sobota 21. března 2009

Aromaterapie u předčasně narozených miminek


Příroda pomáhá nejen maličkým



Masáž spojuje léčivou sílu dotyku s léčivými vlastnostmi používaných rostlinných olejů (lisovaných za studena), popř. vhodně zvolených a naředěných esenciálních olejů (lékopisné kvality) bez syntetické chemie a konzervačních látek. Obsahují účinné složky v přirozené formě, které jsou tělu vlastní a plně využitelné.



Jemný mandlový olej (LZS)

Je velmi dobře snášený jemnou dětskou pokožkou (do půl roku se doporučuje používat právě tento olej). Je vhodný i na velmi citlivou pleť, pomáhá uklidnit podráždění a svědící pokožku. Zachovává vlastní přirozenou rovnováhu pokožky, vytváří jemný ochranný film před vnějšími vlivy, čímž zlepšuje její ochranu. Je také velmi vhodný na ošetření pokožky po koupání, chrání ji před vysušujícím účinkem chlorované vody. Pokožka dostává výživné látky –tento olej je bohatý na minerály (draslík, vápník, hořčík, fosfor), vitamíny (A a E) a mastné kyseliny (kys. olejová, kys. linolová, kys. palmitová, a nepatrně také kys. myristová). Podobné biochemické složení má také meruňkový olej, který je také vhodný na ošetření jemné dětské pokožky novorozenců.



Jemná růžová voda

Je velmi příjemné a zároveň užitečné provonět prostředí inkubátoru velmi jemnou a speciálně připravenou Jemnou růžovou vodou. Po nutné dezinfekci se stává inkubátor čistým, ale na pachy ne vlídným prostředím pro novorozeňátko. Jemná růžovou voda má „čistící účinky“ na fyzické rovině (dezinfekční) a na emoční rovině (pomáhá při pocitu úzkosti, strachu a sklíčenosti. Provoněním inkubátoru Jemnou růžovou vodou vytvoříme nejen jemnou vůni, která bude působit na uvolnění a uklidnění miminka, ale především bude navozovat emoci lásky a něhy. Vůně růže pomáhá také uvolnit poporodní traumata a nahromaděné emoce z těžkých zážitků po porodu.



Levandulový gel

Hypoalergenní gel s levandulí je vhodný na podrážděnou pokožku např. po náplasti či při opruzeninách. Léčivé a uklidňující účinky na podrážděnou pokožku má i Levandule úzkolistá. Je jemným přírodním „antibiotikem“, má antibakteriální účinky. Gel má zásaditý charakter, obsahuje jemný přírodní jíl, který vstřebává toxické látky z pokožky na zadečku, odstraňuje nadměrnou vlhkost především v kožních záhybech. Opruzeniny hojí směs obsažených přírodních látek a levandule, která napomáhá k celkovému zklidnění pokožky.



BIO Levandule úzkolistá

(Levandula angustifolia) – může se natírat přímo na ty části těla, kde je nutné hojit rány (1 kapka se přidá do cca 20 ml mandlového oleje) – vpichy na ručičkách, nožičkách a všude, kde je to potřeba. Podporuje rychlé hojení, je účinným antivirovým a antibakteriálním prostředkem (likviduje bakterie, které vyvolávají infekci pokožky).



Vanilka (Vanilla planifolia)

Je využívaná zejména pro své účinky na psychiku – při vypětí přináší klid a harmonii, prohlubuje dýchání, pomáhá při nespavosti a nechutenství. Působí na úzkost, napětí a podráždění. Jemná koncentrace vanilky se může vložit na papírovém ubrousku do inkubátoru k podpoře a prohloubení dýchání.



Časopis Florence, příloha Porozumění, I. Ročník/číslo 3 2008

Eva Kopasová


Třicet procent pro život


Všem maminkám nedonošených miminek a všem, které zajímá osud předčasně narozeného miminka, doporučuji knihu od Ivany Dianové "Třicet procent pro život". Je příběhem mladé ženy, matky velmi nedonošeného chlapečka. Vypráví o smutku, strachu, odvaze, radosti, lásce a nesmírném štěstí. Měl by být poselstvím těm, kteří - třeba někdy v budoucnu - budou rozhodovat, zda 30% naděje na život je málo nebo dost...

