Jako dlaň, tak jsou velké předčasně narozené děti v inkubátorech. Jejich počet rychle stoupá
Autor: Petr Ouhrabka
Paní Jana (32) chodí ke svému předčasně narozenému synovi skoro každou hodinu, aby se přesvědčila, že dýchá, a aby ho v inkubátoru aspoň mohla pohladit, dotknout se ho. Na jednotce intenzivní péče novorozenců v pražské porodnici u Apolináře vládne ticho, kolem blikajících přístrojů pobíhají sestry sem a tam. „Jsem šťastná, když si na něho můžu alespoň prstem sáhnout. Dodá mi to strašně moc energie a odhodlání, že to zvládne,“ říká s úsměvem Jana. Rodičům předčasně narozených dětí nikdo v porodnici nebrání své děti navštěvovat. Všichni zde ale musí dodržovat velmi přísná hygienická pravidla a řídit se pokyny personálu. Ve stísněné místnosti je šest inkubátorů, a kromě paní Jany je zde v tuto chvíli řada doktorů. Zrovna se totiž nad napojenými dětmi sklánějí lékaři, kteří mezi sebou hovoří anglicky. Paní Jana čeká, až se odborníci nad jejím dítětem poradí a ona zase bude moci jít ke svému chlapečkovi. „Střídáme se tu s ostatními maminkami každou chvilku, chodíme se dívat na děti. Bydlím nedaleko odsud, takže tady trávím spoustu času,“ dodává matka. Děti, které zde leží v inkubátorech, jsou často velké jako dlaň dospělého člověka. Na jednotce intenzivní péče nyní budou bojovat v inkubátorech týdny či dokonce měsíce o svůj život, zatímco lékaři budou na monitorech sledovat jejich životní funkce.
„Nezralé děti potřebují inkubátor, protože do určité míry uměle nahrazuje prostředí dělohy, i když nikdy ho nedokáže nahradit dokonale. Když se takové dítě narodí, jsou všechny jeho systémy nezralé a musejí následně dozrát mimo dělohu,“ říká primář oddělení neonatologie Richard Plavka. Na světové špičcePředčasně narozených dětí v současné době přibývá. Novorozenců s nízkou porodní hmotností bylo v roce 2000 asi 5,3 procent a nyní je to více než sedm procent. Vysoká část se ale podaří zachránit a vrátit takovéhoto jedince zpět do normálního života. Přesto je mohou v průběhu dětství provázet různé komplikace.
„Čím dříve se dítě narodí, tím bývají rizika dlouhodobého postižení větší. Mezi těžká postižení patří dětská mozková obrna, mentální postižení nebo porucha senzorických funkcí. Mezi ty střední patří například mírné odchylky mentálních schopností a odchylky pohybu. Do kategorie nízkých postižní lze pak zařadit třeba hyperaktivní děti,“ dodává primář Plavka s tím, že v České republice se podařilo snížit novorozeneckou úmrtnost tak, že jsme v současné době na špičce evropských čísel a dá se říct i na špičce čísel světových.
Video s primářem neonatologie nemocnice u Sv. Apolináře doc. MUDr. Richardem Plavkou CSc.:
Žádné komentáře:
Okomentovat