokoušeli do plic zavést kyslík, chlapeček se však ani jednou nenadechl, nehýbal se, nereagoval na žádné podněty. Nakonec se jeden z lékařů otočil na Kate: „Jamie to nejspíš nezvládl, Kate. Umírá...“

Pak jí ten drobounký uzlíček přinesl. Chlapeček co půlminutu zalapal po dechu, jako by se přece jen snažil nadechnout, jiné známky života však nejevil. „To je jen reflex mozkového kmenu,“ vysvětlil Kate lékař. Poté Oggovi se synem osaměli.

David oba pevně sevřel a Kate opatrně vybalila Jamieho z plenky, aby je v takovou chvíli nedělila ani tenká látka. Instinktivně si to křehké, nahé tělíčko položila na svá teplá prsa. Chtěla zjistit, jaké to je, chtěla se s ním seznámit. Tiše přitom plakala. Byl přece její, a teď mají přijít o společnou budoucnost? Toužebně si přála, aby neodcházel...

Pomalu se s Davidem vyrovnávali se situací. Kate Jamieho něžně svírala v dlaních. Bylo to pro ni prosté gesto mateřské lásky, pro Davida zase přirozený projev manželčiny vřelé a spontánní povahy, kvůli které ji tolik miloval.
Před pár lety spolu podnikli impozantní osmisetkilometrovou pěší cestu po Španělsku. Tehdy se i ve chvílích, kdy byli se silami u konce, dokázali zastavit a láskyplně se obejmout. Dodnes, když Davida bolela hlava, ho Kate uměla zbavit bolesti tím, že ho objala a líbala na víčka.

po porodu
Umírá, řekli lékaři Kate a dali jim synka, aby se s ním rozloučili. Kate tomu nechtěla uvěřit. Toužebně si přála, aby neodcházel...



Zázračná klokaní technika aneb klokánkování

Když k sobě Kate Jamieho přitiskla, nejenže tím nevědomky zopakovala pradávný a mocný rituál, ale zároveň použila metodu, kterou nyní doporučují mnohé světové porodnice. Takzvaná „klokaní technika“ spočívá v přikládání novorozenců, zejména nedonošených, na matčino tělo.
Lékaři prokázali, že se tím prudce zvyšuje jejich šance na přežití. Matčina hruď je totiž pro novorozence tím, co pro klokaní mládě vak – vlastnostmi se nejvíc blíží prostředí dělohy.
Podpora tělesného kontaktu matky a novorozence se zrodila už v 70. letech minulého století. Tehdy v kolumbijské Bogotě umíralo až 70 procent předčasně narozených dětí na infekce a dýchací problémy. Tamější lékaři zjistili, že děti, které jejich matky několik hodin držely na hrudi, mají úmrtnost mnohem nižší. Dnes panuje názor, že klokaní technika děti zklidní, zbaví stresu a pomůže jim navázat kontakt s rodiči.

„Často se člověk může stát svědkem přímo dramatických změn. Dětem se téměř okamžitě a razantně zlepší dech a sníží tepová frekvence,“ konstatuje Abbey Eeles, novorozenecký terapeut z Královské porodnice v Melbourne. „Existuje zkrátka už nespočet důkazů, že tahle metoda prospívá jak dětem, tak rodičům.“

Kate si Jamieho přitiskla na prsa a začala na něj mluvit. Vyprávěla mu, že má sestřičku a taky tátu a mámu, kteří ho mají moc rádi. Uběhlo pár minut, když jí připadalo, že sebou Jamie trhl. Nejdřív se lekla, že právě zemřel. Pak si ale mezi vzlyky uvědomila, že se chlapečkovi rytmicky pohybuje hrudníček.

„Co když se to přece jen snaží překonat?“ obrátila se na Davida. „Co když to chce zvládnout?“ David se rozběhl pro lékaře.

Ten jim však zopakoval, že Jamie se hýbe pouze reflexivně, a nechal je o samotě s jejich smutkem. Oggovi se tedy pomalu smiřovali s tím, že jejich chlapeček umírá. Mluvili na něj, hladili ho a hlavně si ho tiskli k srdci. Blíž už si být nemohli.

Vzápětí se stalo cosi, čemu ani David, ani Kate nemohli uvěřit: miminko otevřelo oči. Pak mírně nadzvedlo hlavičku a jako by se pokusilo uchopit tátův prst. David znovu vyběhl z pokoje, aby našel někoho, kdo by mohl Jamieho vyšetřit.

Do pokoje se vrátil lékař se sestrou, posadili se a začali manželům vysvětlovat, že se určitě spletli. „Koukejte!“ upozornila je Kate, která si navlhčila prst mlezivem ze své bradavky. „Vždyť mi olizuje prst!“

Jakmile lékař zvedl Jamieho matce z prsou, chlapeček sebou prudce škubnul a dal se do usedavého pláče. Lékař ho položil na lůžko, poslechl si ho stetoskopem a nevěřícně podal stetoskop sestře. To už měl Jamie plíce plné vzduchu, dýchal bez pomoci a měl zdravou barvu.
Nastal horečný shon – vzápětí ho převezli na jednotku intenzivní péče k sestřičce Emily.


