Během prvních let života dítěte se držíme tzv. korigovaného věku. To znamená, že jeho vývoj hodnotíme tak, jako by se dítě narodilo až v předpokládaném termínu porodu. Pokud tedy přišlo na svět např. o tři měsíce dříve, budeme ho v jeho půlroce posuzovat jako dítě, kterému je čtvrt roku.
Musíme mít na mysli i fakt, že se žádné dítě nevyvíjí stále stejným tempem. Někdy se „nic neděje“ a najednou se objeví vývojová vlna, skok. Také je důležité sledovat, zda dítě některou fázi „nepřeskočilo“, například by nemělo začít chodit dříve, než začne lézt.
Pokud pozorujeme, že dítě má sklony k tomu, že silně zaklání hlavu, případně se prohýbá do luku, musíme se snažit tuto reakci nevyvolávat. Proto dítě nikdy nezvedáme tak, že bychom je prsty uchopili pod krkem, a nenosíme je ve svislé poloze s tvářičkou otočenou směrem k nám. Když dítě leží na boku, podkládáme mu pod zádíčka váleček, a to po celé délce těla. Váleček si snadno vytvoříme tak, že stočíme např. měkký ručník.
Dáváme pozor i na to, zda dítě neotáčí hlavičku stále jen na jednu stranu. Snažíme se upoutávat pozornost dítěte například tím, že ho přesouváme v postýlce tak, aby dítě k otáčení stimulovalo venkovní světlo. Také využíváme různé hračky a stálému pokládání hlavičky k jedné straně můžeme zamezit i válečky.
Zdravý pohybový vývoj dítěte velmi dobře podpoříme, pokud mu umožníme volný pohyb na podlaze. Dítě si na ní může skvěle trénovat vzpřimování, otáčení nebo vzepření se na kolínka. Prostor, který pro něj vyčleníme, bychom si měli sami prolézt po čtyřech, abychom zjistili, zda je bezpečný (např. nikde netrčí ostré předměty nebo hrany), dostatečně teplý a zdali tam není průvan.
Velmi zdravým způsobem pohybu je lezení. Je třeba, aby dítě tuto vývojovou fázi nepřeskočilo a aby lezlo co nejdéle. Když začne lézt, sledujeme, zda při odrazu pravidelně střídá nožičky a neodráží se oběma naráz, nebo zdali nepoužívá jen jednu. Pomocí „tréninkových překážek“ v podobě molitanových válců nebo opěrek můžeme stimulovat správné odrážení nožičkama.
Pokud dítě stále zvedá jedno koleno a opírá se o chodidlo, dejme pozor, aby si tento pohyb nezafixovalo. Hned jak dítě zvedne nohu, jemně ho přidržíme za chodidlo a ono si nohu upraví tak, že se opře o koleno.
Rodiče jsou někdy netrpěliví, nemohou se dočkat dalších vývojových pokroků. Proto děti předčasně posazují nebo stavějí na nožičky. Je to velká chyba! Děťátko si samo sedá nejdříve v osmi měsících (nezapomínejme na korigovaný věk), a to z polohy na čtyřech. Dítě bychom rozhodně neměli posazovat do chodítek a hopsadel nebo je vodit za ruce. Tyto postupy narušují přirozené vzpřimování „od hlavy k patám“ a způsobují, že se těžiště těla dítěte přesunuje dopředu, a dítě proto začne chodit po špičkách nebo padá dopředu.
Dítě, které nespí, si zaslouží naši pozornost. Chce si s námi povídat, zpívat, hrát... Proto bychom měli těmto aktivitám vymezit co nejvíce času a dítěti se věnovat. Společné hry na podlaze dítě motivují k pohybu a vy se s ním společně můžete radovat z každého pokroku.
Nikdo z nás se neučil, jak se stát rodičem, a vůbec jsme se nepřipravovali na to, že budeme rodiči nedonošeného děťátka. Tato životní zkušenost nás postavila před nečekané, často stresové situace.
Zvládnutí těchto překážek nám ale dodá sílu jít dál a upevní náš vztah s malým, vypiplaným děťátkem. Stálý kontakt s odborníky po propuštění, informace o tom, jak se naše děťátko vyvíjí, jak stimulovat jeho rozvoj správným směrem, povzbuzení..., to vše rodičům velmi pomáhá v každodenní péči o dítě. Přejeme všem co nejvíce fyzické i psychické pohody, lásky a společných úspěchů v každém novém dni.
Zdroj:
http://www.doktorka.cz
Dokoupilová, Fišárková, novotná a kol.: „Narodilo se předčasně“, 1.vyd. Praha, Portál 2009, 320 s.