Vydalo nakladatelství Akcent:
(http://www.vydavatelstviakcent.cz/kniha.php?id=283)



"Ve dveřích jsem se zastavila. Musela jsem opřít hlavu a zhluboka se nadechnout. Brácha se mi zatím před očima proměnil v pana primáře. Zvolna přešel místností a zastavil se u jednoho z inkubátorů. Povzbudivě mi pokynul, abych jej následovala, ale zmohla jsem se jen na chabé zavrtění hlavou. Teprve po chvíli jsem pokázala přistoupit blíž a pohlédnout přes zamlžené sklo dovnitř. Uprostřed hadiček, na bílé kožešince leželo nesmírně maličké jakoby sluncem dohněda opálené miminko. Na podivuhodně šišaté hlavičce mělo pleteného bílého kulíška, na dlouhých tenounkých nožičkách bílé bačkůrky, jednou z nich prosvítala jakási červená záře. Hrudníček se mu pozoruhodně pravidelně a zhluboka pozdvihoval. Na tvářičkách a na krku mělo jemné černé chmýří a v bradičce důlek. Zdálo se mi, že se tváří velmi odhodlaně, ba vzpurně! Můj malý hebounký chlapeček žil a dýchal ze všech sil! V tu chvíli se mi těch zapůjčených třicet procent vůbec nezdálo málo!..."

(ukázka z knihy Třicet procent pro život, Ivana Dianová)

neděle 8. března 2009











Děti v inkubátorech chrání před zimou dobrovolnice


09:50 | 2.2.2009
Report, das


Novorozené děti jsou tak malé, že se na ně nedá sehnat oblečení.

Novorozenci přitom nedokážou udržet tělesnou teplotu, a jsou tak hodně ohroženi chladem.

Porodnice je ale nemají do čeho obléknout, protože zejména předčasně narozené děti umístěné v inkubátorech bývají tak malé, že se na ně oblečení nedá koupit.

Nejmenší čerstvě narozené děti totiž mají obvod hlavy i pouhých 23 centimetrů a celé jejich tělo měří jen 35 centimetrů.

V olomoucké fakultní nemocnici se řešení problému našlo skoro samo.

Lékařům se přihlásily tři dobrovolnice, které ve volném čase pro novorozence ošacení pletou. Miniaturní svetry, ponožky, a především čepičky, informoval mluvčí Egon Havrlant.

"Plocha kůže na hlavě tvoří u nově narozených dětí třetinu povrchu těla, a právě tudy by u malých dětí docházelo k největšímu úniku tělesného tepla. Proto mají u nás čepičku všechny děti, i ty, které jsou ve vyhřívaných inkubátorech," vysvětluje primář porodnice Lumír Kantor.

Olomouckým dětem podle něj pomáhá paní z Milenova na Hranicku s kamarádkami, jedna starší dáma z Domova pro seniory v Radkově Lhotě na Přerovsku a loni se k nim přidala sedmaosmdesátiletá Zdeňka Škondrová z Otaslavic na Prostějovsku. Oblečení dávají nemocnici darem.

Paní Škondrová je ráda, že může dětem pomoci. "Ze začátku jsem měla problém najít tu správnou velikost. Pořád byly čepičky i svetříky příliš velké. Nechtělo se mi věřit, že by ty děti byly malinké jako panenka. Pan primář mi slíbil, že mě na oddělení vezme, abych ty holátka a holubičky viděla. Zatím jsem se mohla podívat jen na fotografiích. Tak se těším, že až bude lepší počasí, že se do porodnice podívám," říká.

Spotřeba dětského oblečení je na olomouckém novorozeneckém oddělení velká, zvláště v poslední době, kdy se rodí hodně dětí. Čepičky a svetříky se neustále perou a jsou pořád v oběhu, dokud je není třeba vyřadit, potvrdil mluvčí nemocnice Egon Havrlant.


pondělí 2. března 2009




Cítí děti v inkubátoru bolest?


