Předčasně narozené děti mají větší šanci než kdykoli předtím. Vznikla
unikátní metoda hypotermie čili řízeného podchlazování. Matky mají špičkovou
neonatologii, ale neblahé zlozvyky.
Začněme otázkou, která nakonec zajímá všechny budoucí rodiče i
budoucí babičky a dědečky. Kam jsme se v záchraně předčasně narozených dětí už
dostali?
Musíme se přece jenom vrátit o pár desetiletí zpět. Teprve v polovině
minulého století se z klasické péče porodníků a pediatrů vyčlenila moderní
neonatologie. Základním momentem bylo poznání, že i nezralé děti můžeme
zachránit, ale musíme umět řešit jejich dost velké problémy – právě proto, aby
tato záchrana měla skutečný smysl. Od začátku tedy bylo jasné, že nesoutěžíme o
nějaké rekordy ve zvládnutí nezralosti, ale řešíme přežití předčasně narozeného
dítěte jako počátek komplikované cesty k jeho kvalitnímu životu. Těhotenství
trvá čtyřicet týdnů. To rozhodla příroda.
A dnes se ocitáme v tzv. šedé zóně, řekněme v 23.–25. týdnu. Takže
nejdříve jsme uměli nezralé dítě zachránit, ale bylo jasné, že to bude úspěch,
jenom když zvládneme handicapy spojené s nedostatečným vývojem, že je budeme
umět odstranit nebo alespoň významně kompenzovat. Přitom ale dobře víme, že
každý živý organismus má zabudované neměnné fáze svého vývoje, které nelze uměle
přeskakovat.
Říkáte neměnné fáze. Ale vy je trochu přece jenom přeskakujete,
urychlujete.
Neonatologie je úžasným příkladem poznání zákonitostí života a efektivnosti
aplikace nových technologií. Ty jsme v těch minulých desetiletích získali. Dá se
říci, že největším zachráncem předčasně narozených dětí je počítač. Bylo totiž
potřeba shromáždit tolik informací o těhotenství, porodu, prvních dnech života,
ale i o dalším vývoji dětí, že jejich analýzu by jedinec nezvládl.
Dnes umíme celkem dobře zachránit dítě narozené v 25. týdnu. A navíc
umíme i odhadnout, s kolikátým týdnem předčasného porodu jsou spojena rizika
budoucího vývoje a v jakém rozsahu. To však platí pro celou skupinu pacientů,
jenže u konkrétního jedince to třeba může dopadnout lépe, ale i hůře.
Tím, že se náš obor tak rychle rozvíjí, pohybujeme se i ve světě
zvláštního paradoxu – potřebujeme sledovat dítě několik let, abychom věděli, jak
úspěšní a přesní jsme v naší práci byli, ale mezi tím se neonatologie tak prudce
posune, že v metodách léčby i následné péče začínáme znovu a znovu. Takže abych
odpověděl přímo – my nemůžeme nic urychlit, ale díky rychlejším a přesnějším
analýzám umíme některé vývojové fáze nebo jejich části nahradit i poté, co plod
opustí tělo matky. A právě tady jsme každý den dál.
Mají tedy pravdu ti, kdo tvrdí, že jde o velkou manipulaci s
malým člověkem, že hrajete hru s ďáblem?
Nedivím se těmto názorům. Samozřejmě – neonatologie prošla fází velkého
experimentu. Ještě před padesáti, ale i třiceti lety šlo o jednotlivé úspěšné
případy, kdy nebylo jasné, kam takto zachráněný život směřuje. V tom byl jistý
etický rozpor. Ale právě tato zkušenost, a jen ona, nám umožnila dnešní
kvalitu.
Není to ale tak, že díky vašim dovednostem přežívá mnoho dětí s
těžkým postižením?
To je velká iluze, pověra a neinformovanost. Samozřejmě že nezralý lidský
plod není dokonale vybaven pro plnohodnotný život. Ale podívejte se na
statistiky – my k počtu trvale postižených dětí nepřispíváme, naopak umíme
předčasně narozenému dítěti vytvořit takové, chcete-li umělé podmínky, že s
velkou pravděpodobností vývoj dožene.