Naše těla prahnou po doteku


„Naše těla prahnou po doteku,“ vysvětluje Matt Hertenstein, profesor psychologie na americké DePauwově univerzitě a světově uznávaný odborník na sílu doteku. „Už se prokázalo, že tělesný kontakt má pozitivní vliv na naši tělesnou schránku, imunitní systém, zvládání stresu, a dokonce na mozkové funkce.“
Pro novorozeňata je dotek obzvlášť důležitý. Výzkumy zjistily, že miminka reagují na bolest, například na odběr krve z patičky, stresově – zvýší se jim tepová frekvence.
Ocitnou-li se tedy na jednotce intenzivní péče a musí podstupovat další a další náročná a bolestivá vyšetření, je dotek účinným a vědecky ověřeným prostředkem, který jim pomáhá zvládnout situaci.
Miminka jsou totiž tělesně vyladěná stejně jako jejich matky. Matčina prsa, k nimž se nemluvně tiskne, mění teplotu tak, aby miminko podle potřeby zahřála nebo zchladila. Dítě přitom obvykle usne, čímž ušetří energii, již pak může vložit do růstu a přibírání na váze. Tělesný kontakt prospívá také rozvoji mozku.
Děti, které byly dlouho v kontaktu s matčiným tělem, méně často umírají, méně trpí bolestí, lépe se kojí a doma pak lépe prospívají. Klokaní technika známá také pod výrazem klokánkování je pro nedonošené děti natolik blahodárná, že někteří odborníci volají po jejím častějším užívání, a to zejména na špičkově technicky vybavených novorozeneckých odděleních.
Studie univerzity ve švédské Uppsale doporučuje, aby na novorozeneckých odděleních mohly matky s dětmi po porodu zůstat pohromadě.


 



klokánkování
Vědci soudí, že předčasně narozené dítě s nízkou porodní váhou by mělo být vnímáno jako plod, který se ocitl mimo dělohu, a k tomu, aby dozrál, nutně potřebuje matčino tělo.


Celou tu dobu, co Emily a Jamie pobývali na novorozeneckém oddělení, se s nimi Oggovi mazlili tak často, jak to jen šlo. Děvčátko k sobě Kate poprvé přivinula, když mu byl necelý týden. V inkubátoru Emily celou dobu kolísala teplota i dechová frekvence, ale jakmile ji k sobě Kate přitiskla, všechny hodnoty se ustálily. „A pokaždé, když jsme oba vzali do náruče, se přestali mračit,“ tvrdí rodiče.
Po jedenácti týdnech se děti zotavily natolik, že si je Oggovi mohli odvézt domů. Mají v pořádku zrak i sluch a ve svých osmnácti měsících se vyvíjejí zcela normálně. „Jamie umí všechno to co Emily,“ pochvaluje si Kate.
A aby těch zázraků nebylo náhodou málo, jen několik měsíců po narození dvojčat Kate zjistila, že čeká další dítě. Po tolika letech marných snah o přirozené početí porodila zdravého kluka Charlieho.
Nemohli se s Davidem dočkat, až ho k sobě poprvé přitisknou...


celá rodina pohromadě
Ani lékaři nedokáží vysvětlit, co se novorozenému Jamiemu Oggovi vlastně stalo. Kate ale nepřestala věřit, že její syn, který se po porodu nemohl nadechnout, bude v pořádku stejně jako jeho sestra Emily.



KLOKÁNKOVÁNÍ aneb NAŠE TĚLA REAGUJÍ NA DOTEK AUTOMATICKY

 

  • Dotek zmírňuje naši odezvu na stres: snižuje se hladina stresových hormonů kortizolu, adrenalinu a adrenokortikotropického hormonu, zpomaluje se nám tep, klesá krevní tlak – a to všechno prospívá cévám.
 

  • Zvyšuje se hladina oxytocinu – přírodního peptidu, který podporuje pouto mezi matkou a dítětem.


  • V mozku se aktivuje orbitální frontální kortex, tedy stejná oblast, která vnímá libé pocity způsobené příjemnými vůněmi.

 

  • Dotek pomáhá ke vzájemnému porozumění: vědci zjistili, že komunikace prostřednictvím doteku je stejně složitá a plná nuancí jako komunikace slovní a mimická.
 

  • U kojících matek podporuje tělesný kontakt s dítětem tvorbu mléka.  

 

Zdroj: http://www.readersdigest.cz

     

1 komentář:

  1. Zveme Vás do naší otevřené skupiny, kde se komunikuje o výchově dětí revoluční metodou, která nemá obdoby.
    Zapomeňte na spousty knih a seminářů. Zde se dovíte jednoduše vše bez složitostí.
    Zakladatel skupiny je vynálezce simulátoru klokánkování. Jedná se o jedinečný vynález jak nahradit matku v inkubátoru.
    Dítě pak netrpí odloučením od matky a tak nedochází ke zvýšení stresového hormonu a poškození intelektu dítěte.

    Facebook - NAOMI ALDORT CZ - email: NaomiAldort@seznam.cz

    https://www.facebook.com/groups/514006725324910/

    OdpovědětVymazat