Na svět jsem přišel brzy
Krásný článek od Gabriely Bachárové (Děti a my)
Když se Šimon Petrák narodil, nevážil ani kilo. Extrémně nedonošené miminko. Hned po svém příchodu na svět chlapeček bojoval s vážnými zdravotními problémy. Dnes je z něj zdravý a šťastný kluk.
Na Šimůnka jsme čekali dlouhé dva roky. Nastalé těhotenství pak probíhalo bez problémů až do konce pátého měsíce. V té době jsem začala pociťovat bolesti ve spodní části zad. Při pohybu jsem to nevnímala, ale jakmile jsem byla v klidu, cítila jsem jakési dloubání. Při další kontrole v poradně jsem své pocity sdělila lékařce. Té to nedalo a zkontrolovala mi oblast ultrazvukem. Nelíbil se jí nález na pravé ledvině, a tak mě vyšetřil i urolog, který konstatoval, že se jedná o hydronefrózu ledviny. V nemocnici mi vysvětlili, že se zvětšujícím se břichem mi začíná plod utlačovat ledvinu a ta nemůže plně fungovat. Hned mě hospitalizovali a druhý den jsem podstoupila jednoduchý zákrok, během kterého mi zavedli do ledviny stent (zajišťuje průchodnost nebo výztuž některých orgánů – pozn. red). Ten měl vše „ohlídat“. Nicméně i přes údajnou banalitu zákroku jsem několik hodin po jeho provedení začala cítit bolesti a nepříjemné dráždění.
Lékařka už pouze konstatovala otevření na jeden prst a počínající porod. Pak šlo vše rychle. Akutní převoz do Prahy do porodnice, nezbytná vyšetření, vyplňování papírů týkajících se porodu. Byla jsem ve 25. týdnu těhotenství. Porod se cestou do Prahy naštěstí zastavil, ale nález byl stále vážný. Přestože následující dny ukázaly mírné zlepšení, Šimůnkovi se na svět přece jen zachtělo a ve 26. týdnu jsem v silných křížových bolestech a bez kontrakcí přivedla na svět přirozenou cestou našeho prvorozeného syna. Vážil 880 gramů a nám se v tu chvíli naprosto změnil život.
Co všechno mě potkalo
Šimůnek byl vzhledem ke svému stáří extrémně nezralý novorozenec. Po porodu měl stagnační cyanózu v obličeji (plošný hematon neboli krevní výron, který vzniká při tlaku v porodních cestách – pozn. red.) a hematomy na končetinách. Byla nutná umělá plicní ventilace s pomocí speciálního vaku a také podávání léku na podporu dýchání.
Všechny nedonošené děti mají velký problém s plícemi. Ty totiž dozrávají až v závěru těhotenství, takže když se dítě narodí předčasně, plíce jsou ještě velmi nezralé. Šimůnek proto nemohl po porodu dýchat sám. Kromě plicní ventilace a léků mu pomáhal i ventilátor v nosánku.
Syn dále prodělával apnoické pauzy (krátkodobé výpadky dýchání) z nezralosti, měl novorozeneckou žloutenku, dále žloutenku způsobenou podlitinami po obtížném porodu. Byl anemický a jednou byla nutná transfuze krve. Dlouhodobě ho také sužovala bakteriální nákaza. Měl i poruchu kožního krytu.
Den, kdy se začalo vše obracet k lepšímu, si pamatuji naprosto přesně. Bylo to na začátku listopadu 2007. Šimůnkovi bylo 14 měsíců a začal se poprvé plazit. Strašně dlouho jsme na tento moment čekali, a když jsme poprvé viděli, jak se to Šímovi podařilo, věděli jsme, že teď už to dotáhneme do zdárného konce. O tři měsíce později jsme začali lézt a za další tři měsíce jsme poprvé stáli s oporou. Pak už jsme se pomaličku „rozcházeli“ a najisto jsme začali sami chodit ve dvou letech.
I přes intenzivní cvičení vše trvalo velmi dlouho, protože Šimůnkovi vyrostla hlavička během prvního půl roku života trochu rychleji, a tak její velikost dávala oslabenému tělíčku pěkně zabrat. Ale nakonec jsme se prvních krůčků dočkali a naši radost umocnily i dobré výsledky jednotlivých vyšetření (neurologie, zrak, sluch, riziková poradna).
Narození miminka je pokaždé velikou změnou. Předčasné narození miminka je změnou dvojnásobnou. Šimůnek nám od začátku dával najevo, že my jsme pro něho ti rodiče, které si vybral, a přestože přišel na svět velmi brzo, chce být s námi. Byly chvíle, kdy jsme jen těžko hledali energii a sílu na to jít dál, ale on nám ji vždycky dodal. Každý okamžik s ním byl svátkem. Naučil nás velké pokoře a také užívat si každou vteřinu života naplno. Dnes neřešíme malichernosti a spousta věcí nás jen tak nerozhází. Důležité je pro nás zdraví našich synů a celé rodiny. Jen my s manželem víme, co jsme museli prožít a čím vším jsme museli projít. Nikdy jsme jeden druhého neopustili, a i když jsme někdy jen těžko hledali povzbuzující slova, cítili jsme ze sebe navzájem obrovskou podporu, jistotu, lásku a úctu.
Vítám tě na svět, Šimůnku
Ve stejném duchu jsme spolu zvládli všechna úskalí, která s sebou předčasný porod nese. Nebylo nám vždy do smíchu, ale jsme zvyklí o všem spolu mluvit a vše společně řešit, byli jsme na to prostě dva.
Ani nevím, co bylo nejtěžší. Myslím, že celý první rok a půl Šimůnkova života byl velmi náročný. Přesto ale byly dvě situace, jejichž překonání vyžadovalo obrovskou sílu. Jednak to byl pocit, že za předčasné narození našeho syna můžu já, a pak bylo velmi náročné překonat citovou svízel při Šimůnkově rehabilitaci. Každodenní pláč a nářek při jakémkoli cviku jsem zezačátku špatně nesla, ale když jsem pochopila, že svému synovi neubližuji, že ho nic nebolí, že pláčem dává najevo pouze svůj nesouhlas s tím, co s ním právě provádím, protože on chce se svým tělem provádět zrovna něco jiného, měla jsem zčásti vyhráno.
Věřte svému dítěti
Rodičům nezralých dětí přeji hodně trpělivosti a síly. Nikdy nepřestávejte věřit sami sobě a hlavně nepřestávejte věřit svému dítěti. Je sice křehoučké a slaboučké, ale dokáže bojovat jako nikdo z nás. I když se vám bude zdát, že nevidíte žádné zlepšení a že hůř už snad ani být nemůže, stále věřte a dodávejte tak své ratolesti potřebnou sílu. Nevidí vás, ale vnímá. Povídejte mu, zpívejte mu.
Šimůnkovi jsou dnes dva roky a osm měsíců. Je krásný, šikovný, moc hodný, ale především naprosto zdravý kluk. Každý den s ním strávený je nepopsatelným štěstím. Od začátku jsme mu věřili a předávali veškerou sílu, kterou jsme měli. Byl velký bojovník a svůj boj nad prvním zásahem osudu vyhrál.