Zatímco ještě před dvaceti lety jsme byli tváří v tvář pravděpodobnému
handicapu téměř bezmocní, dnes mu umíme z velké části předejít nebo ho významně
zmírnit. Řeknu to třeba trochu tvrdě – neonatologie kvalitu populace nezhoršuje,
ale zlepšuje. Selekce skupin nebo jednotlivců na podkladě sociálně-ekonomického
inženýrství je eticky neakceptovatelná.
Setkáváte se s budoucími maminkami, které jdou do rizika početí a
porodu i za cenu budoucí vysoké pravděpodobnosti vážného postižení jejich
dítěte?
Jistě. Nejen maminky, ale i celé rodiny jsou někdy odhodlány přivést dítě na
svět, ač prognóza je nedobrá. Jednak jsou přesvědčeny, že právě jim se to
nestane, jednak jim třeba náboženská víra ukládá přijmout osud, i když není
příznivý, a pokládají jakkoli těžký život za absolutní dar. Na to mají právo a
medicína i společnost by jim měly vyhovět.
Takže zkusme právě budoucím maminkám říci, s čím si už umíte
poradit…
Uvedu příklad zavedení jedné metody z posledních let. Jak odhalit nebezpečí
dušení při porodu, jak těhotenství za přesně definovaných podmínek ukončit a
vést porod tak, abychom se této situaci vyhnuli? Roky a roky jsme hledali celkem
správně odpověď v prevenci, ale obrovské úsilí a prostředky přišly v podstatě
vniveč. Výskyt této opravdu nebezpečné situace je stále stejný, možná i trochu
vyšší. Co dál?
Dvacet let jsme se potýkali s tímto problémem. Až přišla řízená
hypotermie, česky řečeno podchlazení. Prognóza těžkých, a hlavně středně těžkých
stavů dušení se podstatně zlepšuje. A nejen to – dnes klepou na dveře klinického
využití další metody, jako je inhalace vzácného plynu (xenon) nebo podání
některých růstových faktorů, které dokážou účinnost řízené hypotermie ještě
zvýšit. Stručně řečeno, v pravý okamžik po porodu se dítě na dvaasedmdesát hodin
podchladí na teplotu 33,5 stupně hypotermie, a tím se zpomalí metabolismus jeho
mozkových buněk. Při dušení totiž jen méně těchto buněk umírá hned, většina až
postupně. A tento proces tímto můžeme zpomalit a poškození zmírnit.
Povede se to asi u jednoho ze tří až pěti dětí, ale i to je přece
obrovský pokrok. Co zatím nezvládneme, je výskyt tohoto jevu v hloubi
těhotenství, kdy sice plod přežije, ale rodí se už poškozený. Druhá častá
situace je předčasný porod, tedy nedostatečné vyzrání plodu. Lidské zrání je
naprogramované přírodou. Nejde jen o deset lunárních měsíců těhotenství, ale
také o měsíce života po porodu. V tomto období dozrávají orgánové funkce a je to
úžasný, rychlý a harmonický proces. Takže po předčasném porodu se přeruší
samozřejmost biologicky dané harmonie vyzrávání a my se snažíme co nejvíce se jí
přiblížit, případně ji obnovit. Hledáme a snažíme se tedy používat takové
metody, které zrání podporují a méně narušují. Přitom jde o obrovsky složitou
harmonizaci různých faktorů.
Dříve se například děti s ještě nedostatečně vyvinutými plícemi
intubovaly a připojovaly na ventilátor, což vedlo k častějším poruchám vývoje
plic. Nebo například kyslík dodávaný ve vyšších koncentracích vedl k vážným
poruchám sítnice a zraku. Dnes umíme použít biochemii a dodat novému organismu
látky, které tuto úlohu splní mnohem šetrněji, používáme nižší koncentrace.
Hledání nejlepších praktik společně s nejnovější technologií vedou v celé
medicíně ke zlepšování péče. Je to nekonečný proces.
Mění se díky širšímu a hlubšímu poznání také maminky samy? Jaký
vliv má jejich chování, zvyky, prostředí, na úspěšném zvládnutí důsledků
předčasných porodů?