Komentář Vlastimila Marka ke článku



Profesní zaslepenost některých odborníků je donebevolající. V těch čtyřech měsících, kdy jsem hlídal dvanáctiletou terriérku Zesei, jsem si mnohokrát vzpomněl na tvrdošíjná tvrzení taky odborníků, že pes nemá vědomí a emoce. Před dvěma lety jsem se v článku Patička zamyslel na jedním paušálně používaným způsobem „lékařské péče“ o novorozence, který vyplývá z obecně přijímaného názoru, že novorozenec nevnímán bolest. Konečně se tímto „problémem“ někdo začal vážně zabývat.




„Miminko v inkubátoru může denně podstoupit až padesát lékařských zákroků. Od rutinních odběrů krve až po zásadní operace. Proto lékaře velmi zajímá, jestli předčasně narozené děti vnímají bolest. Děje, které se odehrávají v mozku, napovídají, že nedonošené miminko nepříjemnou manipulaci vnímá, i když na ni viditelným způsobem nereaguje,“ tvrdí článek o pokusech britské lékařky Rebeccah Slaterové sledovat aktivitu mozku předčasně narozených dětí při rutinním odběru krve pro analýzy. Krev se totiž odebírá z patičky novorozence a dospělého člověka by zákrok nepochybně bolel. Některé děti ale na odběr nereagují.




Znamená to, že je to nebolí? Doktorka Slaterová sledovala u dětí aktivitu té části mozku, která se u dospělých lidí aktivuje při bolesti. Celkem provedla třiatřicet měření na dvanácti dětech. Při deseti odběrech krve novorozenci „nehnuli brvou“ a neprojevili žádnou reakci na bolest. Aktivita mozkového centra pro vnímání bolesti však prozradila, že děti zásah přesto bolel. Někteří „odborníci“ ale varují před unáhlenými závěry. Hm. Navrhuji brát jim povinně krev z paty vždy před nástupem na směnu. Prý „samotné podráždění mozkové kůry ještě nedokazuje, že si nedonošené dítě uvědomuje bolest. Nevíme, co novorozenec zaznamená, a co nikoli.“




No nedojalo by vás to? Negativní důsledky života v inkubátoru jsou známé a zahrnují, kromě případných operací, i start do života v prostředí neustálých hukotů a hluků. Konečně někomu došlo, že „ve světle nejnovějších poznatků je stále jasnější, že opakovaný pocit bolesti z raného dětství může závažným způsobem ovlivnit fungování mozku v dalším životě. Samotný pobyt na jednotce intenzivní péče představuje pro předčasně narozené děti silný stres. Jeho následky jsou patrné ještě ve věku 18 měsíců. I rok a půl staré děti mají v důsledku pobytu v inkubátoru zvýšené hladiny hormonů, které lidské tělo vylučuje za krajně nepříznivých podmínek.“
Přitom již desítku let používají rozumní a empatičtí lékaři jednoduchou a pro ně i rodiče předčasně narozeného dítěte překvapivě úspěšnou metodu „klokánkování“. Jak to jen jde nosí maminka, ale i tatínek, své předčasně narozené miminko „pod košilí“. Tyto děti, které tak jsou v přirozeném prostředí (zvuků těla matky nebo otce, tepla lidské kůže, pocitu bezpečí atd.), velmi rychle dohoní děti normálně narozené, a to bez dalších negativních důsledků.




„Dětští lékaři zatím netuší, do jakého věku následky stresové zátěže přetrvávají. Neberou však tento jev na lehkou váhu. Dobře vědí, že dlouhodobý stres může změnit fungování mozku, především pak paměť a schopnost učit se,“ uvádí se ve zprávě, ze které cituji. Možná by se ti různí odborníci měli povinně a ze zákona řídit babičkovským příslovím „Nečiň jinému to, co nechceš, aby on činil tobě“.




Je jen otázka času, kdy i lékaři a výzkumníci různých oborů prokáží, že psi (právě tak jako kočky a savci obecně ale i včely a mravenci) mají svou formy vědomí, a že novorozenci cítí bolest. Kdo si ale vezme na svědomí tu veškerou bolest, kterou do té doby utrpí ty statisíce tisíce dětí, které rutinně píchají do patiček?




Zdroj: Vlastimil Marek, středa 6. srpen 2008