Bohužel – osvěta není všemocná. Dnes spolehlivě víme, že ohrožené děti, a
takové jsou po určitou dobu všechny předčasně narozené, mají mnohem větší naději
na normální život, když od prvního dne po propuštění žijí v sociálně
stabilizovaném prostředí, ve fungující rodině, v atmosféře opravdové péče a
zájmu. Můžete mít dvě stejně ohrožená miminka, ale jedno díky péči a klidnému
prostředí docela dobře dožene všechno nebo skoro všechno, druzí rodiče nedají na
naše rady a výsledky jsou špatné.
Dítě sice žije, ale jeho vývoj je opožděn a někdy i zastaven. To už není
jenom věc medicíny, ale jakési kultury člověka. Stejně jako těhotenství samo.
Některé ženy rodí předčasně, protože je to prostě dáno geneticky. Ale obrovské
množství budoucích maminek klidně kouří, pije alkohol, nevyhýbá se stresu,
špatně se stravuje. Pak může přijít předčasný porod a rizika se mohou zvýšit. A
my také víme, že nezodpovědnost v těhotenství dost často pokračuje i po narození
dítěte. Přestože i po propuštění s nimi dál mluvíme, radíme a doslova je
školíme, někdy je to marné.
Souvisí rozdílná prognóza vašich malých pacientů i s ekonomickou
situací matek?
Jen do určité míry. V České republice máme mnohem lepší výsledky v záchraně a
předcházení trvalým poškozením než v USA.
Přitom tam jistě mají špičková centra s nejlepším technickým i
personálním potenciálem a vydávají na zdravotnictví více než osm procent hrubého
domácího produktu. V čem je rozdíl? Především v daleko dramatičtějším
rozvrstvení sociálních skupin a v dostupnosti špičkové péče na vysoce
specializovaných pracovištích. Správná organizace a rozvrstvení péče může totiž
převyšovatsílu vynaložených peněz. V USA začali koncem minulého století
decentralizovat neonatální péči a kvalita poklesla.
U nás jsme péči v 90. letech centralizovali a dostavil se pozitivní
efekt. Už na přelomu tisíciletí jsme byli srovnatelní se Skandinávií, která je
na evropské špičce. Ukazuje se, že se musíme vyvarovat představ o užitečnosti
magické ruky trhu a rozhodující roli pojišťoven. Nebudou-li respektovány hlasy
odborníků, hrozí narušení sítě kvalitních pracovišť. Nejnáročnější neonatologii,
ale i medicínu obecně, mohou dělat jen špičkově technicky a lidsky vybavená
centra. Když jde o život, zejména o život, který teprve začíná, tak nemohou
rozhodovat úředníci od zelených stolů. Nebo vlastně mohou, ale pak je to cesta
do pekel.
„Zatímco ještě před dvaceti lety jsme byli tváří v tvář
pravděpodobnému handicapu téměř bezmocní, dnes mu umíme z velké části předejít
nebo ho významně zmírnit.“
„Řeknu to třeba trochu tvrdě – neonatologie kvalitu populace
nezhoršuje, ale zlepšuje. Selekce skupin nebo jednotlivců na podkladě
sociálně-ekonomického inženýrství je eticky neakceptovatelná.“
Kdo je prof. MUDr. Richard
Plavka, CSc.
Předseda České neonatologické společnosti. Profesor 1. lékařské fakulty UK.
Člen mnoha zahraničních odborných společností, autor a spoluautor významných
odborných publikací. Primář neonatologického oddělení 1.
gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Zdroj: http://www.muzes.cz/
Autor: Zdeněk Jirků
Zveme Vás do naší otevřené skupiny, kde se komunikuje o výchově dětí revoluční metodou, která nemá obdoby.
OdpovědětVymazatZapomeňte na spousty knih a seminářů. Zde se dovíte jednoduše vše bez složitostí.
Zakladatel skupiny je vynálezce simulátoru klokánkování. Jedná se o jedinečný vynález jak nahradit matku v inkubátoru.
Dítě pak netrpí odloučením od matky a tak nedochází ke zvýšení stresového hormonu a poškození intelektu dítěte.
Facebook - NAOMI ALDORT CZ - email: NaomiAldort@seznam.cz
https://www.facebook.com/groups/514006725324910/